GLOSA: Syndrom sexy mozku
Kdysi kdesi padl výrok, že hlavní předností pana Paroubka je jeho sexy mozek. Tento výrok byl následně podroben takřka celonárodní diskusi, co to vlastně znamená. Ostatně tato diskuse byla mnohem vášnivější než diskuse o Lisabonské smlouvě. Přiznám se, že ani já, přestože jsem profesí sexuolog, jsem si s tímto výrokem dlouho nevěděl rady.
Přátelé, už je mi jasno!
Dovolte mi malou odbočku. V geniální Cimrmanově hře Němý Bobeš geniálně zrekonstruované pány Svěrákem a Smoljakem je baron Walter von Grünbach stižen tzv. genitální meliorací. Tak autor pojmenoval tzv. únik paměťových buněk do pohlavních žláz.
V případě soudruha, pardon, pana Paroubka se s největší pravděpodobností jedná o proces opačný, tedy o dislokaci Leydigiových, tj. pohlavních, testosteron produkujících buněk, které se jinak nacházejí pouze ve varlatech, do centrálního nervového systému, tedy do mozku.
A jak se to projevuje? Odpověď je nasnadě. Jakmile se v akčním radiu nejvyššího sociálního demokrata objeví nějaká blondýna, hladina testosteronu neúměrně stoupá, on ztrácí zcela soudnost a tuto dámu pojme za manželku. Je-li pak již ženat, nabízí alespoň funkci v předsednictvu strany či poslanecké křesílko.
Terapie tohoto „Syndromu sexy mozku“ je dosud neznámá, jediným efektivním řešením se dosud zdá být izolace nebo přinejmenším dlouhodobá karanténa.
