Kdepak, psát o něčem, co funguje. Člověk obvykle usedá za klávesnici PC náležitě napěněn zlostí na zkaženost světa. Krásné téma už jsem měl, krásné. A nebude z toho nic!

Posuďte, jak pěkně by se psalo o šlendriánu, který se k nám vrací zpátky z dob „mistrů řemeslníků“ OPBH a dalších normalizačních lemplů:

Vyměňovalo se u nás na mostě přes silnici původní betonové zábradlí za kovové. Pod mostem vede tramvajová trať, takže bylo dle předpisů nutno přišroubovat k zábradlí ještě kovový rám vyplněný pletivem. Stalo se, ale mé oko vycvičené jednak korekturami textů, jednak opravováním písemných prací žáků, objevilo kaz na dokonalosti. Rám drželo celkem dost šroubů, byla to kvalitní práce, ale jeden šroub chyběl! Ne že by to mohlo ohrozit bezpečnost, ale prostě chyběl. Zela tam předvrtaná dírka.

Už jsem si chystal řadu analogických šlendriánů pro srovnání, už jsem v duchu stylizoval text o duchu doby. A bác ho! Do týdne tam ten šroub někdo doplnil. No není to pech?

Jako chabou náhradu mohu uvést výtah, který hlásí „přízemí“, „první podlaží“. „druhé podlaží“, ale je to slabé. Nebo fungl novou vozovku v Čakovicích, kde se už po několika měsících provozu začínají tvořit koleje od kloubových autobusů. Také to nemá tu šťávu.
Remcání se pro dnešek odkládá.

---

BTW: Ten výtah, který neví, že přízemí je první podlaží, vyrobila firma Výtahy Ostrava. Ani nevíte, jak jsem litoval, že kvůli koloritu výtah nehlásil například „prve patro, ku--a“.

Převzato z autorova webu Paleta názorů a ptákovin