Město kolem Hyde parku vás vtáhne do svých siločar podobně jako New York. Snad je to způsobeno množstvím mrakodrapů v jednom hnízdě, které mají záhadnou moc a kouzlo. Jako protipól působí parky, ne, spíš jako blizny a pestíky uprostřed okvětních plátků těch domů mířících do nebe.

A jak tím pulzujícím městem procházíte, jak plujete tím proudem davu, jak vás neznámá krása zahlcuje, musíte se občas zastavit, abyste ji vstřebali. Jinak ji minete, aniž byste ji postřehli. A tím míním sochy, jichž je tu nepočítaně. Často jsem se při procházkách utvrzovala v domnění, že jsou tu proto, aby se u nich lidé fotografovali. Stejně tak jsem nesčetněkrát procházela Hyde parkem, aniž bych si všimla sochy kapitána Jamese Cooka. Přestože stojí na vysokém podstavci se zdviženou rukou směrem k zátoce, přestože je nepřehlédnutelný, stejně jsem ho přehlédla. Měla by to být pro Sydney nejprestižnější socha, neboť to byl on, kdo nasměroval loď k australským břehům a zvedl ruku na znamení, že vidí zemi a zabral ji pro Anglii. Jeho cesta trvala tři roky a k Austrálii přijel od Nového Zélandu, kde objevil průliv mezi Severním a Jižním ostrovem, který dostal po něm jméno. Jako zmínku na tehdejší plavbu uvádím, že prohřešky na lodi byly trestány bičováním.

James Cook

Arthur Philip

U vstupu do Královské botanické zahrady není možno si nepovšimnout sochy kapitána Arthura Philipa 1788 – 1792. Jen historikové si osvěží paměť, že před nimi stojí guvernér první kolonie na australském kontinentu.

Když jsem se vracela z botanické zahrady, na křižovatce mi padla do očí další socha. Nevím, čím mne zaujala tak, že jsem zůstala stát a dlouho jsem si ji prohlížela. Krásný muž, krásná socha s pozadím vzrostlé aleje košatých stromů. Major general Lachlan Macquarie Governor of New South Wales 1810 – 1821. Přečetla jsem si, že měl zásadní vliv při utváření společnosti z trestanecké kolonie do volnějšího prostředí. Možná je známější v Královské botanické zahradě skalní lavice, z níž se generálova manželka kochala pohledem na záliv. Také zbytek Macquarieovy zdi, jíž bylo odděleno území trestanců od úctyhodných občanů. Poslední guvernér. Je pohřben ve Skotsku a na jeho hrobě je nápis Otec Austrálie.

Další socha, kterou není možno přehlédnout, sedí na vysokém podstavci na George St poblíž radnice a před budovou Queen Victoria Building. Původně to byla tržnice, ale dnes je to nejkrásnější nákupní středisko na světě s luxusním zbožím a nádhernou výzdobou včetně jedinečných hodin, jež nelze přehlédnout. V levé ruce má zeměkouli a v pravé jakousi hůlku. A co ji činí světoznámou, že má na hlavě korunu. Není to nikdo jiný, než královna Viktorie. Její vysoký podstavec slouží jako středobod ulice. Turisté u něj odkládají batohy, posedávají, svačí a jakýkoliv řečník odtud vyřvává do mikrofonu svou pravdu. Většinou ho nikdo neposlouchá, jak jsem si povšimla, ale jemu to zřejmě nevadí. Když jsem se na ni zadívala, tak jsem si uvědomila, jak je žensky krásná a majestátní. A jak neuvěřitelně vekou říši spravovala. Měla štěstí na dobré poradce.

Je paradoxem, že první socha, která mě bila do očí tak, že jsem se k ní vracela, bylo zcela bezvýznamné zvíře. Silné zvíře, ale vzhledem k jeho bezvýznamnosti ho stavím v článku na poslední místo. Nestojí v parku, ani na žádném volném prostoru, ale v pasáži. Denně kolem něj projdou stovky lidí. Ale vsadím se, že ho nikdo nepřehlédne. Každý kolem něj projde, někdo z nich ho dokonce pohladí, jak jsem viděla. Je to silný postoj býka, který víceméně nenechá nikoho lhostejným. Je to živočišná socha. Žije, i když v ní života není ani za mák. A víte, v čem se od předešlých soch odlišuje? Lidi nezajímá, kdo je ten býk, ale kdo je autor,

Foto autorka