Zatímco svět kolem nás kypí novými a novými vědeckými informacemi, naše knihovny nám z této informační hostiny předkládají stále hubenější dietu.

Vědecké žurnály vznikly v druhé polovině 17. století, kdy začaly výsledky výzkumu pravidelně publikovat anglické Philosophical Transactions of the Royal Society nebo francouzský Journal des scavans. Kde že je těm krásným dobám z úsvitu vědecké literatury konec. Dnes zveřejňují výsledky vědeckého bádání tisíce časopisů nejrůznějšího zaměření i kvality. Některé jsou "otevřené" (tzv. open access) a na internetu se může prohrabat jejich obsahem kdokoli, kdo má přístup k "síti všech sítí" a vládne příslušným jazykem a oborem. Jiné časopisy jsou však "uzavřené". Čtenář se k nim dostane třeba tak, že si sám zaplatí individuální předplatné. Vzhledem k tomu, co takové individuální předplatné stojí a kolik běžní smrtelníci vydělávají, není reálné, aby si každý koupil přístup k tomu, co potřebuje a co ho zajímá. Musíme proto najít někoho, kdo nám přístup k vědeckým informacím zprostředkuje zakoupením "skupinového" předplatného. Někdy se této role ujme pro své zaměstnance výzkumná instituce, někdy ji pro studenty a učitele plní universita. Ale největší tíha při zprostředkovávání přístupu k vědeckým informacím padá na bedra institucí, jež jsou pro tento účel zřízeny – tedy veřejných knihoven. Mezi knihovnami patří v tomto ohledu čelní místo knihovnám vědeckým a mezi nimi pak těm, jež se pyšní přízviskem "národní".

Zatímco neutěšený stav v Národním divadle přivede do varu širokou veřejnost, politiky i sdělovací prostředky, neutěšený stav našich národních vědeckých knihoven přivádí do varu "jenom" vědce, učitele, studenty a v neposlední řadě knihovníky. Knihovníci chápou lépe než kdo jiný, jak moc toho svět vědeckých informací nabízí. Tito dědicové Krameria a Dobrovského však zhusta nemají prostředky na to, aby "národu" umožnili z mezinárodní studnice vědomostí čerpat. Někdy to skoro vypadá, že nezbude, než aby po vzoru "modrého abbé" roznášeli vědecké časopisy a odborné monografie v kapsách po vlastech českých, moravských a slezských.

Pokud si chce užít Národního divadla milovník dramatu, opery či baletu třeba z Kardašovy Řečice, musí si vzít čistou košili, uvázat kravatu a vyrazit do metropole. Vzhledem k počtu premiér na naší "první scéně" by snad zvládl, aby mu "na prknech, jež znamenají svět" nic důležitého neuteklo. Milovník vědeckých informací ale nemůže za každou novinkou vážit cestu až do daleké Prahy, Brna, Ostravy či Českých Budějovic. Ne že by se mu nechtělo do saka a kravaty. Knihovny a knihovníci jsou k úboru čtenářů velmi tolerantní. Vědeckých informací je však příliš mnoho a denně k nim přibývají další a další a další … Proto vládnou mnohé knihovny tzv. vzdáleným přístupem. Čtenář pak putuje do knihovny, jen aby uhradil roční čtenářský poplatek, ukázal, že ještě žije, a pozdravil se s knihovníky. A přes internetový "vzdálený přístup" má možnost v kteroukoli denní či noční dobu, v pátek nebo svátek otevřít elektronické vydání příslušného žurnálu a pohrabat se v něm. Stati, které jsou pro něj životně důležité nebo prostě jen zajímavé, získá ve formátu pdf. Může si je vytisknout, může je uložit ve svém počítači, aby se k ním v případě potřeby vrátil.

Nedostatek finančních prostředků vede k tomu, že v našich vědeckých knihovnách pomalu ubývá časopisů, jež leží fyzicky na regálech v čítárnách. Nedržíme krok se světovou vědeckou informační explozí. Ještě horší je to s možností vzdáleného přístupu. Knihovna, jež se pyšní přízviskem "národní", ale nenabízí široké spektrum časopisů a dalších zdrojů prostřednictvím "vzdáleného přístupu", redukuje pojem "národ" na poměrně úzkou skupinu lidí, kteří ještě stíhají dojíždět do knihovny. Student, který by si chtěl počíst ve vědeckém časopise o nejnovějším objevu na poli výzkumu proměnných dvojhvězd nebo lidských embryonálních kmenových buněk ze svého pokojíku v Novém Jičíně, je z tohoto "národa" prakticky vyloučen.

Fakt, že vědecké informace nejsou široce dostupné, má pro společnost na první pohled možná nepříliš nápadné, ale ve skutečnosti dalekosáhlé, neblahé následky. Informace vzbuzují zájem, informace otevírají oči, informace inspirují. Absence informací vede k letargii a ignoranci. Jak chceme jako národ obstát ve světě stojícím na výsledcích vědy, když k ním systematicky omezujeme přístup a tím potlačujeme zájem o výsledy vědeckého bádání a vytváříme podmínky pro jejich ignorování?

Čekají nás jako národ nejedny volby. V záplavě předvolebních slibů se jistě budou opakovat i ty o investicích do vzdělání a vědy. Však už je dobře známe. Tentokrát bychom si měli pohlídat, aby nezůstalo jen u planých slibů. A měli bychom si také pohlídat, aby případný příděl financí neminul národní vědecké knihovny. Pokud zůstanou ve stavu, v jakém se nacházejí, budeme svět chlemtající z mezinárodní studnice vědění stíhat stále křečovitěji a stále marněji.