19.3.2024 | Svátek má Josef


JAK BYLO: Mravnost nade vše

6.2.2023

Když jsem psal před nějakou dobou shora uvedené věty, duševně formován sexuální revolucí, ani by mne nenapadlo, že se někdy objeví genderismus a Me Too. Moje mravnostní přestupky, dle dnešních pokrokových měřítek, nejsou sice promlčeny, jak káží mladé právnicky vzdělané bojovnice proti sexismu, naštěstí však jsou ony oběti mých vilných návrhů, ba i činů, dnes tak stařičké, že si to buď nepamatují, anebo na to v noci, když je bere stařecká nespavost, o tom sní. Když vzpomínají na své mládí. „Ruka šátralka“, jak říkal Jiří Grosmann, neznamenala trestný čin. Kdyby si nějaká dotyčná chtěla jít stěžovat na Závodní výbor ROH, jinde by ji s tím vyhodili, že na ni někdo vrhal nemravné pohledy, či nějak třeba na schůzi anebo při tancovačce osahával, tak by jí kamarádky pravily: „Seš blbá? Mělas mu dát facku a on by dal pokoj!“ A předseda Závodního výboru by si pozval hříšníka a pravil by mu: „Seš blbej? Koukni raději na Máňu, ta, jak tě vidí, tak už se na to třese.“ Matně si pamatuji, jak kterýsi umělec, pokud mne neplete paměť, snad J. R. Pick tehdy psal povídání o tom, jak jakési dívce ruka šmátralka jistého onoho vůbec nevadila, kdežto, jak zaveršoval:

když jí Véna štíp,
Jenžto není její typ,
Vřískla: Ať mě nechá!

Takže dnešních 57 pohlaví, ověřené souhlasy s erotickými hrátkami a politicky korektní mluva nejsou nic nového. Za mého mládí bylo nepovoleno říkat ve škole „paní učitelko“, protože padesátiletá matróna byla i pro prvňáčka „soudružkou“. Lidská blbost, zloba a pokusy lidi buzerovat a ovládat je, zdá se, nekonečná. A zapšklých, neukojených a mstivých ženských známe z dějin hafo. Což ovšem dnes hnutí Mee Too a „woke“ popírá. Podle starého komunistického hesla „Straně věřte soudruzi“, hlásá heslo „Ženám je nutno vždy věřit“ . Když tvrdí , že jim někdo před čtyřiceti lety sáhnul na zadek a ony na něj dnes podaly pokrokáři podporovanou žalobu za sexuální násilí. Tak se jim věří. A pak ho pokrokový soud v USA odsoudí na 40 let, ačkoliv dotyčná nemá žádný důkaz. Možná že se to brzo bude dít i u nás, jenže tady dostane „jen“ deset let! Jistě že jsou mezi chlapi pěkný sígři, ale nikde na světě žádný chlap nedokáže mrkat řasama, předstírat a že je nevinnost sama, prakticky ještě panna. A s těma zemřelýma pěti manžela to byla jen a jen náhoda! . A používat dekolt, který je většinou nebezpečnější colt.

Jak ve filmu „Hostinec u kamenného stolu“ cituje Jiří Plachý v roli potulného herce Bene Mertense údajný text Williama Shakespeara z jedné jeho hry a to: „Ženo, tvé jméno je faleš!!“ Já to přesně nevím, ale možná to vše také vyplývá z dalšího slavného výroku George Bernarda Shawa: „ V životě ženy poznáme sedm období: batole, dívenka, slečna, mladá žena, mladá žena, mladá žena, mladá žena. Takže ty žalující americké šedesátnice jsou ve svých očích a očích příznivkyň a soudů stále „mladé nevinné ženy“.

Starý klasický vtip to popisuje takto. „

Z výpovědi slečny A :„ Když jsem s ním šla do toho parku, tam jsem tušila že o něco přijdu! Ale že to bude peněženka, to mne nenapadlo! „ Tož tak.

Klasická literatura nám tento pohled potvrzuje.

Počínaje eposem „Ilias“ od Homéra, přes antické tragédie Aischyla, Sofokla a Euripida, dramata a komedie Williama Shakespeara, až k Bertoldu Brechtovi se dostaneme k Pavlu Kohoutovi a jeho nedoceněnému či nedoceněnému románu „Katyně“ . No, nic z toho mladé svazačky v šedesátých letech neznaly, stejně tak jako dnešní progresivisté. Obávám se, že by z toho stejně nic nepochopili.

Ač je to totiž k nevíře, morálka se tehdy měřila mimo jiné i v centimetrech. Základní a jediná schválená svazácká vzdálenost (mezi ní a ním) byla vyhlášena na 50 cm. To proto, že přestože sovětští soudruzi měli všechno největší na světě, včetně největšího trpaslíka, ani soudruzi Pavlov a Lysenko nepředpokládali, že by na vzdálenost delší než padesát centimetrů, s ohledem na jisté dané fyzické konstanty rozměrů a délek jistých pánských tělesných orgánů, mohlo dojít k nežádoucímu otěhotnění soudružky. Pokud bude soudružka od přítomného soudruha neustále dále, než je oněch stanovených padesát centimetrů. A pokud to bude soudružka. Stávalo se totiž někdy (popsal to spisovatel Švandrlík), jak se vyjádřil jistý soudruh ve filmu Černí baroni“, při projednávání mravnostního poklesku uvědomělého vojína Jasánka s mladou svazačkou: „Vona to snad nebyla ani soudružka, vona to snad byla úplná rajda!“

Svazácká láska v uzamčených Rudých koutcích a v zarostlých parcích kolem zámečků zabavených feudálům nebyla nic moc. Oficiálně. Ve skutečnosti mnozí a ve skrytu mnohé se slzou v oku vzpomínají na tiché noční zarostlé parky kolem zabavených panských sídel. A na to, co se v nich potmě odehrávalo. (Možná právě proto měl po Listopadu jeden bývalý svazák, pak režisér, a nakonec ministr přes kulturu tak silný odpor k vydávání šlechtických sídel jejich bývalým majitelům. Kam by chodil na stará kolena vzpomínat, že jo?) Anebo ty stavby mládeže, žňové brigády a jiné podobné akce, na kterých se přes den občas i pracovalo a v noci… No nic, tohle není vyprávění pro LEO nebo jiná hanbatá díla.

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/