I jména jejich laureátů jsou oznamována touhle dobou, ve dnech, kdy hovoříme především o cenách Nobelových. Zatímco kategorie udělovaná za „přínos míru“ už značně propadla do kategorie cen nevážných, právě pro svoji nejen zpolitizovanost, ale zpolitizovanost v mantinelech politické korektnosti, ceny v oborech věd přírodních jsou nadále prestižní. Výzkum chromozomů dal podnět k ocenění v oboru lékařství. Dostali je Elizabeth Blackburnová, Carol Greiderová a Jack Szostak a to, co naznačuje směr jejich výzkumů, budí mrazení v zádech. Poodhalení principu stárnutí, není to snad první krok k nesmrtelnosti? Dálný východ snil po staletí o svých Ostrovech nesmrtelných. Co se stane, pokud se celá země stane takovým ostrovem? Pak by musel být aktualizován sen Konstantina Ciolkovského a jeho inspirátora Nikolaje Fedorova: kam jinam se přestěhuje nesmrtelné lidstvo než do nekonečných prostor vesmíru? Zajímavé jsou i Nobelovy ceny za fyziku. Charles Kao ji získal za objev přenosu světla skleněnými vlákny a George Smith s Willardem Boylem za vynález čipu, který je základem všech digitálních fotoaparátů. Někdo by mohl tuto nobelovku za fyziku pokládat za znevážení, protože bývalo dobrým zvykem odhlížet od praktické upotřebitelnosti a oceňovat objevy rázu základního, které budou muset na praktické zužitkování teprve počkat. Boyle se Smithem cenu zřejmě dostali jako cenu výroční, protože k objevu došlo právě před čtyřiceti lety.

Nicméně na světě se udílejí i vysloveně legrační „Nobelovy ceny“. Oficiálně se jim říká Ig Nobelova cena a udílejí se na Harvardově univerzitě v Bostonu. Při probírce cenami si bezděčně vzpomeneme na oblíbené zprávy typu, že „vědci zjistili, že...“.

I při zprávách tohoto typu máme někdy pocit, že si z nás někdo střílí. Nicméně většina z nich je původně myšlena vážně. Autor těchto řádků měl před lety v ruce diplomovou práci dokazující, že existuje vztah mezi hloubkou a prudkostí vodního toku a pravděpodobností utonutí. A vskutku, čím voda teče prudčeji a je hlubší, tím riziko utonutí stoupá, kdežto v klidných mělkých vodách je riziko minimální, byť nenulové, odhalil vědec.

Někdy i neodhalení závislosti vede k cíli, přinejmenším k Ig nobelovce. Tak například si Američan Donald Unger praskal klouby 60 let na své levé ruce, aby zjistil, zda to přispívá ke vzniku artritidy. Dokonalá ptákovina? Ovšem. Artritida je zánětlivé onemocnění, způsobená revmatismem nebo bakteriemi, kdežto opotřebení kloubů vyvolává artrózu. Můžeme se o tom přesvědčit kratičkým googlením na webu (nádherné to slovní spojení!). Nicméně téma samo zas tak moc ptákovské není. Jinak by se mu nevěnovali výzkumníci z Johns Hopkins School of Medicine, kteří zjistili, že lidé, kteří si protahují klouby, třebas i za cenu nějakého toho praskání, mají kloubní systém v lepším stavu než lidé, kteří dlouhodobě nic nedělají. A už jsme zase u zpráv onoho typu „vědci zjistili, že...“.

Třeba že manželé, kteří na sebe řvou a fackují se, přicházejí častěji k soudu za účelem rozvodu než ty páry, které žijí harmonicky.

Marc Abrahams, zakladatel Ig nobelovek, rozhodně nepatří k lidem, kteří by brali vědu na lehkou váhu. Doslova připouští, že „mnoho převratných novinek bylo zprvu pokládáno za bláznivost“. Připomíná, že Luigi Galvanimu se přezdívalo „žabí taneční mistr“. Před dvěma lety získal Ig nobelovku matematik Lakshminarayanan Mahadevan z Harvardovy univerzity za výzkum „fyziky pomačkání“. Mahadevan je jeden z netradičně přemýšlejících vědců, který například věnoval velké úsilí výzkumu chování masožravých rostlin, které dokážou lapit mušku za jednu desetinu sekundy. No a jeho výzkum zmačkaných pytlíků ocenila MacArthur Foundation sumou půl milionu dolarů, tedy udělila mu tak zvaný „grant geniality“.

Ptákovina, nebo dveře do zítřka? Islandští bankéři dostali cenu za to, jak dokázali udělat z malých bank velké a zpátky z nich nadělat malé. To nejsou dveře do zítřka, to je bohužel přítomnost. Do stejné kategorie spadá výkon zimbabwské centrální banky, která tiskne bankovky v hodnotách od jednoho centu do bilionu místních dolarů. Ale bakterie vyseparované z pandího trusu? Podařilo se to trojici ve složení Fumiaki Taguchi, Song Guofu, Zhang Guanglei z Kitasato University, přičemž tyto bakterie prý dokážou redukovat kuchyňský odpad na desetinu.

Už osmnáct let se tyto ceny udílejí a už osmnáct let se znovu připomíná, že věda není žádný suchopár a se školometstvím souvisí nepřímo, pokud vůbec nějak. A že kdo se dovede smát, zejména sobě, má větší naději na objev něčeho nového než ten, kdo se věčně kaboní.

Což vědci zjistili... po 60 let trvajícím bádání.

LN, 7.10.2009