Útok teroristy Masooda (Ajaa, Elma či jak se vlastně jmenoval) ve Westminsteru nebyl útokem islámským. Řekla to sama premiérka. Byla k tomu, pravda, donucena a zaskočena otázkou jednoho poslance znějící takto:

„Může paní premiérka potvrdit, že to nebyl akt terorismu islámského?“.

Paní premiérka sice měla šanci se poslance zeptat, jakého terorismu si tedy myslí, že to byl akt, ale místo toho, jakoby obžalovaná před inkvizicí, spěchala odpovědět takto:

„Absolutně. Nebyl to terorismus islámský, nýbrž islamistický, perverzní výklad slavného náboženství.“

A aby bylo každému jasno, čím byl vlastně tento útok způsoben, vysoký důstojník Scotland Yardu připomněl jakýsi ten „z minulých příkladů známý extremismus pravicový, jehož se naši mírumilovní muslimští spoluobčané teď budou obávat“.

Takže si bezpečnostní činitelé budou dál lámat hlavu nad příčinami (ne)islámského terorismu a marně se pokoušet sestavovat „typický profil“ (ne)islámského teroristy, jednajícího jako „osamělý vlk“, k jehož činu se pak dodatečně přihlásí Islámský stát. U jednoho po druhém budou zjišťovat, že to nebyl typický terorista, jako ti mladí nerozvážlivci podřezávající krky a odstřelující nevěřící a chybně či nedostatečně věřící, jak je známe z internetových záběrů, za něž je teď ve Francii se souhlasem Evropského parlamentu souzena Marine Le Pen, jejímž zločinem je, že záběry převzala na svou webstránku. U jednoho po druhém budou nacházet „netypické“ a „neislámské“ chování, historii drobné zločinnosti, hříšný život a neznalost náboženství, jehož jménem teroristický čin spáchal. Každý jim bude vycházet jinak, netypicky, vyšinutě, neislámsky, pomateně. Najdou u nich však přece jen něco společného: Na „radikální“ islám konvertovali nebo se z „vlažného“ islámu „radikalizovali“ - často ve vězení nebo v podobném životním šoku působícím „obrácení“ na víru.

A pak se z anonymních hříšníků proměnili v celebrity. Tím, že si přečetli – nebo jim někdo přečetl a vysvětlil – třeba toto:

„Ti, kdo padli v boji za věc Alláhovu, nejsou mrtvi, nýbrž žijí a jsou živeni v přítomnosti svého Boha.“

Nebo toto:

„Alláh zaručuje, že bojovníka za věc Alláhovu přijme do ráje, bude-li zabit.“

To první je z koránu, to druhé z hadísů. Podobných slibů a záruk mučednického ráje se v souhru islámských svatých textů dají najít tucty, vedle popisů hororů pekla, jemuž se jinak nevyhnou.

Zemřít v útoku na kafíry je nejrychlejší způsob pokání za hříchy, vyhnutí se peklu a vystoupení na nebesa. Tak si tyto a podobné verše vykládají sebevražední teroristé. A to je samozřejmě ten perverzní výklad slavného náboženství. Ten správný výklad je ten, že obyčejní hříšní či vlažně věřící muslimové se radikalizují islamofobií pravicového extrémismu. Tím je i každý projev znepokojení nad radikalizací vlažně věřících muslimů.

Převzato z www.securitymagazin.cz