Su Ťij vyhrála volby. Teď už snad definitivně

Barma je zvláštní stát. Ač leží v regionu s historicky levostranným provozem, vojenská junta ho změnila na pravostranný. Že tím působí problém sousední Indii, Bangladéši a Thajsku? Ale co je to proti rituálu, jímž se zřekla britského koloniálního dědictví. Tak vzdoruje i Fukuyamově tezi o konci dějin, o tom, že nyní se i autoritářské státy halí do liberálního hávu voleb. Aun Schan Su Ťij se svou Národní ligou pro demokracii nedělní volby jasně vyhrála. Pozorovatel tu ale vidí háček. Totéž se jí podařilo už v roce 1990, jenže vojenský režim výsledky nerespektoval, svou vládu ještě utužil a ze Su Ťij učinil nejdéle vězněnou (rozuměj: v domácím vězení) vůdkyni opozice. Teď jsme o 25 let dále, ale jestli Su Ťij a její strana vládu skutečně utvoří, teprve uvidíme.

Pokud ano, Barma se zařadí mezi poslední státy, do kterých dospěla vlna roku 1989. Ano, postup Su Ťij a její strany připomíná polskou Solidaritu na konci 80. let. Solidarita si na vojenském režimu vymohla volby, ale ty nebyly úplně svobodné. Polští komunisté si vyhradili pro své kandidáty pevné kvóty, tak jako režim v Barmě nyní. Ale v obou případech opozice ten handicap překonala. Polsko se stalo první zemí, jež se zbavila komunistické totality vlastní silou. I Barma by se teď mohla stát zemí, která se zbaví autoritářského režimu bez zásahu zvenčí, „jen“ u volebních uren. Kdyby teď režim výsledky nerespektoval (jako v roce 1990), podřízl by si pod sebou vše, co v poslední době dělal (propustil vězněné novináře, zrušil cenzuru a povolil soukromá média) a za co sklízel bonusy (návštěva Baracka Obamy coby prvního amerického prezidenta v historii v listopadu 2012).

Uzná-li režim vítězství Su Ťij a její strany, bude to posmrtná dividenda i pro Václava Havla. Když se stal prezidentem, z titulu té funkce navrhl Su Ťij na Nobelovu cenu míru a ta ji dostala už v roce 1991. Byla to velmi dobrá volba. Su Ťij nepatří ani do kategorie „polepšených teroristů“, ani do kategorie těch, jimž Nobel jen korunuje běžnou politickou práci, ani do kategorie té či oné právě módní ideologie, ale mezi statečné osobnosti potřebující ochranu (model Sacharov či Wałęsa).

Pro nás má toto vzpomínání už nádech posametové nostalgie. Dokládá to třeba fotografie z roku 1996, kdy v Amazonii mezi indiány stojí prezident Havel s lukem a vedle něj poradce Vondra v tričku s nápisem žádajícím svobodu pro Su Ťij. Ale pro Barmánce to bude realita až teď.

LN, 10.11.2015