Mám na mysli inteligenci umělou, jak jinak, o něčem tak marném, jako je čekání na inteligenci lidskou, bych nepsal, nerad marním čas. Jsou dvě technické vymoženosti, na něž lidé čekají po celý můj život. Už v dětství jsem čítal o výrobě elektrické energie na principu jaderné fúze, tedy na cosi, čemu se říká „zkrocená vodíková bomba“. Stále v nedohlednu. No a už v padesátých letech se hodně psalo o umělé inteligenci. Alan Turing prezentoval už v roce 1950 vizi testu umělé inteligence: budete komunikovat... s člověkem? Se strojem? Když to nepoznáte, zda je to člověk, nebo není, a bude to stroj, pak ten stroj bude vybaven umělou inteligencí, tak nějak se dá Turingův test charakterizovat. Potíže s uměle inteligentním strojem krásně popsal Stanislaw Lem v povídce Kladivo a příběh se skoro doslovně objevil v Kubrickově filmu Vesmírná odysea 2001. Taky se tomu jeden čas říkalo „počítače páté generace“. Podobně jako o jaderné fúzi lidé mysleli, že počítače páté generace budou v provozu už na začátku jednadvacátého století.

Nejsou.

A co Watson od IBM, o kterém se psalo minulý týden? To je ten superpočítač, který vyhrál milion dolarů v originální verzi televizní soutěže Riskuj. Aktéři soutěže se s ním dorozumívali běžnou mluvenou řečí, on odpovídal a všechno věděl, takže vyhrál.

Otázka ovšem zní, zdali je Watson skutečně uměle inteligentní, anebo zda je hra Riskuj, potažmo Jeopardy, obyčejně hloupá hra. Jedno je ovšem bez debaty – zdá se, že tentokrát padla bariéra mluveného slova. Watson bezesporu mluvil. Nevídáno, že nechápal dvojsmysly. Třetina lidí nepochopí ironii a dvojsmysly nejlíp chápe ten, kdo je vymýšlí. Watson ale nedovede nic vymyslet, jenom dokáže pochopit otázku, tedy vyhmátne smysl dotazu a nabídne adekvátní odpověď. Úžasné jsou hardwarové parametry Watsona. 2880 procesorů a 16 terra operační paměti. Co je tisíc, to ví každý. Momentálně jsou běžné dvojjádrové procesory, na dosah čtyřjádrové. Podle Moorova zákona se výkony počítačů každé dva roky zdvojnásobí. Takže ze současných dvoujádrových procesorů bychom na úrovni Watsona měli být v roce 2030. V tom smyslu, že byste měli Watsona či jeho potomka doma a hráli s ním počítačové hry.

Ono to tak samozřejmě nebude. Ten Moorův zákon je asi pesimistický. Počítače schopné hlasové komunikace už dnes existují, máte to možná už v mobilu. Rozpoznávání tváří a rozpoznávání mluveného slova, to je dnes ostří břitvy technologického vývoje, jako byly dejme tomu parní stroje v roce 1840. Tím jsem si zcela jist, prostě proto, že to potřebují vojáci a policajti. Už ten váš obyčejný počítač z Datartu umí najít mezi vašimi fotkami snímek Manči a obrázek Pepy, když mu dáte správný program. I to je spotřební odpad vojensko-policejního výzkumu. Však on ten Watson bude mít také svoje vojenské a policejní využití. Předvedli ho v milé televizní soutěži, abychom se ho nebáli.

O to větší z něho jde hrůza. Ale to asi je ironie a dvojsmysl, jaký Watson II. pochopí někdy po roce 2020.

LN, 21.2.2011