S režimem bělošské nadvlády, apartheidu a rasismu, jak byl praktikován v době, kdy Ian Smith stál v čele rhodeské vlády, nemusíme souhlasit. O to dnes ovšem nejde. Čelíme něčemu jinému. Desetiletí jsme přesvědčováni, že vládě bělošské menšiny v Rhodesii (Zimbabwe) či kdekoli jinde v Africe je třeba říci zásadní NE a vládě černošské většiny zásadní ANO. Jistě – z formálního hlediska je to demokratické. Lidově řečeno, není co řešit.

Jenomže ono je.

Co s demokratickými principy, když se ukáže, že jediná možná alternativa k bělošskému vládnutí ve většinově černošské zemi je ještě horší? Neboli že Smith byl lepší než Mugabe? Odpověď zní: Ani Smith, ani Mugabe, ale osobnost respektující demokratické principy, lidská práva, svobodu a další hodnoty známé pod souhrnným názvem „západní“. Myšlenka je to skvělá, leč máme tu problém. Mugabe se na počátku „nové éry“, tedy v roce 1980, kdy se z Rhodesie stala Republika Zimbabwe, dostal k moci demokratickou cestou. Píše se rok 2008 a Mugabe vládne stále. Jen s tím rozdílem, že se z něj stal rasista (pokud jím nebyl vždycky), diktátor a ve vztahu k ekonomice vlastní země úspěšný kazisvět. Jakožto levicový revolucionář se zřejmě poučil od československých komunistů a jejich „majstrštyku“ z osmačtyřicátého. Po principech demokracie se vyšplhal na politický Olymp, aby vzápětí těmto principům zatnul tipec.

Když se v průběhu řešení občanské války v Rhodesii na konci 70. let XX. století pokusil Ian Smith předat moc umírněným černošským představitelům, neuspěl. Protivládní partyzáni (Mugabe a spol.) si vynutili, za britského zprostředkování (podpory?), svobodné volby. Formě nelze než zatleskat, jejich produktu nikoli. Tehdejší svobodné volby vynesly k moci diktátora, jenž způsobuje celosvětový bolehlav.

Recept na něj drží v rukou mezinárodní společenství. OSN, mocný Západ, sousední země. Zejména pak Africká unie, vezme-li si k srdci slova keňského ministerského předsedy Raily Odingy: “To, co se děje v Zimbabwe, je ostudou pro celou Afriku.“

Zatímco u zaslepené západní levice mohl Mugabe jako „bojovník za svobodu“ vyvolávat extázi nadšení, lidé stojící napravo, schopní rozpoznat pozitiva Smithova režimu, se před tímto vzdělaným maoistou měli vždy na pozoru.

Vývoj jim dal za pravdu.

Dnes víme, že Mugabe je všehoschopný politický gauner, jemuž slušný člověk, když nemusí, ruku nepodá. Už dříve se ukázalo, že ve vztahu k bílým je docela obyčejným rasistou (jak to, že levice proti tomu nevede celosvětovou kampaň?!). Poslední vývoj kolem zimbabwských „voleb“navíc "prozradil", že staronový prezident země je také zbabělec. Ubohý srab, který se bojí čestného volebního klání, a je tudíž hoden nejhlubšího opovržení.

Koneckonců, on je také autorem geniálního výroku: „Ukáže-li se, že na některé projekty nebude dost peněz, jednoduše je natiskneme.“

Bravo, pane Mugabe! Dokázal jste to: přivést někdejší obilnici Afriky k fantastickému číslu tří milionů hladovějících. Povedlo se vám pro obyvatele země, v jejímž čele tak usilovně a doslova za každou cenu toužíte být, zařídit – slovy první tajemnice velvyslanectví ČR v Zimbabwe Marie Imbové – humanitární katastrofu. Blahopřání zaslouží také to, jak lišácky jste převezl Mezinárodní měnový fond. Vzpomínáte na rok 2007? Fond prognózoval inflaci ve vaší zemi 4000 (slovy čtyři tisíce!) procent, váš režim ho však trumfl dvojnásobkem. A co nezaměstnanost hodná ekonomického Úžasňákova: 75%? S kolika zeměmi světa se můžete měřit v těchto ukazatelích? Bylo-li vaším cílem dosáhnout světové proslulosti, podařilo se beze zbytku.

Vaše země sice nepatřila do komunistického bloku, přesto jste výrazným způsobem přispěl k jeho špatné pověsti. Také váš režim je důkazem, že „socialismus“ v tom pojetí, jak ho chápete vy, lidé na levici, nefungoval, nefunguje a fungovat nebude. Nikde na světě.

Sluší-li se za to poděkovat, jako by se stalo.

A jenom pro pořádek, pane prezidente: Režimy, z nichž jejich občané houfně prchají, obvykle za moc nestojí.

Stejskal.estranky.cz