Zákazy, šikany, vyhazovy, zatýkání a uprchlictví za kulisou brexitu

Brexitový galimatyáš zaplácává a přeplácává v britské mediosféře ostatní civilizačně kritická (či jak se dnes už angločeskou mediálštinou říká „kruciální“) ale méně nápadná témata a události, které, když se k nim člověk pročte, se mohou jevit jako zneužití brexitové mlhy k nepozorovaným demontážím svobody a demokracie.

Dr. Andrew Dunn přednášející sociální vědy byl vyhozen z lincolnské univerzity za kombinaci několika trestuhodných činů. V komunálních volbách kandidoval za Stranu nezávislosti UKIP a vedle toho napsal a zveřejnil publikaci vyslovující mimo jiné názor, že někteří nezaměstnaní zůstávají na podpoře proto, že zpohodlněli, jsou vybíraví a nechce se jim dělat ledajakou práci. Neuvedl sice konkrétně, koho tím myslí, ale protože v téže době vyšla statistická zpráva vládní komise společenské mobility (Social Mobility Commission) uvádějící specificky, že jen 18,9% britských muslimů ve věku 16-64 je v zaměstnání, musel být logicky v podezření z rasismu. I když se mu to nedá dokázat, vyhodit ho pro jistotu nemůže nikomu ublížit. Na přednáškách, seminářích a v publikacích dr. Dunn vyslovoval, jak sám přiznává, různé „anti-politickokorektní názory“. A že tedy jeho vyhazov byl motivován ne profesně, nýbrž politicky, a je tedy porušením akademické svobody a občanských práv. Proti neoprávněnému vyhazovu se odvolal k soudu. A prohrál, s výnosem soudce takto pozoruhodným: „Domněnka, že tendence v diskusích o sociální politice upřednostňovat to, co se člověku hodí, před pravdou (známou jako politická korektnost) není filosofickým názorem, který by měl ochranu zákona.“ Za všimnutí stojí dvě pikantnosti. Britský soudce se domnívá, že politická korektnost a pravda jsou synonyma. A že vyslovovat jiné názory než ty „korektní pravdivé“ je už i na akademické půdě trestné.

James Goddard, jeden z leaderů žlutovestových protestů, byl zatčen šestičlennou policejní četou pro podezření ze spáchání trestného činu „rušení veřejného pořádku“. Měl se ho, spolu s jinými, dopustit tím, že v demonstraci na podporu brexitu vynadali anti-brexitové poslankyni žádající nové referendum do „nacistů“ a „lhářů“. Na této příhodě je pikantní to, že policii by to samotnou nenapadlo, kdyby k tomu nedostala podnět předsedy parlamentu a stovky poslanců, věřících, že takto vynadat poslanci je trestný čin. Zvlášť, když je to v rámci „toxických útoků a agresivního zastrašujícího chování“ a v situaci, kdy napadená „se cítila ve fyzickém ohrožení a zcela bez ochrany“, a kdy policie „nekonala dostatečně svou práci“. Ani poslankyně ani nikdo jiný přitom neutrpěli žádnou tělesnou újmu a „trestný čin“ byl pouze verbální. Ta pikantnost spočívá v tom, že předseda britského parlamentu věří, že vynadat poslanci do nacistů a lhářů by mělo být trestné.

A ještě pár nedávných pikantností ve stručných news headlines:

Studentská unie univerzity v Canterbury zastupující 20 000 studentů zakázala vyhláškou „Fancy Dress Guidelines“ (směrnice maškarního oblékání) kostýmy kovbojů a indiánů a podobných „etnických, kulturních, genderových, neschopnostních nebo sexuálních stereotypů“ jako „rasistické a urážlivé.“ Též zakázáni jsou křižáci, izraelští vojáci, sebevražední teroristé, prorok Mohamed a Harvey Weinstein. Důvod? „Dáváme studentům sílu být kreativní a přitom se všichni cítit vítaní a bezpeční.“

Mark McLachlan z městečka Houghton-le-Spring je viněn z rasismu za to, že v místní škole protestoval proti domácímu úkolu své dcery s námětem „dopis mým rodičům o tom, jak konvertuji na islám“. Škola mu přátelsky vysvětlila, že dodržuje celostátní normy náboženského vzdělávání.

Policie v západním Yorkshiru zavádí do policejních uniforem hidžáb, aby „zajistila, že reprezentujeme komunity, jimž sloužíme“ a získala do svých řad „více etnických uchazečů“.

Zločinnost se za rok zvedla o 11% procent, ale počet souzených případů klesl o 7% na nejnižší číslo od roku 1970, kdy se začínaly dělat statistiky. Šéf Policejní federace John Apter přiznal, že na stíhání některých trestných činů už nejsou kapacity, „veřejnost už trpí a bude trpět víc a víc“. Ministr spravedlonsti David Gauke to však vysvětluje „pouze zlepšením záznamů“. Kyselinové útoky do tváře dostoupily průměru 15 týdně, útoky nožem jsou několikanásobně častější.

Sentencing Council for England and Wales navrhuje až šestileté vězení za veřejné šíření urážky „rasy, pohlaví, neschopnosti, věku, víry, těhotenství a mateřství a genderové změny“.

Do této kategorie patří uvádění islámu do spojitosti se znásilňováním britských puberťaček.

Džihádisté vracející se do Británie jsou převychovávání nabídkou obecních bytů.

Vojákům, kritizujícím náborové video za 1,6 milionu liber z armádního rozpočtu, lákající do armády etnické menšiny scénou muslimského vojáka uprostřed bojové situace, klekajícího na kobereček a vystrkujícího zadek na Alláha, zatímco spolubojovníci trpělivě čekají, hrozí disciplinární tresty.

V labouristické straně pokračuje tažení ultralevicových corbynistů vedených trockistou Milnem a čistka členů vyslovujících nesouhlas s Corbynovou politikou a antisemitismem. Na protest proti ní ze strany vystoupil dlouholetý poslanec Frank Field. Průzkumy preferencí však naznačují, že Labour by moha vyhrát případné brzké volby.

Verbální i fyzické napadání Židů se blíží 1 400 případům ročně a třetina britských Židů vyslovuje obavy o svou budoucnost a uvažuje o emigraci.

O politický azyl v USA požádal britský internetový žurnalista Milo Yiannopoulos s vysvětlením, že od té doby, co se veřejně pojmenoval „Gay Conservative“, zažil ze strany britských muslimů tolik útoků, že se bojí o život.

To jen tak co se našlo bez hloubkového hledání na špičce ledovce. A nabízí se otázka, zda jakákoli forma brexitu ještě dokáže zachránit britskou demokracii, nebo zda už není úplně lhostejné, jak nakonec dopadne.