CHTIP: Izraelský archeolog 16
Doktor volá paní Liebermannové:
"Vážená paní! Ten šek, kterým jste měla uhradit svoji poslední návštěvu v mé ordinaci, byl nekrytý! Právě se mi vrátil zpět!"
Paní Liebermannová:
"Stejně jako ta moje artritida."
Samuel je na smrtelné posteli. Celá mišpoche se shromáždila kolem něj. Zahrnuje ho milými slovy, vzpomínkami, útěšlivými řečmi. Samuel je občas při vědomí, občas zase ne - když tu najednou ho něco skoro přivede zpátky k životu. Nezvykle silným hlasem zvolá na svoji manželku, kterou nevidí u svého lože: "Barbaro, co to cítím? Co je to za libou vůni?"
Barbara přijde k jeho loži, se slzami v očích, a vysvětluje: "To je, Samueli, ten můj jablečný štrůdl a mákem, ořechy a medem."
Samuel se skoro vztyčí v posteli: "Ach, ty jsi zlato, já ještě naposledy ochutnám tu tvoji vyhlášenou pochoutku!"
Barbara na to smutně: "Samueli, je mi líto. Ten štrůdl je až na potom."
Vede Mojžíš vyvolený národ z Egypta, na novém místě se jich ptá: "Tak co, zůstaneme? Líbí se vám tady?"
"Ne, nelíbí, nějak divně to tady smrdí!"
Jdou dál, po dalších dvou dnech: "A co tady, zůstaneme?"
"Ne, tady to taky nějak smrdí!"
Jdou tedy dále a Mojžíš zase: "Tak tady, ano?"
"Ano, zůstaneme - tady nic nesmrdí."
Od té doby mají Židé čistý vzduch. A Arabové ropu.
Hláška z izraelského rádia:
"Zde je rádio OJVAJVOJ, vysíláme na vlně osmnáct třicet --- no, že jste to vy, tak osmnáct dvacetpět."
Jak podvádí židovská manželka svého muže?
Bolí ji hlava s pošťákem.
Šnorer přišel za panem Roubíčkem a poprosil ho o padesátikorunu, kterou pravidelně každý měsíc dostával.
"Jsem rád, že vás vidím, ale dneska vám nemůžu nic dát, musel jsem manželce koupit kožich," poznamenal Roubíček.
Šnorer se zatvářil ukřivděně a prohlásil: "Cože, za moje peníze?"
"Poslechnou, Kohn, já mám slabej zrak, copak je napsáno na té synagoze?"
"Abeles, tam je napsáno 'Voni jsou moula'.˝
"Nepovídaj, Kohn! A to je tam napsáno hebrejsky?"
"Nemlich hebrejsky, Abeles."
"Ale v tom případě se to, Kohn, čte pozpátku, takže je tam napsáno 'Moula jsou voni'.˝
Při náletu na Tel Aviv běží Kohn s Blumenfieldem do krytu.
˝Šem to ale vyveď,˝ zaběduje Blumenfield. ˝Žapomněl jšem ši doma švoje žuby.˝
˝A co si myslej, že bude padat?˝ otočí se Kohn. ˝Obložený chlebíčky?˝
"Takže, Horowitz, oni si chtěli ode mne půjčit padesát tisíc! Ale jakou mi můžou dát záruku?"
"Slovo gentlemana, pane Kohn!"
"Tak to jo... Tak mi ho přivedou!"
Paní Kohnovou přistihne pan Kohn in flagranti s panem Abelesem. Paní Kohnová se klidně posadí, pohlédne na svého zděšeného manžela a jako by se nic nedělo povídá:
"Á náš malej povídálek, to zas to bude vědět celej barák!"
"Vy jste Sheneburne obchodní cestující? A máte nějaké doporučení?"
"Ano mám. Jednou jsem jednomu muži prodal elektrickou dojičku, přestože měl jen jednu krávu."
"No, to je sice výkon, ale nic tak oslnivého."
"..ale ten muž tenkrát zrovna nebyl při penězích, tak mi dal tu krávu na protiúčet."
Pan Kohn si v restauraci prohlíží jídelní lístek a pak povídá vrchnímu:
"Tedy, pane vrchní, porce kuřete za sto korun... Nezdá se vám nerozumné zabíjet tak drahé zvíře?"
Móric dodržoval všechny náboženské předpisy velmi přísně po více než padesát let. Jednoho dne opět brzy vstával na ranní modlitbu, když tu se v něm něco pohnulo, obrátil se na druhý bok a řekl své ženě:
"Golde, už toho mám dost. Tohle ranní vstávání, braní tefilin, modlení, už dost. Půjdu a stanu se křesťanem."
A přes protesty své ženy Goldy šel do kostela, domluvil se a zanedlouho přišel pokřtěn a lehl si spokojeně a usnul. Ráno vstal, jako obvykle si vzal tefilin a začal se modlit. Golde na něj koukala nedůvěřivě:
"Móric, ty jsi vážně mešuge. Padesát let se každé ráno modlíš, pak se ti jednou nechce vstávat, tak se necháš pokřtít - a teď děláš co?"
Móric nejdřív ztuhnul, pak si dal facku:
"Vidíš? To ta moje blbá gójská hlava!"