aneb Maroko kontra Alžírsko

Marocký král Mohamed VI. označil sousední Alžírsko za marocké dvojče. Pokusil se tak napravit neshody, které se v posledních týdnech rozhořely mezi oběma velkými severoafrickými státy. Asi se mu to podaří, ale zřejmě zase jen na čas.

Alžírsko s Marokem už v minulosti dokonce válčily kvůli vzájemným územním nárokům. A od roku 1994 jsou mezi nimi uzavřené pozemní hranice kvůli sporům o víza. I to dokumentuje napětí, které mezi oběma velkými a významnými zeměmi na dohled od Evropy panuje.

Zatím poslední roztržka se týkala zdánlivě nového tématu. Marocký velvyslanec při OSN před časem nahlas zauvažoval o tom, že alžírští Kabylové mají právo na sebeurčení. Mluvil o několikamilionové berberské menšině v Alžírsku, která má s centrální alžírskou vládou dlouhodobě napjaté vztahy.

Není pravděpodobné, že by marocký diplomat takhle mluvil bez svolení z domova.

Zřejmě to byl způsob, jak poškádlit souseda kvůli jiné věci, ale toto škádlení se trochu vymklo z rukou a skončilo, jak se mnohé noviny vyjádřily, válkou slov a odvoláváním diplomatů.

Jde o to, že Maroku zase vadí alžírská podpora hnutí za osamostatnění Západní Sahary, území, které si po odchodu Španělska z této bývalé kolonie přisvojilo právě Maroko proti vůli tamních obyvatel, ale i proti mínění většiny afrických států včetně sousedního Alžírska. To dokonce podporuje hnutí Sahařanů za osamostatnění a na svém území hostí jeho exilové vedení.

Nezávislost Západní Sahary ale nezískala dost velkou podporu v OSN. Zatím poslední velkou změnou bylo rozhodnutí bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa marocké nároky na Západní Saharu uznat. Současně se stále čeká, zda takový postoj podpoří i nová administrativa Joea Bidena.

Trump marocké nároky uznal v rámci svého plánu na velký průlom ve vztazích mezi Izraelem a některými arabskými zeměmi – včetně Maroka, které se americkou vstřícností rádo nechalo přesvědčit. Právě v těchto dnech začala symbolicky létat pravidelná linka mezi Marokem a Izraelem.

V Maroku navíc panuje nervozita kvůli tomu, že není jasné, zda se západosaharskému hnutí nedaří získávat větší legitimitu v Evropě. Španělsko v květnu souhlasilo s léčbou vůdce saharského hnutí v tamní nemocnici. Maroko také nedávno odvolalo svého velvyslance z Německa poté, co Berlín odmítl, aby se změnil kritický postoj Evropské unie vůči otázce Západní Sahary.

Marocko-alžírské vztahy jsou napjaté i kvůli jiným věcem, třeba nejasnostem kolem špehovacího programu Pegasus, který marocké úřady podle některých informací používaly i proti Francii. A jak se v Alžírsku mohou domnívat, i proti tomuto sousedovi.

Nyní se marocký král Mohamed VI. ve svém projevu k Alžířanům snaží spory zažehnat. Mimo jiné poukázal na společnou historii boje proti francouzským nárokům vůči severoafrickým arabským státům a zmínil také společné zájmy na udržení stability a bezpečnosti.

Oba státy mají problém s terorismem podobného druhu. Oba také leží na trase migrace ze subsaharské Afriky do Evropy i tras pašeráků lidí a různého zboží do Evropy.

Maroko i Alžírsko spojuje skutečnost, že minulou dekádu arabského jara prošly relativně klidně spíše se štěstím a musejí najít nějaké nové způsoby, jak se vyvarovat příští vlny nespokojenosti zdola. Vzájemné spory jim v tom určitě nepomohou.

Současně ale je zřejmé, že nevyřešené vztahy s menšinami patří do koktejlu, který pomáhal velkou nestabilitu arabského světa také zažehnout.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus