Když jsem se v pátek (23/11) dozvěděl, že egyptský demokraticky zvolený vladař Mursí vydal ústavní dekret, jímž si usurpoval pravomoci diktátora, vzpomněl jsem si na prosté obchodníky v sinajském letovisku Naama Bay. Byl čas ramadánu 2009.

Ležely tam jakési arabské noviny – a v nich slavná fotografie z roku 1979. Na ní trojice státníků Sadat, Carter, Begin. Tehdejší prezidenti Egypta a USA a izraelský expremiér. Slovo dalo slovo, a než jsme uzavřeli transakci, dozvěděl jsem se: Mubarak (a totéž se týká i Sadata) je dobře hodnocen u vás, v zahraničí; my, Egypťané, na něj nahlížíme přesně obráceně. Podobný názor sdílela velká část společnosti. Potvrdilo to egyptské dějství tzv. arabského jara.

V čem se Mursí podobá Mubarakovi? Sotva se mu dostalo mezinárodního ocenění, vyděsil studenou sprchou: sedmibodovým ústavním dekretem, jímž se de facto stal diktátorem. Vhodnější okamžik si nemohl vybrat. Pro Západ bude nyní obtížné Mursího tvrdě kritizovat za autoritářské praktiky (stejně jako není kritizována tuhá saúdská diktatura, protože jde o spojence – taková politika prostě je), když byl tak úspěšný při dojednání dočasného klidu zbraní mezi Izraelem a teroristickou organizací Hamas. Mubarak nemusel udělat víc – stačilo udržet status quo, tedy respektovat to, co dohodl Sadat. Přesto to mělo zásadní význam, neboť také díky jeho postoji panoval po desetiletí mezi dvěma dávnými nepřáteli mír. Že to Mubarakovi uvolnilo ruce v domácí politice, kde jistě bylo co kritizovat, je nabíledni.

Porovnáme-li zahraničněpolitická pozitiva s negativy domácí Mubarakovy politiky, co převáží? Obávám se, že tato pomyslná diskuse skončí remízou: podobně jako v Naama Bay. Lidé ze zahraničí více ocení Mubarakův vklad pro udržení regionálního míru, naproti tomu občané Egypta budou trvat na tom, že Mubarak byl autoritář nehodný jejich úcty.

Přišla revoluce, Mubarak odešel – a mnohé mělo být jinak.

Co ale soudit o Mursího posledních činech? Uchyluje-li se k nedemokratickému vládnutí, ustanoví-li sám sebe nekontrolovatelným držitelem moci, není to popření smyslu egyptské revoluce 2011? Anebo je to její logické vyústění?

Vzpomínám ještě na jednoho Egypťana. Letos v září mi cestou mikrobusem vyprávěl o nadějích, které do Mursího vkládá. Věřil, že díky novému prezidentovi má jeho země novou šanci. Mubarak ztělesňoval korupcí prolezlý, nedemokratický režim. Mursí, to je jiná káva. Pozvedne Egypt k demokracii a prosperitě. Co si asi myslí tento mladý muž dnes? Nepojede demonstrovat do Káhiry na Tahrír? Určitě ne, tihle lidé, kteří se angažují v turistickém průmyslu, mají stále ještě dobrý džob – a hlavně nemají čas na revoltu. Musí pracovat, spí pár hodin, jsou v jednom kole. A doufají v lepší budoucnost.

Mursí už svým politickým původem vzbuzoval podezření, nutil k nedůvěře vůči němu a krajní obezřetnosti. Po pár týdnech se zdálo, že ani ta jeho kaše se nebude konzumovat tak horká, jak se uvaří. Ačkoli Muslimské bratrstvo vyhrožovalo ledasčím, žádná revise mírové smlouvy Egypt – Izrael 1979 se nekonala. Když Mursí u příležitosti jmenování nového egytského velvyslance u jeruzalémské vlády, to bylo v polovině října, nazval v diplomatickém dopise izraelského prezidenta Perese "drahým a dobrým přítelem", řekl si o nikoli bezvýznamné plus. Konstruktivním přístupem při vyjednávání o příměří v nedavém konfliktu Gaza vs Izrael přinejmenším o plusy dva. Zlepšující se kredit v očích Západu a pak – šok.

Druhá revoluce? I když nevypukne, z logiky věci by měla. Mursí se sám vmanéroval do situace nikoli nepodobné té, v níž se ocitl Mubarak před svým pádem. Naštěstí poslední vývoj dává tušit, že pochopil, jak nebezpečná je válka se soudní mocí, kterou čtvtrečním dekretem vyvolal. Ačkoli ujišťuje, že dekret nezneužije, je to on sám, kdo nyní určuje pravidla hry. Bez jakékoli kontroly, jakýchkoli mantinelů. Co jiného je čistokrevná diktatura, když ne toto?

Mursí dal sám sobě i revoluci z 25. ledna 2011 vyhlášením ústavního dekretu vlastní gól. Udělal fatální chybu. Kredit, který získal svým angažmá v záležitosti příměří Hamas – Izrael, ztratil dřív, než jsme si na něj stačili zvyknout.