Není na světě Čech či Němec ten, co by neznal historku, jak se dva bratři - vládcové Čech - vzájemně povraždili kvůlivá poplatku. Který se má nebo nemá platit Německu (správně Východofrancké říši). Dá se říci, že tato historka je jedním ze základních kamenů česko-německých vztahů.

A protože se historie tak nějak opakuje, byť v různých kulisách, už je to tady zase.

Evropa se zmítá v ekonomických křečích, Západ soupeří v Východem o střed Evropy a jako vždycky jde o peníze. Tentokrát na záchranu eura.

            Když padla velkomoravská říše, Čechy se víceméně dobrovolně přidaly k Západu. Když padl Sovětský svaz, udělali jsme totéž. Tehdy, v roce 906, jsme byli odděleni od Moravy, Uhrů a zbytků Avarů, v roce 1993 od Slovenska a zbytků SSSR.

„Západní říše“, ke které jsme se tak nějak s různým cukáním a odmlouváním a brbláním připojili -tehdy i dneska - však přišla (dneska opět) do potíží. Politických, vojenských. Útočí na ni barbaři, lezou dovnitř, a hlavně vládcové západních křesťanů potřebují peníze. Taky i jim se rozpadá ta původní jednotná Francká říše – dnes EU - na dva kusy. Jako tenkrát.

A jako tenkrát to plus mínus pokračuje i nadále. Jako vždycky po nás chtějí, abychom je nejen poslouchali, přijali jejich „ideologii“, ale hlavně abychom jim posílali peníze. Hodně peněz. Ještě víc peněz. Doba námluv, kdy oni posílali peníze nám, už skončila. Viz ten ptáček, co ho lapají…

Jak jsem napsal v druhé části článku Krvavá léta 1938-45, placení tributů silnějším mocnostem je u nás starým zvykem. Ve skutečnosti tento tribut posílaly české stavy již o 100 let dřív, než žil svatý Václav, a to Karlu Velikému, císaři Franské říše. Oto I. to po nás chtěl za Václava jen obnovit. A došel si pro peníze až do Prahy, takže Václav souhlasil.

Dneska si zaplať Pán Bůh pro peníze nepřijdou válečná vojska. ale pánové v ručně šitých oblecích s aktovkami. Poslání jejich cesty a výsledek je v podstatě stejný. Když je při tom jednání s elegantními pány někdo moc velký nadšenec anebo politický naivka jako dneska Slováci, má to pak skutečně těžké.

Občané, přátelé a krajani! Neděste se - tedy ne zbytečně moc. Evropa se opět dělí, jak to už dělá po tři, čtyři tisíce let, a opět s ní cloumá krize. Není žádný extra důvod, proč by necloumala. V civilizaci je to jaksi takový zažitý zvyk. To se nám jen tak zdá po posledních dvaceti klidných letech.

Mimo jiné proto, že jsme se po roce 1989, když jsme se odtrhli od Východu a přidali k Západu, místo dramatického a očistného brodění bahnem „kaňonem černým kolem bílých skal“ spíše učili jezdit s plnými nákupními vozíky mezi regály narvanými zbožím. Majitelé cestovek se učili rozlišovat mezi názvy měst Genova (Janov) a Geneva (Ženeva) a čeští dovolenkáři svým bledorůžovým povrchem kůže vhodně doplňovali Němce na všech možných plážích světa. Až jsme se začali vyvalovat nejen na Kanárech, ale i v Brazílii či na Seychelách a lepší z nás jezdí na dovolenou do arabských emirátů a Kataru. “Socky“ jezdí do Egypta a Tuniska.

            A najednou ten náš rozežraný život – myslím tak obecně - holt tak ňák končí, že soudruzi…. Jak říká jedno české pořekadlo: “Po posvícení bývá sračka.“

            A bude se platit. Nic jiného nezbývá. Představa, že platit nebudeme a nějak to přežijeme v závětří, je představa krásná, ale pitomá. To si můžou myslet jen Paroubek a Špidla, ale každý trhovec ví, že se nakonec vždycky platí.

            Mimochodem, mne by zajímalo, co si o tom myslí kníže Schwarzenberg, když tak hlasitě a halasně pospíchá do nové vzniklé „DEU“ (Dluhová evropská unie). Z minulosti však jeden rozumný hlas zaznívá. Jan Patočka, jeden z hlavních zakladatelů Charty 77, filosof a vzdělanec, napsal o době, kdy jsme se v devátém století odtrhli od Východu a přidali k Západu:

„Získání přízně západních mocností přímo fantastickými sumami tributních dávek (dnes řečeno daní a poplatků) odváděných císaři a králi (dnes vedení EU a, jak se zdá, brzo rovnou do německé centrální banky, protože ta jediná uhlídá, aby to někdo nerozkradl) uspořádání církevních poměrů (zajištění kompatibility s EU - a hlavně s jeho severní částí) vypořádání se s východními sousedy - to je obsah českého dění od osmého století až do vypuknutí křižáckých válek.„

            Tady je dnes na místě otázka, kdo vlastně bude v naší době svatým Václavem, co přistoupil na to, že budeme ty voly do Němec posílat. A kdo bude Boleslavem, co nechá Václava zapíchnout. Dnes pravděpodobně jen „virtuálně“. Aby Boleslav válku s králem Otou I., v které dokázal porazit i proslavený merseburský pluk, sebraný z nejhorších hrdlořezů a lupičů, posléze po čtrnácti letech nakonec prohrál (obr. č. 1). A poplatek byl obnoven.

