Ve sportu je to jasné, kdo je dál nebo dřív nebo výš, zkrátka kdo vyhrál. Ale jak je to v oboru technického pokroku? K technice se rychle dostanu, začnu sportem. Před jednadvaceti lety se v pražském Kongresovém centru konalo otevřené mistrovství v zápase sumó. To je ten druh zápasu, ve kterém musí borec vystrčit toho druhého z pětimetrového kruhu anebo ho přimět k dotyku země. Před těmi jednadvaceti lety to byla taky propagační exhibice, vystoupil tam i americký borec Emmanuel Yarbrough. S ním si to rozdala naše legenda Zdeněk Srstka. Ptal jsem se pak Srstky pocity. „Věděl jsem, že prohraju,‟ řekl mi. „Nečekal jsem ale, že to půjde tak rychle.‟

Dneska vím, že Yarbrough by ve světě opravdového sumó ve třídě džurió nebo dokonce makuuči skončil asi tak, jako tenkrát Srstka proti němu. Čímž naznačuju, že jsem v Tokiu na letním turnaji sumó v Národní aréně Kokugikan byl a splnil si tak sen, před jednadvaceti lety započatý.

Teď k té technice. Lístky obstaral po internetu můj syn, byli jsme tam spolu. Jsou v prodeji od určitého dne a určité hodiny, znamená to vstát a vartovat u počítače od čtyř od rána, zkrátka, syn uspěl a dostal mail, s kódovým číslem a příkazem, že si má lístky vyzvednout v prodejně obchodu 7-eleven. U nás jsou tyto obchody taky, je jich po světě osmdesát tisíc, kolik jich je v Tokiu netuším. Je to vím, že je to město s třiceti miliony obyvateli a 7-eleven je tam na každém druhém, no, třetím rohu. V mailu nebyla žádná adresa, jako že jděte do 7-eleven na Godzilla street a tam vám lístky vydají. Mimochodem, taková ulice v Tokiu skutečně je.

Dovtípili jsme se, že máme jít do kteréhokoli 7-eleven. Což se stalo, předložili mail, paní u kasy vyťukala kód a z tiskárny nám to vyplivlo luxusní lístky na sumó do arény Kokugikan. Domyslel jsem si, že je to obecný systém na lístky, že tiskárna má v sobě podklady a ně natiskne lístky na sumó nebo do divadla kabuki nebo jakýkoli lístek si po internetu objednáte.

Skvělá to technická vymoženost a našinec na to kouká, jako na nádraží hledí na vlak, který přijede na vteřinu přesně a zastaví a dveře vagónu se otevřou přesně u značky, na kterou se musíte postavit.

Takže jsme sto let za opicemi. Jsme opravdu sto let za opicemi?

Už dávno jsem si nekupoval papírové lístky do kina u kasy a v pražských kinech, tedy v těch která jsem navštívil, už kasy ani nemají. Nakupuju po internetu a dostanu QR kód a ten mám v mobilu a ukážu ho uvaděči. Nemusím kvůli tomu do 7-eleven a nic se nikam netiskne. Kdo je tedy dál? Oni nebo my? Nevím. Jisté je, že sumó je víc než sport, je to tisíc pět set let starý obřad a návštěvy 7-eleven tedy nijak nelituji.

Psáno pro ČRo Plus

_______________________________________________________

Měsíční kolonie Arkádie upadla do obtíží. Správy se ujali soudluzi, usmyslili si proměnit Měsíc v jeden jediný přírodní park se vzrostlými stromy, pestrou květenou a pestrobarevnými ptáky. Je zakázáno klást dotaz, jak by se toho chtělo dosáhnout, když na Měsíci není vzduch a je tam nízká gravitace. Soudluzi nepotřebují vysvětlovat, stačí jim, že mají pravdu. Dvojice hrdinů arkadského cyklu Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák se s tím musí nějak vyrovnat. Že to nebude jednoduché, o tom svědčí i to, že proti nim stojí oživlí vojáci terakotové armády čínského císaře Čchina. Není náhoda, že poměry v novém sci-fi románu Ondřeje Neffa vám budou v mnohém připomínat naši každodenní skutečnost.