Už od prvních neoficiálních výsledků egyptských prezidentských voleb bylo jasné, že vítězství bere maršál v. v. Sisi. A že jeho triumf bude drtivý.

Propočítaná čísla z jednotlivých provincií jsou jasná: Sisiho zisk se pohybuje v rozmezí 94 až 98 procent (desetiny a setiny procenta nechme stranou), jeho oponet Sabahi získal mezi dvěma a šesti procenty. Krutější porážku je obtížné si představit. Byť byla dle průzkumů očekávaná.

Pro připomenutí. Vítěz předchozích voleb 2012, dnes souzený Mohamed Morsí, získal 52 procent, jeho protikandidát Šáfik osmačtyřicet procent.

Hodnotu Sisiho vítězství nemůže snížit ani nižší volební účast. Předběžně 46-47 procent. Ve druhém kole voleb v roce 2012 byla vyšší, nikoli však závratně: 51 procent.

Kde hledat příčiny menšího zájmu Egypťanů? Je jich samozřejmě víc, jedním z nich může být i skutečnost, že od pádu Mubaraka (únor 2011) byli lidé pozváni k urnám sedmkrát:

- parlamentní volby do dolní komory 2011/2012

- parlamentní volby do horní komory 2012

- referendum o ústavních změnách 2011

- referendum o nové ústavě 2012

- referendum o nové ústavě 2014

- volby prezidenta 2012

- volby prezidenta 2014

Byly poslední volby demokratické? Ano. Byly svobodné? Ano. Byly férové? Nikoli nutně. Tak se vyjádřil jeden z členů pozorovatelské mise EU (kromě EU vyslaly monitorovací skupiny do Egypta také Africká unie a Arabská liga).

Stalo se totiž něco, co neodpovídá západním standardům.

Zkusme si představit, že by při nedávných eurovolbách, v ČR vyhlášených na 23. a 24. května, kompetentní autorita (prezident) s ohledem na libovolný důvod (třeba nízkou účast) hlasování v sobotu o další den prodloužil. Změnil by tak pravidla během hry. U nás nemyslitelné a nepřijatelné. V Egyptě právě k tomu došlo. Na výsledek to nemělo zásadní vliv, ale je to neobvyklé – řečeno po klausovsku: důvod k povytažení obočí.

Mario David, šéf pozorovatelské mise EU, se netajil údivem: "Ještě nikdy jsme nebyli svědky voleb, které by byly o o den prodlouženy."

Anebo: přítomnost kamer a žurnalistů s fotoaparáty za místem pro úpravu volebního lístku. Ani tato praxe neodpovídá západnímu pojetí tajného hlasování. Jiný kraj, jiný mrav? I tak se to dá "vysvětlit".

Sledoval jsem minulý týden v Egyptě tamní televizní vysílání. Zejména programy 1 a 2 státní televize. Byly plné předvolebních pořadů. Oba kandidáti měli odpovídající časový prostor; neměl jsem dojem, že by jeden z nich byl těmito médii upřednostněn.

Vyhrál Sisi, držme mu tedy palce. Aby naplnil očekávání těch, kdo ho svým hlasem přivedli do prezidentského paláce.