Ve čtvrtek 26/2 se o další významný krok posunul projekt záchrany Mrtvého moře, jehož hladina rok od roku klesá. V Ammánu byla podepsána jordánsko-izraelská dohoda o vybudování potrubního spojení mezi Rudým a Mrtvým mořem.

Právem je nazývána historickou či druhou nejvýznamnější od uzavření mírové smlouvy mezi oběma zeměmi v roce 1994.

Že se bude muset vysychající Mrtvé moře řešit, bylo odborníkům zřejmé už několik desetiletí. Situace v oblasti je ovšem specifická z hlediska politického. Aby bylo možné uvažovat o jakékoli spolupráci, musely být nejprve normalizovány vzájemné vztahy. To je základní předpoklad jakéhokoli pokroku i v záležitostech navýsost technických.

Proto Izrael usiloval od počátku svého vzniku o mír a dobré sousedství se svými arabskými partnery. V osmačtyřicátém byl odmítnut a i po dlouhá desetiletí nekompromisně odmítán.

Vzpomeňme na Chartúmskou rezoluci ze září 1967 a její TROJÍ NE:

Situace se změnila až na konci sedmdesátých let minulého století, po podepsání mírové smlouvy Egypt-Izrael. Káhira byla v tomto „kroku odvahy“ dlouho osamocena, arabskými státy plísněna, ponižována a dehonestována a teprve v roce 1994 se k ní přidal Ammán. Netřeba zdůrazňovat, že mír jednotlivých arabských států s Izraelem jim může být jen a jen ku prospěchu, protože, řečeno poněkud zjednodušeně, samotné protiizraelské nenávisti se nikdo nenají - a ani se s její pomocí Mrtvé moře nezachrání.

Tolik nezbytný politický úvod a nyní k samotnému projektu. Jistě v minulosti ledaskoho napadlo (fantazii se meze nekladou) propojit Rudé a Mrtvé moře povrchovým kanálem, což je ovšem vzhledem k terénnímu profilu mezi Akabským zálivem a vysychajícím jezerem více než problematické, a po pravdě řečeno bylo by to ve stylu „za mnoho peněz málo muziky“ (alespoň podle mého soudu). Čili k ničemu.

Tvůrci připravovaného díla zůstali samozřejmě nohama na zemi, což znamená, že půjde o potrubní spojení mezi Rudým a Mrtvým mořem. Z Akabského zálivu se bude čerpat mořská voda, ta se odsolí, odsolená poslouží jako pitná pro oba participující státy a zbytková, extrémně slaná, bude přečerpávána do Mrtvého moře. Dohoda ovšem neobsahuje pouze tyto technické záležitosti, ale má širší pozitivní dopady. Například jordánská metropole Ammán bude dostávat více vody ze severní části Izraele a zkrátka nepřijdou ani palestinští Arabové v autonomii na Západním břehu, pro něž se také počítá se zvýšením dodávek pitné vody.

Dlužno dodat, že včera (26/2) podepsaná dohoda navazuje na předchozí memorandum týkající se tohoto projektu, které v prosinci 2013 parafovali ve Washingtonu zástupci Izraele, Jordánska a Palestinskoarabské autonomie.

Osobně tuto dohodu vítám jako jedno z mála vítězství rozumu v prostředí, kterému dominuje spíše nenávistná a účelová propaganda. Je to vlastně splnění dílčí části snu, který chovám ve své mysli už od dětství. Aby mezi Izraelem a jeho sousedy zavládl mír a oboustranně výhodná spolupráce - třeba právě taková, jakou je realizace projektu „Rudé - Mrtvé“. Jsem potěšen, že „na stará kolena“ vidím alespoň dílčí pozitivní výsledky. A říkám si: škoda zmrhaného čase, těch promarněných desetiletí. Co ale naplat: když chybí dobrá vůle a partner se chová jako zarputilý mezek, nenaděláme nic. Nezbývá než čekat, až dostane rozum (jako egyptský prezident Sadat v roce 1977).

27.2.2015 

OBRAZOVÁ ČÁST

Informace o projektu v jordánském deníku Al Ghad.

Vysvětlivky: Elat ... jihoizraelské město Eilat, Aqaba ... jihojordánská Akaba, intake pumping station ... čerpací stanice, desalination plant ... odsolovací zařízení, pipeline ... dálkové potrubí, reservoir ... rezervoár, hydropower plant ... hydroelektrárna, water line ... potrubí s odsolenou vodou, discharge diffuser ... výpustní difuzor, Red Sea ... Rudé moře, Dead Sea ... Mrtvé moře, West Bank ... Západní břeh, Gaza Strip ... Pásmo Gazy

Informace o dohodě na webu listu Jerusalem Post. Na snímku vlevo izraelský ministr vodních zdrojů Silvan Šalom, vedle něj jeho jordánský kolega Házim el Násir.

Letecký pohled na Akabský záliv s městy Eilat a Akaba.

Pro srovnání: