Jedná o další facku americkým provozovatelům přenosových a distribučních sítí, která pronikla na titulní strany světových médií. Mezi předcházející selhání můžeme bezesporu zařadit opakované blackouty v Kalifornii v roce 2001 a především gigantický kolaps elektrizační soustavy na východě USA a Kanady v roce 2003, který pocítilo 50 milionů lidí.

Dodávka elektřiny byla přerušena ve čtvrtek 8. září, přibližně v půl čtvrté odpoledne místního času, v době vrcholící dopravní špičky a nechutného vedra s teplotami okolo 40°C, resp. po americku 100°F. Důsledky blackoutu v San Diegu, osmém největším městě USA, byly rozpoznatelné již po několika minutách. Vzhledem k nefunkčnosti dopravní signalizace zkolabovala automobilová doprava, výpadek napájení zastavil značnou část železniční dopravy. Letiště přerušilo provoz, klimatizační jednotky přestaly pracovat, obyvatelé města se v odpoledním vedru smažili ve svých domech a po několika hodinách začaly vytékaly ledničky a mrazáky. Hasiči nestačili objíždět výškové budovy a vyprošťovat obyvatele uvízlé ve výtazích. Nemocnice přešly na záložní napájení a přijímaly pouze urgentní případy. Čerpadla ve vodárnách přestala dodávat vodu do vodních řadů a čerpat splašky v čistírnách odpadních vod, což zapříčinilo problémy s dodávkou pitné vody a znečištění kilometrů pláží v blízkosti San Diega, protože odpadní vody z blízkých obcí se po několika hodinách dostaly až do moře. Policisté přepojili služebny na dieselgenerátorové stanice a hromadně vyjeli do ulic, aby zabránili „sociálně nepřizpůsobivým“ v rabování. Ostraha přísně střežené hranice s Mexikem musela být personálně posílena, protože vypadly některé ze zabezpečovacích systémů. Tak nějak vypadá kolaps industriální civilizace.

Navíc se část obyvatel postižených oblastí domnívala, že se jedná o důsledky rozsáhlého teroristického útoku...

San Diego odpoledne po blackoutu 8.9.2011, Foto: AP

San Diego v noci po blackoutu 8.9.2011, Foto: Los Angeles Times

V důsledku výpadku pracovního a rezervního elektrického napájení z vnější elektrické sítě byly v 15:38 odstaveny dva bloky jaderné elektrárny San Onofre, nacházející se zhruba na půl cesty mezi Los Angeles a San Diegem. Bloky elektrárny přešly na napájení z dieselgenerátorových stanic bezpečnostních systémů, takže bylo zajištěno dochlazování bloků, bezpečnost pracovníků a samozřejmě i okolního obyvatelstva.

Jaderná elektrárna San Onofre, Foto: Los Angeles Times

Jako příčina výpadku je v amerických médiích uváděna „lidská chyba“. Ovšem dobrat se relevantních technických informací v novinářských textech je nadlidský úkol. Z dostupných informací lze usuzovat, že v 15:27 pracovník lokálního síťového operátora v rozvodně 500 kV North Gila poblíž města Yuma v Arizoně vypínal jednotku kompenzačních kondenzátorů a následně došlo k výpadku tranzitní linky do Hassayampa poblíž Phoenixu. Pak následuje „časová díra“, přičemž v 15:38 přišla o vnější napájení výše zmiňovaná jaderná elektrárna San Onofre v jižní Kalifornii, což již signalizovalo rozsáhlý a nezadržitelný rozpad soustavy.

Mapa oblastí zasažených blackoutem 8.9.2011, Zdroj: ESRI+AP

Ovšem i kdyby onen nešťastný technik skutečně svou chybou buď přímo, či nepřímo způsobil výpadek jedné linky 500 kV, tak tato událost by rozhodně neměla skončit blackoutem, který zasáhne dva státy USA a část Mexika. Je možné, že hlavní příčinou byl momentální stav elektrické sítě v Arizoně a jižní Kalifornii v době vzniku události. Odpolední odběrová špička, čtyřicet nad nulou, ve statisících domácností pracují klimatizace na plné pecky, což znamená vysokou výrobu elektřiny a značně zatížená přenosová vedení. Po výpadku prvního vedení, možná skutečně z důvodu chyby technika v rozvodně North Gila, musely přenos elektřiny převzít jiné linky, které se začaly přetěžovat a nakonec byly odpojeny ochranami, takže se systém postupně hroutil. Jedná se o neplnění tzv. kritéria „n-1“ (laické vysvětlení pojmu lze nalézt zde). Fakticky se jedná o nedostatečné dimenzování sítí v celé oblasti, tj. území jižní Kalifornie a části Arizony. Tyto případy obvykle nelze jednoznačně dávat za vinu síťovým operátorům. Často končí rezignovaným konstatováním, že nová vedení nejsou vůbec budována, resp. jsou budována pomalu z důvodů komplikovaných povolovacích procedur, soudních sporů s majiteli pozemků případně se zelenými iniciativami, kterým z nějakého ušlechtilého důvodu vadí, apod.

Připomínám však, že se jedná pouze o spekulace autora založené na převzatých informacích. Na seriozní hodnocení si budeme muset počkat možná i několik měsíců. Vzhledem k rozsahu blackoutu bylo zahájeno federální vyšetřování ze strany Federal Energy Regulatory Commission, takže případné máslo na hlavě lokálních síťových operátorů, popř. jiných autorit bude nepochybně prezentováno veřejnosti v závěrečné zprávě.

Nabízí se otázka, proč právě v USA dochází k velkým blackoutům relativně častěji než v Evropě. I když tím zdaleka nechci říci, že v Evropě si můžeme bez uzardění vytahovat tričko a pobaveně sledovat, „jak to ti amíci zase zmastili“. Třeba v listopadu 2006 jsme měli v Evropě už opravdu hodně namále (podrobnosti zde). Podle mého názoru je hlavním důvodem vysoká míra decentralizace americké elektroenergetiky, podmíněná tvrdým konkurenčním ekonomickým prostředím. Prostě jednotliví výrobci elektřiny a síťoví operátoři sledují výhradně své partikulární zájmy, přičemž však provozují jednotnou elektrizační soustavu, tj. z technických důvodů velmi silně centralizovaný systém. Ostatně tohoto jsou si vědomy i federální orgány, které se již několik let snaží zavést do technické praxe federální standardy spolehlivosti provozu elektrických sítí a centralizovat řídící a rozhodovací procesy, např. z hlediska plánování, přípravy a řízení výstavby a následného provozu přenosových vedení ZVN a VVN. Jak je vidět, čeká je ještě mnoho práce.

Nakonec je vhodné dodat, že obnova dodávek elektřiny byla zahájena již ve čtvrtek v noci a většina spotřebitelů byla znovu připojena do 24 hodin.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora