Středa 11. června 2014 představuje svého druhu milník v arabsko-palestinském konfliktu. Na území Izraele byla vypálena první raketa z Pásma Gazy poté, co v pondělí 2/6 došlo ke zformování společné palestinskoarabské vlády Fatahu s Hamasem.

Jakou má ale tato vláda odpovědnost – a za co?

Raketa dopadla nedaleko silnice 232 do neobydlené oblasti a žádné zranění či dokonce smrt nezpůsobila. Díky Bohu. Jenomže tímto úlevným konstatováním hodnocení tohoto aktu agrese skončit nemůže.

Jsou lidé (izraelský premiér, autor těchto řádků a bezpočet dalších), kdo jsou předsvědčeni o tom, že za útok a následné kroky nese nově politickou odpovědnost předseda autonomie Abbás a jím jmenovaný Hamdalláhův kabinet. Vyplývá to z logiky zdravého rozumu. Tak jako politickou odpovědnost za pomyslný raketový útok vedený na území Spolkové republiky z ČR a následné kroky na české straně by nesl český prezident a Sobotkova vláda.

Abbás ovšem odpovědnost odmítá. Udělal pouze to, že "vyzval" teroristy v Pásmu, aby "zastavili palbu" a nedávali tak Izraeli "záminku k pokračování jeho agrese vůči Gaze" (pretext to continue its aggression on Gaza).

Podivuhodná logika: mít moc ano, nést odpovědnost nikoli. Varující způsob vládnutí: další argument proti tzv. dvoustátnímu řešení.

Zastánce našel Abbás (nikoli překvapivě) ve Washingtonu. Mluvčí State departmentu Jennifer Psakiová sice útok odsoudila jako nevyprovokovanou a nepřijatelnou agresi proti civilním cílům, současně ale pravila: Víme, že Pásmo ovládá Hamas, a tak za akci nemůže nést odpovědnost Palestinskoarabská samospráva. Jinak řečeno: nedá se vlastně nic dělat.

Zatímco Abbás "vyzývá", Psakiová "očekává" - že bude samospráva dělat vše, co je v jejích silách, aby útokům na Izrael z Gazy zabránila. Vzhledem ke složení palestinskoarabské koaliční vlády je to totéž, jako chtít po delfínech, aby si v umělém delfináriu vypustili vodu.

Netanjahu to řekl jasně: platí-li, že nová vláda bude respektovat všechny dosud uzavřené dohody, je samospráva odpovědna za odzbrojení Hamasu a dalších teroristických organizací.

Nestačí vyzývat. Je třeba konat.

Závěrem citát z dopisu Arafata tehdejšímu jeruzalémskému premiérovi Rabinovi, který spoluodstartoval tzv. izraelsko-palestinský mírový proces:

OOP (Organizace pro osvobození Palestiny – dopl. L. S.) se zříká použití terorismu a dalších násilných metod a přebírá odpovědnost nad všemi částmi OOP i jednotlivci, aby zajistila jejich souhlas, zabránila násilnostem a potrestala ty, kdo je vyvolávají. (9. 9. 1993).

Logicky tedy: vytvořením koaliční vlády musí v duchu tohoto slibu převzít odpovědnost i nad Hamasem a dalšími organizacemi, byť by nebyly součástí OOP. Zodpovědnost se vším všudy.

Tento rozdíl v pohledech je nejlepší ilustrací toho, jak hrubé chyby se Abbás vytvořením společné vlády s teroristy dopustil. Věřme, že nová, poobamovská US administrativa bude mít pro novou palestinskoarabskou vládní formaci se zodpovědností jen tam, kde se to hodí mnohem menší porozumění. O EU si takové iluze dělat netřeba.