Nikdy nezapomenu jeden moment ze své základní vojenské služby. Vraceli jsme se, unavení a zpocení, ze cvičáku zpátky do baráku. Byl jsem na vojně pár týdnů, psal se rok 1963. Bylo mně třiadvacet. Bezvadný mazák, Pavel Válek, nám vyběhl naproti s očima navrch hlavy. „Jsme v prdeli!“ řval. „Rusáci zabili Kennedyho, bude válka!“

Nebyla, chvála Bohu! Presidenta Kennedyho jsem měl tenkrád rád, jako ostatně každého, kdo stál v cestě Rusákům. Čím víc na něho Rudé právo házelo špínu, tím víc jsem ho měl rád. O americké politice jsem se začal dovídat, když jsem se po vykopnutí ze školy, kde jsem do roku 1970 učil, rozhodl utéct a osud mě předepsal život ve Spojených Státech. Díky, osude! Když jsem se, po zvládnutí od mých kolegů - malířů pochycených velmi obvyklých amerických nadávek trochu prokousal do angličtiny a přestal mít strach o živobytí své rodiny, dovídal jsem se nejen o JFK a celé rodině Kennedy víc a víc. Nebylo všechno až tak růžové, jak jsem si kdysi představoval. Už tehdy mě začala politika a slovník Demokratů připomínat slovník těch, kteří mne vykopli z mé země. Republikáni mi byli blíž, mluvili o Americe, kterou jsem znal z knížek; Steinbeck, Hemingway, Fitzgerald a jiní mně dali už kdysi v mládí její představu. Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, či Frank Sinatra a Elvis. To jsem chtěl, taky našel. Taky jsem však viděl následky Vietnamu. Zmrzačení chlapci a hlavně rozdvojená, rozhádaná země. Pak všeobjímající, pravdu a lásku rozsévající Jimmy Carter. Fronty na benzin, přitáhnuté topení v domě a ne zrovna nálada, kterou jsem, jako přivandrovalec, očekával. . . Přežili jsme! „Sovětský svaz je říší zla! Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“ Jako švihnutí proutkem se s rozesmátým presidentem Reaganem vynořila Amerika, která byla ještě lepší, než jsem si ji kdy mohl představit.

Co jde nahoru, musí eventuálně jít dolů. „Znárodnit zdravotnictví!“ , vyřvávala naše „první dáma„ Hillary Clinton, sotva se v Bílém domě ohřála. Diskriminace! To slovo dalo základ k rozpoutání tribalnich válek. „Jsem menšinou! Zasloužím si víc příspěvků od státu!“ křičeli a bohužel křičí kdekdo, který se jen trochu něčím liší od souseda. Nejagresivnější ze všech jsou postiženi stihomamem, že oni musí zachránit zeměkouli proti všemu, z čeho jen pafne obláček kouře. Jsou vinny i krávy na prérii, které si pod ocas tu a tam upšouknou.

Když před pár lety vyšel na politickou scénu ne příliš slova vybírající Donald Trump a pojmenoval problémy, do kterých nás Demokraté a jejich levičácká politika dovlekli, oslovil část populace, která už před tím nějak až tak moc nehrála v politice roli. Jsou to normální lidé, kteří jdou za prací, každý den, každý rok. „Dělnická třída“, tak už léta vykřikují Demokraté a pár týdnů před volbami se nechají vidět na staveništích s pracovní přilbou na hlavě. Tam, kde se počítají hlasy farmářů, se nechají fotit u kombajnu, sklízejícího kukuřici, aniž by věděli, jestli je to kukuřice nebo žito. Ti však, kdo na polích nebo kdekoliv skutečně pracují zjistili, že Trump ví, jak zatlouct hřebík, pokrýt střechu a položit základy pro nový dům. „Dělnická třída“ jde za ním a jeho pragmatismem. Také zahraniční politika se tehdy změnila. Putin zpíval anglicky „Borůvkový pahorek“ a tlustý Kim si v Severní Koreji za čtyři roky ani nevystřelil. Plánovaná půlhodinová debata mezi Trumpem a šéfem Komunistické strany Číny se protáhla na čtyři hodiny a oba pak, spokojeně se usmívajíce, vypadali jako ne kamarádi, ale dva, kteří jsou připraveni dělat spolu byznys.

Nejen časté kotrmelcování vůdce levičáků, presidenta Bidena, nebo konečně zveřejněné dokumenty o úplatcích, které pobíral od ukrajinskych olejových oligarchů, když byl vicepresidentem Husseina Obamy, jsou dnes bolehlavem pro neomarxisty, zachránce prostředí a podporovatele tribálnich válek. Objevilo se znovu jméno Kennedy. Kandiduje na presidenta. Zabili mu kvůli politice tátu i strejdu. Říká však, že se jako Američan nemůže dívat na to, kam levičáci jeho zemi vlečou. Včera navštívil naši jižní hranici a situaci popsal jako naprostou katastrofu. Mluví o tom, jak špatné bylo rozhodnutí čerstvě zvoleného Bidena zastavit těžbu nafty a přijít tím o energetickou soběstačnost. Mluví o přebujelé byrokracii, kde nevolení úředníci rozhodují o nařízeních a regulacích. Jeden velice známý konzervativní reportér řekl za nás, kdo s vykulenýma očima přihlížíme:„ Už se těším, jak se Kennedy a Trump setkají v presidentské debatě. Oni se vlastně vůbec v názorech neliší.“

Nemusí to být výhradně Trump, kdo bude representovat Republikánskou stranu v příštích volbách. Bude to však zajímavé. Já bych, po zkušenostech, svůj hlas Demokratovi nedal, kdyby kandidoval nevím který svatý. Demokrat je pro mne dnes synonymum pro lež, antiamerikanismus, potažmo komunismus. Nicméně, Kennedymu jsem vděčen, že dokazuje, že soudnost i na té druhé politické straně ještě nevymřela. Taky bych si už nikdy nepřál slyšet někoho křičet: „ Zabili Kennedyho!“