Trénink zvládání krizových situací, to je to, co by se mělo už na základních školách provádět! Bohužel, krizovou situací rozumějí plánovači obsahu vzdělávání jen nějaké to tepenné krvácení, požár, nebo teroristu ve škole. To je ale v dnešní době žalostně málo.

Dnešní mladí lidé (mnozí až do nějakého pětatřicátého, čtyřicátého roku) se hroutí kvůli jiným krizím, mnohem závažnějším.
Učitel, který zakazuje při hodině mobil.
Rodiče, kteří nechtějí koupit nový ajfoun. Všichni ostatní už ho mají!
Nový post a pořád žádné lajky. A ona si ho taky ani nevšimla...
Proč si nemůžu do školy na svačinu objednat něco z mekáče? Kdo má ty věčný chleby a housky jíst?
Co mi má kdo co říkat, že jsem trapnej vejtaha? Nenávidím je!

Tohle byly první krize, důvody k hroucení a k návštěvám školního psychologa. A pak už to jede dál:
„Za týden mám dělat zkoušku a ono je to najednou už za dva dny, ba dokonce už zítra. Stres! Kratom, energeťák, kafe. A ibalgin. Hodit na instáč a na ixko zprávu, že už je to zítra a že se hroutím. Přečíst si všechny odpovědi a rady kámošů. Dohodnout, kde po zkoušce zakalíme. A čas letí. TWL já jsem šel spát až někdy ve čtyři! Ale jo, nějak to dám, snad, jen s sebou energeťák a vodu. Asi se zhroutím!“

„Ekonomika! Největší vopruz! Dvě hodiny tejdně! Jako co je mi do nějakých daní nebo úroků? Jak jako mám vědět, co je to objednávka, reklamace nebo daňové přiznání a co se do jaký kolonky píše? Si jednou najmu daňovýho poradce a budu se snažit neplatit tomuhle z....enýmu státu nic. Beztak to všechno rozkradou. Jednou si otevřu tetovací salon - nejmíň pět kámošů uvažuje o tom samým. A nebo jednou začnu posilovat a budu trenér v posilovně, to je taky fajn, člověk se dostane i k nějakejm zakázanejm bobulím a to je mrtě kšeft. Tak co tady mám poslouchat ve škole takovýhle neskutečný ..čoviny, který stejně k ničemu nejsou a nebavěj mě? A ostatní předměty taky. Do nekonečna furt to samý. Asi se zhroutím!“

„Už jsme spolu skoro rok. Jo jako, dobrý. Ale kámo, zkus si to představit: každej den ta samá baba, hodiny denně, teď jako vona se chce furt o něčem bavit jako, každej den musíme vymejšlet, co dáme na večeři... A starat se aby pořád v ledničce byly nějaký zásoby, abysme měli Jar, toaleťák, sprcháč, to je fakt někdy na bednu, pořád na to myslet. A když si představíš, že to takhle bude nafurt... a do toho možná děcko a plíny a utírání zadku a furt po doktorech... Z toho by se jeden fakt jako zhroutil, to nedám!“

„Je to furt to samý. Ucpaný odtoky, těsnění v bateriích, výměny splachovadel, občas rozvody potrubí na stavbě, lepení, svařování, montování baterií. Děs! Den za dnem do zblbnutí totéž! A tohle mám jako vydržet až do důchodu? Za těch pár šupů? Asi se zhroutím!“

No uznejte, není ten dnešní svět jeden velkej důvod ke zhroucení?