Karpeles dlužil Sonenblumovi nějaký obnos. Ze Sonenblumovy strany vypadal ten obnos významněji než ze strany Karpelesovy, takže hledal spíše Sonenblum Karpelese než naopak. Jednoho dne konečně Sonenblum potkal Karpelese na ulici.
"Ty zloději, ty neřáde!" dal průchod svému spravedlivému rozhořčení. "Takové neřády by měli věšet! Dobytku!"
Karpeles stál, poslouchal, nic neříkal. Začali se srocovat první kolemjdoucí.
"Podvodníku! Paskřivče! Paznehte! Prevíte! Padouchu!" pokračoval pěnící Sonenblum. "Aby ses zalknul! Aby tě šlak trefil! Aby tě cholera zkroutila! Svrab a neštovice na tebe!"
Okolostojící dav uznale pokyvoval hlavami. Karpeles na to:
"Pěkně jste mu to řekl. A co on na to?"

Chajim Jankel má obchod konfekcí. Má i učedníka. A má dokonce i kunčafta. Právě přichází. Nese se, ale sláma mu čouhá z bot. Prý kalhoty by chtěl. Zkouší ty a ony, dělá hrozné drahoty. Nakonec přece jen tyto - kolikpak by stály?
"Pět set," říká Chajim Jankel.
A tak to tedy ne, ofrňuje se kunčaft. Nějaké levnější by chtěl.
Chajim mu jedny podá, kunčaft si je vyzkouší, a kolik že stojí? Učedníkovi padá brada, když slyší, jak Chajim Jankel říká: "Osmset." Kunčaft bez protestu platí a odchází.
"Pane mistr," vydechne jen učedník, "jak jste to dokázal? Takovej šunt za tolik peněz?"
Chajim Jankel se nepatrně usmál: "To ta prázdná šrajtofle, kterou jsem narafičil do zadní kapsy."

Hyman je vášnivý golfista. Víc a hůř, on je na něm přímo závislý. Nemůže se celý týden dočkat neděle. To pak vstává v šest, neboť má časný prvý odpal. A tak jako obvykle, Hyman dočkal neděle, zazvonil budík a Hyman potichoučku, aniž by rušil spánek své Rivky, bez zbytečného otálení odjel na golf. Ale počasí bylo pod psa. Sníh s deštěm, těsně nad nulou, silný vítr. Pech, tomu jeden stěží může uvěřit. Zašel ještě do klubovny, podívat se na internetu na předpověď. Celý den stejně, místy ještě hůř. Úplně bez nálady se vrátil domů, svlékl se, vklouznul pod přikrývku a tiše řekl: "Příšerné počasí."
Rivka, aniž by se otočila, odpověděla: "A věřil bys tomu, že ten mešuge Hyman v tomhle počasí hraje golf?"

Ptá se žák učitele: "A jak to přijde, že má rabín děti, když ve dne v noci imrvére studuje svaté knihy?"
Učitel na to: "No, k tomu je potřeba čtyřicet tisíc a čtyři andělé."
Celá třída ztichne: "A to jako proč zrovinka tolik?" ptá se žák.
"No protože přijdou ti andělé, jeden ho chytne za jednu ruku, druhý za druhou ruku, třetí za jednu nohu, čtvrtý za druhou nohu - a zvednou ho od těch svatých písem a odnesou na lože k jeho paní, k rebecin."
Žákovi to vrtá hlavou: "To jsou ale všehovšudy čtyři andělé, co k tomu byli potřeba. K čemu je pak těch čtyřicet tisíc?"
Učitel se zamyšleně usměje: "No, těch čtyřicet tisíc se ho pak snaží dostat zpátky k těm svatým písmům."

Přiběhla Sára z města domů a hned "Mojše, Mojše, slyšela jsem, ze má přijít mesiáš! Teď, když jsme se konečně trochu zmohli, pořídili si bydlení, krámek - tak do toho všeho mesiáš ?!"
Mojše se nevzrušil: "Sára, klid. Přečkali jsme Egypťany, Babylóňany, Peršany, Řeky, Římany, inkvizici, fašisty, nacisty, bolševiky i menševiky. S trochou štěstí přežijeme i toho mesiáše!"

Starý Chajim Jankel umírá. Leží v nemocnici, celá mišpoche kolem. Přichází i rabi Bulvon. Sedá si k lůžku, když tu náhle se Chajimův stav prudce zhorší. Gestikuluje, chce něco napsat, vztyčí se, napíše několik posledních slov, padne a zemře. Po pohřbu sedí celá mišpoche i s rabínem a vzpomínají na starého dobrého Chajima Jankela. Napadne je, že si vlastně ani nepřečetli Chajimův poslední vzkaz. Co tak nutného jim chtěl ještě sdělit, než odešel na onen svět? Rabín má lístek od Chajima ještě v kapse. Vyndá ho, nasadí brýle, uhladí a čte:
"Rebe, sedíš mi na hadici od kyslíku!!!"