Kdysi dávno byl v televizi k vidění dokument o Formuli 1, kde královnu motosportu přirovnávali ke kosmonautice. A to celkem oprávněně. Na první pohled nesouvisející oblasti lidské činnosti spolu mají mnoho společného.

Formule 1 a kosmonautika jsou hnacím motorem vývoje techniky. Právě v těchto dvou oblastech se vyvíjejí technické novinky, později využitelné i v běžném životě. Na druhou stranu se ale F1 i kosmonautika vyznačují vysokými finančními náklady. Kloubí se v nich nejnovější technologie, často vyvinuté pouze pro tento účel za nemalý peníz, společně s osvědčenou technikou, kterou má mnoho z nás doma.

Raketoplán i monopost F1 se skládá z desítek tisíc součástek. Porucha jen jedné z nich znamená problém pro celý stroj. Raketoplán nebo kosmická loď dokáže během krátké chvíle dosáhnout rychlosti v řádech desítek kilometrů za sekundu. Formule 1 je sice mnohem pomalejší, přesto je ale rovněž technickým zázrakem. Klasickým omylem laika je představa, že hlavní předností Formule 1 je rychlost. Monopost se přitom na rovince běžně prohání rychlostí „jen“ něco přes 300 km/h. V porovnání s průměrným cestovním vozem, který může jet až 220 km/h, to není zase tak velký rozdíl. Hlavní předností F1 je totiž fakt, že dokáže z více než 300 km/h zpomalit na velmi malém úseku dráhy a projet tak i dosti ostrou zatáčku. Zde by naopak cestovní vůz skončil v kotrmelcích někde hodně daleko za dráhou.

Piloti vs. astronauti

Piloty Formule 1 a astronauty spojují minimálně tři věci. Obě tyto profese dělají ti nejlepší z nejlepších. Pilot F1 musí znát závodní okruh s tak neuvěřitelnou přesností, že by ho měl umět projet i poslepu. Tato vlastnost je velmi důležitá zejména v ulicích Monte Carla, kde se už tento víkend pojede slavná Velká cena Monaka. Piloti zde musí jet s přesností na centimetry, jinak skončí ve svodidlech. Ne nadarmo se říká, že pilotovat F1 v ulicích Monte Carla je stejné, jako pilotovat vrtulník v obýváku.

Fakt, že piloti znají okruh zpaměti, dokázal shodou okolnosti před necelými dvěma týdny dvojnásobný mistr světa Fernando Alonso. Jeden z novinářů, se kterým se Alonso dobře zná, se s ním vsadil o 20 euro, že nedokáže projet okruh v Barceloně zpaměti s rozdílem maximálně plus mínus 3 sekundy oproti svému kvalifikačnímu kolu. Alonso tedy uchopil volant ležící na stole a jel po paměti. Rozdíl mezi imaginárním a skutečným kolem byl v řádech desetin sekundy! Okruh má přitom délku více než 4,5 km a piloti ho zajedou za cca 1 minutu a 22 sekund. Španělská televize poté pustila v jedné části obrazovky záznam imaginárního kola a ve druhé záznam skutečného kvalifikačního kola v podání Alonsa. Rozdíl sice nakonec byl asi 1 sekunda, což ale můžeme přičíst tomu, že pilot nezajede okruh vždy za stejný čas (záleží na palivu, provozu, stavu pneumatik, nastavení monopostu,…).

Fernando Alonso projíždí okruh v Barceloně zpaměti.

Astronauti také musí znát svůj úkol s neuvěřitelnou přesností. Piloti raketoplánu za sebou mají až 1000 přistání ve speciálně upraveném dopravním letadle simulujícím přistání kosmického korábu.

Astronauti i piloti F1 jsou při své práci vystavení velkému přetížení. Astronauti při startu a přistání, piloti Formule 1 pak v zatáčkách. Kvůli tomu musí být v dobré kondici, což v reálu znamená hodiny a hodiny v tělocvičně.

Virgin Galactic

Abychom ale jen nesrovnávali. Společnost Virgin Galactic, kterou založil v roce 2004 britský magnát Richard Branson a konstruktér Burt Rutan, připravuje suborbitální lety do vesmíru. Burt Rutan zkonstruoval první soukromý raketoplán SpaceShipOne. Ten vyhrál cenu X Prize, když dokázal během dvou týdnů dosáhnout dvakrát výšku 100 km. Zájemci budou moci už brzy po zaplacení asi 200 000 dolarů na okamžik zažít stav beztíže a podívat se na naši planetu z výšky asi 100 km. O klasický let do vesmíru se ale nejedná. Soukromý raketoplán nikdy nedosáhne oběžné dráhy, ale dostane se jen do zmíněné výšky 100 km, která je obecně považována za hranici vesmíru.

Právě firma Virgin Galactic letos začala sponzorovat stáj Brawn GP, která v současné době ve Formuli 1 vede.

Nakonec ještě několik spíše kuriózních souvislostí. NASA používá při výcviku astronautů pro navození účinků stavu beztíže tzv. parabolické lety. Podobný let může prožit po zaplacení nemalé sumy každý. Před pár lety se takto ve stavu beztíže vznášel i monopost Formule 1. Šlo samozřejmě o marketingovou akci.

V roce 2005 se při už zmíněné Velké Ceně Monaka proháněl ulicemi Monte Carla vůz stáje Red Bull s upraveným vzhledem k propagaci nového dílu Hvězdných válek (Star Wars).

Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho zájemců o astronomii a kosmonautiku zcela ne náhodně sleduje závody Formule 1…

www.exoplanety.cz