Vzpomínám si na tu chvíli, jako by to bylo bylo dnes. Sobota 2. června 2012 dopoledne. Čekali jsme v hotelovém pokoji v egyptské Safaze na odjezd na letiště a v televizi sledovali vynesení rozsudku nad Mubarakem.

Exprezident tehdy dostal doživotí. Za údajnou vinu, které jsem nikdy nevěřil, totiž za podíl na smrti demonstrantů během Revoluce 2011; ta vyústila v jeho demisi.

Ulevilo se mi. V té turbulentní době jsme se mohli dočkat lecčeho. Třeba i trestu smrti. Toho jsem se obával nejvíc. K tomu naštěstí nedošlo, přesto jsem z Egypta odlétal se smíšenými pocity.

Že mé vnitřní přesvědčení bylo správné, ukázalo se o několik let později, když byl Mubarak nesmyslného obvinění z podílu na smrti demonstrantů zproštěn.

Ač přesvědčený demokrat, jsem i realista. Ano, Mubarakův režim byl autokratický, nicméně garantoval stabilitu. Nás, návštěvníky ze Západu, samozřejmě zajímala stabilita vnější (pokračování míru s Izraelem po zavraždění Sadata) – a to nám místní v soukromých rozhovorech vyčítali. Nevnímali Mubaraka tak pozitivně jako my, lépe řečeno jako já, abych mluvil za sebe. Totéž platilo i o Sadatovi.

Právě tato stabilita, nedílná součást Mubarakovy politiky, byla hodnotou, která si zaslouží vysokého ocenění. Pro mír v oblasti měla zásadní význam. Proto jsem si upřímně přál, aby se s politikem Mubarakova formátu zacházelo lidsky slušně - po jeho odchodu z prezidentského paláce. Totéž si přeji i nyní, když se vydal na pouť na druhý břeh.

Zajímalo mě, jak se k jeho památce postaví nynější vedení země. Především s ohledem na úděl, který v závěru života postihl jiného egyptského prezidenta – Muhammada Mursího. Ten zemřel v červnu 2019 jako „nepřítel státu“ během soudního líčení a tomu odpovídal i pohřeb „na zapřenou“. Ovšem Mubarak, ačkoli měl s Mursím společného to, že jednoho i druhého smetla revoluce, stál co do významu o několik řádů výše – politicky a také vojensky. Kromě jiného sloužil nejprve jako vojenský pilot a později jako velitel vzdušných sil. Zde dosáhl nejvyšší hodnosti – vrchní maršál letectva.

Zohlední tyto okolnosti režim prezidenta Sisiho? Podle zpráv, které přišly před napsáním tohoto článku, je odpověď kladná. (Zdroj: Server Ahramonline.)

- Úřad prezidenta vyjádřil hluboký zármutek a vyslovil se o prezidentovi jako o vůdci a hrdinovi slavné války (myšlena válka s Izraelem 1973, kdy počáteční úspěch založený na momentu překvapení považují Egypťané za své celkové vítězství);

- Podobné stanovisko vydala i armáda: o Mubarakovi hovoří jako o jednom ze svých synů a jedním z vůdců slavné války;

- Počínaje středou 26/2 bude v Egyptě držen třídenní státní smutek k uctění Mubarakovy památky;

- Pohřeb s vojenskými poctami se bude konat ve středu 26/2 v honosné mešitě El Mušír Tantawi v Nové Káhiře.

Z výše uvedeného vyplývá, že Mubarakovi se dostane pocty, jaká mu náleží.

A ještě pohled z druhé strany. Izraelský premiér na svém Twitteru napsal:

Jménem občanů a vlády Izraele bych chtěl vyjádřit hluboký zármutek nad skonem prezidenta Husního Mubaraka. Prezident Mubarak, můj osobní přítel, byl lídrem, který vedl svůj národ lid k míru a bezpečnosti, k míru s Izraelem. Mnohokrát jsem se s ním setkal. Zapůsobilo na mě jeho odhodlání; budeme pokračovat v této společné cestě. Chtěl bych vyjádřit soustrast prezidentu Sisimu, rodině Husního Mubaraka a egyptskému lidu.

Poznámka na závěr. V souvislosti s Mursího prezidentstvím je zdůrazňováno, že se tento islamista dostal do úřadu ve svobodných volbách. To je jistě skvělé. K čemu to ale vedlo, jak to skončilo? Další revolucí, která zabránila postupné islamizaci země a ještě horší autokracii, než byla ta Mubarakova. Drsné poučení z Arabského jara.

***

Odletová hala letiště v egyptské Tabě, září 2010. (Foto: autor článku)

Stejná stěna letiště v Tabě krátce po revoluci 2011. (Foto: autor článku)