23.5.2024 | Svátek má Vladimír


ZÁBAVA: Směrnice

13.6.2006

pro pořizování videozáznamů a fotografií na dovolených a zájezdech

A. Úvodní a společná ustanovení

1. Videozáznamem či fotografií se pro účely této směrnice rozumí více či méně přesné zachycení skutečnosti, a to s libovolnou technickou kvalitou, na jakákoli, nejlépe vzájemně nekompatibilní média, a o co nejmenším, avšak nenulovém datovém objemu.
2. Četnost pořizování těchto záznamů musí být co největší a pořizování musí být prováděno současně co největším počtem osob. V optimálním případě je každý účastník zájezdu vybaven nejméně 1 zařízením pro snímání videozáznamů (dříve videokamera) a 1 zařízením pro snímání statických snímků (dříve fotoaparát).
3. Zařízení, uvedená v bodě 2, musí umožňovat telefonování, a to v jakémkoli režimu činnosti. Jsou-li používána zařízení, která díky své technické zastaralosti telefonování neumožňují, je alespoň zakázáno používat je k účelu, pro který byla primárně zkonstruována. V praxi to znamená použití fotoaparátu ke snímání videosekvencí a videokamery k záznamu statických snímků. Účelem tohoto opatření je docílení vyrovnané kvality všech pořízených záznamů.
4. Objem dat, reprezentujících nasnímaný materiál, je třeba udržovat co nejnižší, a to především volbou co nejvyšších kompresních poměrů a co nejmenších rozměrů výsledného obrazu. Obrázky větší než 320x240 pixelů je třeba již považovat za velmi velké. Popsaná minimalizace objemu dat umožní záznam co největšího množství materiálu.
5. Umožňuje-li použité zařízení současně ukládání údajů o datu a času pořízení záznamu, je třeba toto buď deaktivovat, případně nastavit na výchozí hodnoty (typicky 1.1.1900, 23:59:59). Znalost data a času pořízení záznamu je totiž nutně na úkor pocitu ze zaznamenané skutečnosti.
6. Ostrý obraz diváka zbytečně unavuje. Proto optika, použitá u zařízení pro snímání, musí mít měkké obrazové podání (tento požadavek bývá u většiny plastikových čoček bohatě splněn). Není-li obraz dostatečně měkký, je třeba požadovaného podání docílit vypnutím či jiným vhodným nastavením automatiky zaostřování, existuje-li vůbec.

B. Pořizování videozáznamů

1. Zařízení pro pořizování videozáznamů musí být co nejmenší tak, aby umožnila opravdu autentický záznam skutečnosti a při snímání je třeba jej zásadně držet v ruce. Jsou nepřípustné jakékoli pokusy o stabilizaci zařízení či dokonce používání stativů a podobných pomůcek.
2. V případě provozování videokamer se záznamem na pásek je třeba užívat záznamový materiál s patřičně vyzrálou a patinovanou magnetickou vrstvou; v praxi to znamená nutnost používání kazet nejméně 15 - 20x jetých.
3. Záznamovou dobu kazet je třeba volit co nejmenší tak, aby na 1 kameru a 1 zájezd připadlo 35 - 40 kazet; naopak při záznamu na paměťová média je nutno jejich kapacitu volit co největší. V obou případech toto opatření vede k drastickému zvýšení přehledu o natočeném materiálu.
4. Je přísně zakázáno jakékoli mazání již pořízeného materiálu; každý záběr má svoji - byť v daném okamžiku třeba skrytou - hodnotu.
5. Naopak i zdánlivě povedený záběr je třeba pro jistotu ještě 2 - 3x zopakovat.
6. Statický obraz diváka nudí a způsobuje ochabování jeho pozornosti. Již od dob bratří Lumiérů je však známa technika švenku, tj. pohybu kamerou ve vodorovné či svislé rovině. Švenkovat je tedy nutné co nejčastěji, nejrychleji a nejlépe v obou rovinách současně.
7. Z bodu 6 vyplývá také nutnost vypnutí záznamu ještě před skončením švenku.
8. Je-li zařízení vybaveno objektivem s proměnnou ohniskovou vzdáleností (zoom, transfokátor), je třeba této přednosti v každém případě co nejvíce využívat. Samozřejmostí je používání co největší rychlosti zoomování. Záběry, ve kterých není zoom použit nejméně 3 - 4x po sobě, je nutno pokládat za nevyhovující.
9. Z požadavku maximální úspory datového objemu také vyplývá striktní požadavek na snímání rychlostí ne větší než 10 (ve výjimečných případech až 15) fps.
10. Dojde-li shodou okolností k současnému záznamu videa a zvuku, musí být tento pomocí vhodně nastavené automatiky zkreslený a nejméně z 80 % překrytý osobními poznámkami a komentáři kameramana.

C. Pořizování fotografií

1. Použité zařízení musí být opět co nejmenší tak, aby nezatěžovalo svého majitele a umožnilo mu současně s fotografováním i další činnosti (typicky pádlování a sekání dřeva).
2. Požadavek měkkého obrazového podání může být, kromě zásad uvedených výše, splněn i dodatečným pohybem - škubnutím - během expozice. Vytvoření tohoto žádaného obrazového efektu je opět usnadněno používáním menších zařízení.
3. Kapacitu používaných paměťových médií je třeba volit co největší; důrazně se zakazuje jakýkoli snímek mazat! I zdánlivě nepoužitelný obrázek má svoji hodnotu, spočívající v kouzlu autenticity - zachycení neopakovatelného okamžiku.
4. Tématicky podobných či shodných fotografií je vždy třeba pořídit několik, typicky 5 - 8.
5. Jakákoli kompozice působí akademicky a je třeba se pokusů o ni zásadně vyvarovat.
6. Na fotografii nesmí být žádný vedlejší, natož pak hlavní motiv. Ocitnou-li se tyto nedopatřením na obrázku, je třeba zabránit všemi prostředky jejich umístění v jakékoli třetině obrazu.
7. Postavy na fotografiích musí mít proveden ořez hlavy, nejlépe v 1/3 - 2/3 její výšky.
8. Při fotografování pohybu je zakázáno ponechávat na obrázku jakýkoli prostor v jeho směru; v ideálním případě bude na fotografii pouze polovina pohybujícího se předmětu. Toto opatření si klade za cíl umocnění dojmu z pohybu na všech fotografiích.
9. Při snímání neotřelých a novátorských záběrů, jakým bezpochyby je detail tváře s vyplazeným jazykem, je třeba používat objektiv s co nejmenší ohniskovou vzdáleností a fotografovat ze vzdálenosti ne větší než 50 mm; tím je současně splněn i požadavek měkkého podání, neboť většina používaných zařízení na tuto vzdálenost stejně není schopna zaostřit.
10. Je kategoricky zakázáno pořizovat záběry na výšku.

D. Závěrečná ustanovení

1. Veškerý pořízený materiál musí být v objemu nejméně 14 000 statických snímků a 140 hodin videozáznamu / 14 dní dovolené.
2. Výběr materiálu provádí účastník zájezdu nebo jím pověřená osoba libovolně dlouhou dobu, nejméně pak 2 roky od skončení zájezdu.
3. Po marném uplynutí této doby, nedošlo-li ovšem k výběru, je možno veškerý materiál předvádět kamarádům, příbuzným i jiným případným zájemcům, a to v jeho původní podobě.

Otakar Peukert