Všichni víme, čeho jsou muslimové schopni, když se někdo jakkoli dotkne jejich víry, jejího proroka nebo samotného Alláha. Byli jsme toho v posledních letech svědky, ať už šlo o karikatury Mohameda v časopisech nebo jeho umělecké ztvárnění ve filmu – nemluvě o tak extrémním činu jakým je pálení Koránu.

Jejich reakce, jakkoli jsou namnoze spravedlivé a pochopitelné, nabývají zhusta obludných rozměrů. Při prostestech je ničen majetek (obvykle někoho, kdo s příčinou protestu nemá zhola nic společného); není výjimkou, že při nich umírají lidé.

Jako člověk, který nese značně nelibě, když někdo karikuje, zesměšňuje či jinak dehonestuje duchovní hodnoty včetně jejích nositelů, k nimž chovám nejvyšší úctu, považuji za výraz elementární slušnosti zachovávat jistou míru respektu k duchovním hodnotám jiných.

To neznamená, že nemůžeme kritizovat to, co je např. v islámu (katolické verzi křesťanství atp.) na základě jistých principů hodné kritiky, ale rozhodně bychom neměli muslimy, jejich víru, Mohameda a Alláha urážet. Pokud to někdo na Západě dělá, chová se nemoudře. Před svobodou slova dávám přednost oné elementární slušnosti.

V této souvislosti máme ale plné právo položit si otázku, zda muslimové, kteří jsou tak citliví při jakémkoli náznaku neúcty vůči jejich víře, Mohamedovi, Koránu či Alláhovi zachovávají alespoň základní respekt vůči tomu, co je svaté jiným – například Židům?

Dnes přišla z Izraele šokující zpráva, která dává na výše uvedenou otázku negativní odpověď.

Ve městě Sichem (na mapách bývá označen jako Nábulus) se nachází hrobka, v níž je podle tradice pochován Josef. Jeden ze staroizraelských patriarchů v linii Abraham – Izák – Jákob (jeho otec). Tedy jeden z nejváženějších mužů izraelských dějin. Ačkoli zemřel v Egyptě, byly jeho nabalzamované ostatky přeneseny v rámci putování přes Sinaj do Země izraelské – a zde znovu pohřbeny.

Přestože jde o jedno z nejsvětějších míst judaismu, problémem je, že se nachází na území Palestinskoarabské autonomie (starověcí Izraelci nemohli tušit, že za mnoho věků bude tendence vyčlenit toto teritorium z území židovského státního útvaru), nicméně podle Dohod z Osla pro něj platí zvláštní režim a hlavně – i palestinskoarabská strana je vázána ujednáním, které hovoří o povinnosti ochraňovat svatá místa Židů, muslimů, křesťanů a Samaritánů a umožnit věřícím volný přístup k nim a garantovat svobodné praktikování náboženských úkonů.

Týká se to přirozeně i ochrany Josefovy hrobky.

Když ale ve středu večer (23/1) přišli židovští věřící do hrobky, byli zděšeni. Muslimové zdemolovali část vnitřního zařízení, zničili některé náboženské knihy, zdi pomalovali antisemitskými vyobrazeními a to vše korunovali umístěním lidských a živočišných exkrementů.

Nelze než souhlasit s výrokem jednoho z organizátorů hromadné návštěvy věřících, předsedy Samařské rady Goršona Mesiky. Ten uvedl: "Jen barbaři jsou schopni dělat takové příšerné věci, ničit svaté místo."

Bude užitečné si na tento příběh vzpomenout, až zase muslimové kdekoli na světě zahájí násilné protesty proti tomu, co považují za rouhání vůči Alláhovi a znevažování své víry. V Josefově hrobce sami dokázali, že jsou stejní jako mnozí jejich oponenti, ne-li horší.

Neboť vyměšovat na místě posvátném pro kohokoliv je tím nejprimitivnějším projevem barbarství.