ZÁBAVA: Směrnice
1. Videozáznamem či fotografií se pro účely této směrnice rozumí více či méně přesné zachycení skutečnosti, a to s libovolnou technickou kvalitou, na jakákoli, nejlépe vzájemně nekompatibilní média, a o co nejmenším, avšak nenulovém datovém objemu.
2. Četnost pořizování těchto záznamů musí být co největší a pořizování musí být prováděno současně co největším počtem osob. V optimálním případě je každý účastník zájezdu vybaven nejméně 1 zařízením pro snímání videozáznamů (dříve videokamera) a 1 zařízením pro snímání statických snímků (dříve fotoaparát).
3. Zařízení, uvedená v bodě 2, musí umožňovat telefonování, a to v jakémkoli režimu činnosti. Jsou-li používána zařízení, která díky své technické zastaralosti telefonování neumožňují, je alespoň zakázáno používat je k účelu, pro který byla primárně zkonstruována. V praxi to znamená použití fotoaparátu ke snímání videosekvencí a videokamery k záznamu statických snímků. Účelem tohoto opatření je docílení vyrovnané kvality všech pořízených záznamů.
4. Objem dat, reprezentujících nasnímaný materiál, je třeba udržovat co nejnižší, a to především volbou co nejvyšších kompresních poměrů a co nejmenších rozměrů výsledného obrazu. Obrázky větší než 320x240 pixelů je třeba již považovat za velmi velké. Popsaná minimalizace objemu dat umožní záznam co největšího množství materiálu.
5. Umožňuje-li použité zařízení současně ukládání údajů o datu a času pořízení záznamu, je třeba toto buď deaktivovat, případně nastavit na výchozí hodnoty (typicky 1.1.1900, 23:59:59). Znalost data a času pořízení záznamu je totiž nutně na úkor pocitu ze zaznamenané skutečnosti.
6. Ostrý obraz diváka zbytečně unavuje. Proto optika, použitá u zařízení pro snímání, musí mít měkké obrazové podání (tento požadavek bývá u většiny plastikových čoček bohatě splněn). Není-li obraz dostatečně měkký, je třeba požadovaného podání docílit vypnutím či jiným vhodným nastavením automatiky zaostřování, existuje-li vůbec.
1. Zařízení pro pořizování videozáznamů musí být co nejmenší tak, aby umožnila opravdu autentický záznam skutečnosti a při snímání je třeba jej zásadně držet v ruce. Jsou nepřípustné jakékoli pokusy o stabilizaci zařízení či dokonce používání stativů a podobných pomůcek.
2. V případě provozování videokamer se záznamem na pásek je třeba užívat záznamový materiál s patřičně vyzrálou a patinovanou magnetickou vrstvou; v praxi to znamená nutnost používání kazet nejméně 15 - 20x jetých.
3. Záznamovou dobu kazet je třeba volit co nejmenší tak, aby na 1 kameru a 1 zájezd připadlo 35 - 40 kazet; naopak při záznamu na paměťová média je nutno jejich kapacitu volit co největší. V obou případech toto opatření vede k drastickému zvýšení přehledu o natočeném materiálu.
4. Je přísně zakázáno jakékoli mazání již pořízeného materiálu; každý záběr má svoji - byť v daném okamžiku třeba skrytou - hodnotu.
5. Naopak i zdánlivě povedený záběr je třeba pro jistotu ještě 2 - 3x zopakovat.
6. Statický obraz diváka nudí a způsobuje ochabování jeho pozornosti. Již od dob bratří Lumiérů je však známa technika švenku, tj. pohybu kamerou ve vodorovné či svislé rovině. Švenkovat je tedy nutné co nejčastěji, nejrychleji a nejlépe v obou rovinách současně.
7. Z bodu 6 vyplývá také nutnost vypnutí záznamu ještě před skončením švenku.
8. Je-li zařízení vybaveno objektivem s proměnnou ohniskovou vzdáleností (zoom, transfokátor), je třeba této přednosti v každém případě co nejvíce využívat. Samozřejmostí je používání co největší rychlosti zoomování. Záběry, ve kterých není zoom použit nejméně 3 - 4x po sobě, je nutno pokládat za nevyhovující.
9. Z požadavku maximální úspory datového objemu také vyplývá striktní požadavek na snímání rychlostí ne větší než 10 (ve výjimečných případech až 15) fps.
10. Dojde-li shodou okolností k současnému záznamu videa a zvuku, musí být tento pomocí vhodně nastavené automatiky zkreslený a nejméně z 80 % překrytý osobními poznámkami a komentáři kameramana.
1. Použité zařízení musí být opět co nejmenší tak, aby nezatěžovalo svého majitele a umožnilo mu současně s fotografováním i další činnosti (typicky pádlování a sekání dřeva).
2. Požadavek měkkého obrazového podání může být, kromě zásad uvedených výše, splněn i dodatečným pohybem - škubnutím - během expozice. Vytvoření tohoto žádaného obrazového efektu je opět usnadněno používáním menších zařízení.
3. Kapacitu používaných paměťových médií je třeba volit co největší; důrazně se zakazuje jakýkoli snímek mazat! I zdánlivě nepoužitelný obrázek má svoji hodnotu, spočívající v kouzlu autenticity - zachycení neopakovatelného okamžiku.
4. Tématicky podobných či shodných fotografií je vždy třeba pořídit několik, typicky 5 - 8.
5. Jakákoli kompozice působí akademicky a je třeba se pokusů o ni zásadně vyvarovat.
6. Na fotografii nesmí být žádný vedlejší, natož pak hlavní motiv. Ocitnou-li se tyto nedopatřením na obrázku, je třeba zabránit všemi prostředky jejich umístění v jakékoli třetině obrazu.
7. Postavy na fotografiích musí mít proveden ořez hlavy, nejlépe v 1/3 - 2/3 její výšky.
8. Při fotografování pohybu je zakázáno ponechávat na obrázku jakýkoli prostor v jeho směru; v ideálním případě bude na fotografii pouze polovina pohybujícího se předmětu. Toto opatření si klade za cíl umocnění dojmu z pohybu na všech fotografiích.
9. Při snímání neotřelých a novátorských záběrů, jakým bezpochyby je detail tváře s vyplazeným jazykem, je třeba používat objektiv s co nejmenší ohniskovou vzdáleností a fotografovat ze vzdálenosti ne větší než 50 mm; tím je současně splněn i požadavek měkkého podání, neboť většina používaných zařízení na tuto vzdálenost stejně není schopna zaostřit.
10. Je kategoricky zakázáno pořizovat záběry na výšku.
1. Veškerý pořízený materiál musí být v objemu nejméně 14 000 statických snímků a 140 hodin videozáznamu / 14 dní dovolené.
2. Výběr materiálu provádí účastník zájezdu nebo jím pověřená osoba libovolně dlouhou dobu, nejméně pak 2 roky od skončení zájezdu.
3. Po marném uplynutí této doby, nedošlo-li ovšem k výběru, je možno veškerý materiál předvádět kamarádům, příbuzným i jiným případným zájemcům, a to v jeho původní podobě.