Boje s Otou I. (Sächsische Weltchronik)

Východo-německo-římská říše za Oty I

            Některé věci jsou si podobné, až je to s podivem. Předpokládá se totiž, a mnozí to považují za hotovou věc, že se dnešní velká EU rozdělí na „severní“ pracovitou část a jižní rekreačně pohodovou zónu.. Když se podíváme na obr. č. 2, což je území, které ovládal Ota I. Veliký, vévoda saský, východofranský král, král italský a první císař Svaté říše římské, je to až trapně podobný obrázek. A to dokonce i s tím centrální moci stále „odmlouvajícím Českem“. Do „severní části“ se jistěže počítá i severní částí Itálie. Dokonce už se ozvaly před měsícem Jižní Tyroly, že se chtějí od Itálie emancipovat! To jsem zvědav, jak to budou dneska v Bruselu řešit. Hitler nakonec vyhověl Mussolinimu a vystěhovával za války Jihotyroláky na Šumavu. Ještě žijí pamětníci.

            No a na nás bude, abychom se rozhodli, jak to sehrajeme. Václav „filosof“ Havel má našlápnuto na roli svatého Václava, však se taky omluvil Němcům za to, že jsme vyhráli, a dovedl nás – veliké díky mu za to! – do lůna Svaté říše římské (lidu německého), ech, čo to tárám… Evropské unie. Zatímco na roli Boleslava Ukrutného, co se sice cukal a pral se, ale nakonec platil a skutečně zakotvil politicky a ekonomicky české země do té Svaté říše, se nejlépe hodí Václav Klaus. Nejmenuje se sice Boleslav, ono nic není dokonalé, ale názory má podobné. Jen doufám, že se nakonec nebude v dějinách nazývat Václav Arogantní, když už se těžko může zvát Ukrutným.

            Jako vždy je historie matka moudrosti a dneska nám to předvádí opět. V zásadě jde o to, aby se „český král“ v tom spolku, co právě vzniká, stal jedním z „kurfiřtů“. Tedy z těch, co rozhodují, kdo bude skutečným císařem.

Kurfürst, složenina ze slov küren (volit), a der Fürst (kníže), byl říšský kníže s právem volit krále Svaté říše římské. Ze světských byl nejvyšším tzv. „číšníkem“ král český, což by se Klausovi určitě děsně líbilo, ale na to místo se cpou Bavoráci a Poláci. Co bude s Francouzi, čert ví.

No, kdyby to místo s rozhodujícím hlasem dostal Klaus, tak by toho Hermana Van Rompuye anebo Barrosa nikdy nezvolili. To by se lidu Evropy ulevilo! Ještě než se ta přefouklá Unie rozpadne či rozdělí, započne politologický boj o to, zda jsme či budeme „přidruženým„ federálním státem BRD –tedy Německé spolkové republiky - jediné logické hlavy toho spolku -, anebo zda budeme samostatní. To je ovšem „Freistaat Bayern“ teoreticky taky, že.

            Tak či onak. Řešíme stále a stále stejné anebo podobné otázky. Kdo nevěří, ať si přečte něco třeba nástupu Habsburků na český trůn, když jsme řešili – tedy my, Středoevropané - co s Turky - muslimy. A ono nás to čeká vlastně i teď. A dali jsme se dobrovolně k Němcům….. pardon, k Rakušákům. A sto let to fungovalo. A pak byl malér.

            Takže předem žádné zbytečné nervy. Upravme si verš od pánů V+W, kde nás nabádají: “Seďme klidně na židli, čtěme bibli, tam to všechno je.. “ tak, že k „Bibli“ přidáme historii českých zemí a střední Evropy.

            A kdyby se nám ty peníze, co nás to bude stát, ať se rozhodneme tak či onak, zdály jo hodně velké, protože my tu „záchranu“ budeme platit tak jako tak jako všichni ostatní, říkejme si v duchu větu zkušených krejčích, kterou oslovovali své zákaznice:

„Milostivá, bude to dražší, ale bude to něco!“

Co a o kolik, to uvidíme, až se to ušije.

Ale když vidím ty dnešní eurokrejčí…….. aaúúúúú.