Ministerský předseda Malcolm Turnbull potvrdil, že má v úmyslu požádat guvernéra Austrálie Petera Cosgrovea o rozpuštění obou komor parlamentu, a to ihned po vyhlášení státního rozpočtu, k němuž dojde 3. května. Volby má podle vlastních slov naplánovány na 2. červenec 2016, což znamená, že nám zde právě začala neoficiální volební kampaň, která potrvá aspoň 70 dní. Jak došlo k tomuto rozhodnutí, o němž zprávy prosakovaly už několik dní?

Vláda má podle zákona právo k tomu rozpustit úplně obě komory parlamentu, pokud tyto dvakrát za sebou zamítnou jim předložené znění stejného zákona. Když se konají normální volby, pouze dolní komora bývá zcela rozpuštěna, zatímco senát jen z polovičky. V tomto případě šlo o znovuvytvoření Australské komise pro výstavbu, kterou předchozí labouristická vláda zrušila a o níž Turnbull tvrdí, že má hrát důležitou roli v rozvoji hospodářství. Vláda měla v dolní komoře dostačující podporu k tomu, aby byla komise znovu zavedena a zákon zde prošel. Jinak tomu bylo ale v senátu, kde se několik nezávislých senátorů postavilo proti vládě a volilo s opozicí, takže zákon byl už podruhé zamítnut a to poměrem 34:36. Senátoři takto volili, i když jim bylo známo, co má Turnbull v úmyslu. Pro některé z nich, zejména právě ty nezávislé, by to mohlo znamenat ortel senátní smrti!

Nepředbíhejme ale událostem. Volby se za každých okolností musí konat před koncem tohoto roku; dnes ohlášené urychlení procesu s rozpuštěním celého parlamentu je ovšem taktický manévr, o němž se Turnbull domnívá, či snad doufá, že se mu vyplatí. Příští dny už naznačí, jestli mu takovýto riskantní tah vychází. Za dva a půl měsíce bychom potom měli vědět, jaké bude složení nového parlamentu. Pokud ovšem ministerský předseda dostojí svému slovu, o čemž lze těžko pochybovat. Jeho integrita by jinak asi příliš moc utrpěla.

Clive Palmer

Kdo bude skoro určitě v příštím parlamentu chybět, je jeden náramný populista. Je tomu jen něco málo přes tři roky, kdy se Clive Palmer dostal do australského parlamentu. Tehdy se tomuto samozvanému miliardáři podařilo přesvědčit o 53 voličů víc, než k tomu potřeboval, že je oním spasitelem, který pro nás zajistí ráj na zemi. Nejenže se dostal do federálního parlamentu, strana, kterou založil a nazval Palmer United (jak jinak?), získala tři křesla v senátu, čímž pádem se stala oním jazýčkem vah rozhodujícím o tom, jakým směrem se pohnou politické události v zemi. V tom čase se Palmerovi dařilo snad všechno, co si zamanul. Tehdy jsem o něm napsal na stránkách tohoto deníku:

„Je docela možné, že tento nejbohatší muž v Queenslandu, důlní a turistický magnát, není tak úplně dolarovým miliardářem. Agentura Forbes nedávno odhadla Palmerovo bohatství jen na nějakých mizerných 895 miliónů, přičemž ale agentura BRW s 2,2 miliardami dolarů ho vidí podstatně bohatšího. Proč takové rozdíly v odhadech? Asi to má co dělat se zdrojem Palmerova bohatství, které pochází zejména z uhelné pánve Galilee ve středním Queenslandu. Hodně záleží na tom, jak si povede ekonomicky Čína, která jeho uhlí střední a nižší jakosti kupuje nejvíc, ale také na tom, zda se nevyskytnou potíže, pokud jde o možné narušování životního prostředí. Clive Palmer čas od času dokáže ohromovat svými vysoce originálními nápady. Pozornost světových tiskových agentur si například získal prohlášením o tom, že v březnu příštího roku se má započít stavba nového Titanicu, tentokráte zaručeně nepotopitelného. Made in China. První plavba, prý po stejné trase ze Southamptonu do New Yorku, jíž se před 101 lety ubíral jeho nešťastný vzor, se má uskutečnit koncem roku 2016. Lidé si prý již zamlouvají lístky, zatím ještě váhám.“

Nuže, rok 2016 tu už máme a o Titanicu jsme už dlouho neslyšeli ani slovo; ten se asi potopil ještě dřív, než vyplul. Palmerova strana už neexistuje; oni tři senátoři se se svým vůdcem rozkmotřili jeden po druhém, kterýžto proces se započal brzy po jejich zvolení. Podle Glenna Lazaruse, bývalého špičkového ragbisty, který to s ním vydržel nejdéle, bylo prostě nemožné s ním vycházet. Nedávný průzkum potvrdil, že by Palmera volilo už jen asi jedno procento voličů v jeho okrsku, kde prý ho nikdy nikdo nevidí. Po volbách, ať už k nim dojde v červenci či později, bude Palmer skoro určitě zbaven nepříjemné povinnosti létat pravidelně do Canberry, kde je už nyní jeho docházka daleko nejhorší ze všech parlamentářů. Příjmy z uhelných dolů se ztenčily, zavřela se továrna na rafinaci niklu. Tam zůstal Palmer dlužný víc než 70 miliónů dolarů, které má nyní splatit, přičemž zřejmě peníze k tomu nemá. Vzestup tohoto populisty byl rychlý, pád se zdá být ještě rychlejším.

Autorovy memoáry: http://www.vojen.com
Autorovy stránky: http://www.voyenk.com