Tak tohle už vážně překračuje včecky meze! Já tu krysu snad nepřemluvim, aby si našla dvelování někde jinde. Nejlíp u tý užvaněný vůmeny, kerou vajfka podezírala z bonzování u Sityhólu. A přitom kdyby se k ní můvla, neměla by to u ní tak špatný. Dokonce by to k ní neměla ani daleko, jen pár metrů ... Tak co jí u nás, demit, furt drží?

Jednou sme v poště našli dopis ze Sityhólu, že nám na naší litlegárden jakejsi odborník na krysy vobjevil díru, kerá prej nemůže bejt nic jinýho než emerdžensiexit krysí rodiny, kudy utíkaj do ulice z kanálního pajpu. A že prej jestli s tím nic neuděláme, že nám Sityhól načárdžuje pokutu litr baksů. Ke vší smůle dopis nějakou záhadou přišel dva tejdny potý, co ho na postofisu vostemplovali a my prošvihli dedlajn. Vajfka střídavě zuřila a kolabovala, protože prej ty lidi v Sityhólu sou všemocný a když si umanou někoho pokutovat, nic je nezastaví. Poslouchal sem vajfku pozorně a moc sem tomu nevěřil. Říkal sem jí, že sme přece v Americe a ne v Bělorusku, ale vajfka se na mě dívala jako na najivku z dětskýho románu vo plyšovym medvídku Troubelkovi. Za všechno může Buš, říkala vajfka. To byla její vobvyklá konklůze. Chvíli sem přemejšlel vo souvislosti mezi prezidentem Spojenejch států a krysou v díře na naší litlgárden ... a pak aj gadit. Nešlo vo krysu, ale vo právo a bezpráví. Válka v Iráku ukázala, že právo je na straně toho, kdo zrovna drží pušku a vyhrává. No oukej, tedy. Řek sem si, že na Bušovi vyzraju.

Zašel sem druhej den ke Goldsmisovi a koupil kanální mřížku. No to by v tom byl ďas, abych nevyhrál. Vykopal sem kolem díry lůžko, vložil do něj mřížku, zasypal a řek vajfce, že máme vyhráno. Neměli. Ráno sem šel mřížku vomrknout – a hele, krysa si pod mřížkou podhrabala tunel a vyvedla ho vedle. A nejen to. Díra byla dokonce větší jako kdyby skrz ní celou noc prolejzala krysí rodina a všichni její příbuzní z Menhetnu a Qvínsu.

Byl sem nasupenej jak křeček v pračce a přemejšlel, co s tím. Trochu sem díru zaházel a nafingoval, že je všechno olrajt, aby zas někdo z našich příliš zodpovědnejch nejbrů nebonzoval a řek si, že vodpoledne něco vymyslim.

Za hodinu zasaundoval ringbel. Vyšel sem ven. Stál tam jakejsi chlapík a představil se, že je ze Sityhólu a že prej přišel zkontrolovat, jestli sme něco podnikli s tou krysou, co nám prej dveluje na litlgárden. Mávnul sem jen chabě k díře a chtěl mu vysvětlit, že na tom pracuju, ale von mě předešel. Že prej vidí, že je díra zaházená a usoudil, že sem krysu chytil a zlikvidoval. Pochválil mě tedy a vodešel.

Já sem si šel vyměnit propocený tričko a okamžitě vypálil ke Goldsmisovi pro galón amoniaku. Vod starý pračky v bejsmentu sem uříz gumovou hadicí a z plastikový láhve vod mejdla na nádobí vyrobil trychtýř. Nasadil ho na hadici a zasunul do jámy. Operace A začala. Ještě chvilku a krysy se pomějou v dezinfekční lázni, uchichtával sem se. Galón do díry zahučel jak nic a kdybych jich měl padesát, bylo by to to samý. Ta díra musela bejt nekonečná ... Amoniak smrděl tak, že mě málem přivotrávil. Na závěr vraždění neviňátek sem díru zacpal velkym kamenem a přikryl hlínou. Konečně. Já ti dám, bestie. A odešel sem domů.

Druhej den ráno sem se šel podívat jak se krysám líbila lázeň v amoniaku. Všechno nasvědčovalo, že operace A zabrala. Žádná nová díra na litlgárden vyhrabaná nebyla. Tak a je to. Povídám vítězoslavně vajfce, když ráno vodcházela z domu. Zvítězili sme nad Bušem. Dobrý, ne? Dobrý, řekla. Neušla ani pár kroků a začla ječet. Na pejvmentu se válelo ztuhlý krysí tělo. Ukazovala na něj prstem ... a valila na mě voči. Tos udělal ty, ty ... cedila na mě zuby jako kdyby se napila horkýho čaje. No jo, udělal. Amoniakem, řek sem jí s klidem a přemejšlel, kolik dní bude u nás doma namrzlo. Vodhad sem to na tři.

No stojí mi to zato? Že já vůl sem tu krysu za úplňku raději neukecal, aby se s rodinkou přestěhovala jinam. Třeba bych uspěl. Ale co, už je stejně pozdě. Kryse už je fajn, nadává na mě v krysím nebi, a já sem si voblík svetr navíc a těšil se, až se u nás doma zase voteplí.

Další události komentovány na Žižkovák v Brůklynu