Dnešní díl má nechutně ordinérní podtón, nicméně každý po chvíli přemítání musí připustit, že jde o zcela zásadní faktor párového soužití.

Kdysi v dřívějších dobách proběhla v anglickém tisku anketa, v níž měly ženy pokud možno lapidárně a současně tak nějak plnotučně vyhmátnout podstatu spokojeného párového soužití. Vyhrála jistá prostá selka, která napsala krátké sdělení: „dej té svini nažrat“.

Když pomineme jistou expresivitu tohoto sdělení, z hlediska filosofie jde o významně obsažné sdělení, neboť postihuje zásadní principy spokojeného soužití. Totiž - jak dokládají klinické studie výzkumných center, hormony primární zamilovanosti vydrží rok, nejvejš dva. Pokud nejde o zcela výjimečnou nymfomaniakální dvojici, nabývá proces dobrého nasycení postupně na významu, až se stane časem dominantním faktorem. Jasně, nepokrytý příslib ložnicového rejdění z manželčiny strany, který je ještě umocněn nenápadně rozevřenou publikací Kámásútry, má své kouzlo i po letech a chlap překousne i cenu speciálně zakoupeného spodního prádla, kdy poměr užité tkaniny je v drsném nepoměru k ceně. Nicméně představa, že hladový mužský po celodenní šichtě u vysoké pece je schopen s prázdným žaludkem v poloze „Havran“ klovat celou hodinu (započítán i čas následného rozplétání končetin), je pouze knižní či seriálovou chimérou.

Realita je samozřejmě zcela jiná. Ne, že by sex i po mnoha letech nebyl příjemným zpestřením párového života, ale přeci jen je lépe jej provozovat bez škroukání v žaludku, kdy po celou dobu aktu je před očima nikoli choť, ale kus pořádného bůčku s křenem a pivo. Zkušená žena po letech ví, že pokud chce od muže standardní výkon, ohřátý lančmít či chleba s halabala pomazánkou není tím správným palivem. Dobře vyladěná svíčková, případně nějaký ten tataráček se sklenkou Brunello di Montcalcino vyvolá u chlapa pocit, že život přeci jen stojí za to, což posléze hrdě dokončí heroickým výkonem v manželském loži.

Je zde samozřejmě jisté nebezpečí a tím je velikost předkopulační porce. Všichni chápeme, že přežraný samec po vzoru pána lví smečky upadne na od stolu na bok a nejeví známky jakékoli motorické aktivity. Jistě, je schopen se po cca 4 hodinové siestě probrat a začít hledat tu, co mu tak báječně podstrojila. Ta je však zpravidla v tuto dobu již v limbu, když zjistila a/ že dnes nic nebude, b/ napatlaný parfém za tři litry nikdo neocení, c/ ten dobytek myslí už jen na ten žvanec. Zkušený muž ví, že probudit svou ženu po konglomerátu těchto jejich úvah a dokonce vyžadovat sexuální dovádění je na úrovni laškování s hodně rozzuřeným rotvajlerem.

Není mi vůbec jasné, proč tento zcela zásadní problém neplní stránky nejčtenějších serverů. Zatímco jsou plné tokající Agáty a Jaromíra, ideální vyladění dvou základních faktorů výše zmíněných se nikde neobjevuje. Pokud je žena skvělá kuchařka, dojde časem k situaci, že sice umí naladit prince svého srdce do žádoucí hladiny chtíče, avšak riskuje, že on - jsa po letech patřičně objemově vybaven v pase - není schopen některých exotických variant, mistrně popsaných ve zmíněném indickém traktátu. Nehledě na to, že může při snaze vydržet déle než „vrabčí poskok“ ve vrcholné fázi exnout.

Časy se však mění a v rámci genderové vyváženosti začínají vařit i chlapi. Tím dochází k žádoucímu posunu, neboť při stoupající kvalitě nabízených pokrmů žena zažívá dvojnásobonou rozkoš ještě před vstupem do ložnice. Jednak z dobré krmě a jednak, že nemusela vařit. Pokud se k tomu přidá i nějaký ten úspěšný milostný akt, nevidím to s mužským plemenem zase tak zle.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora