Čtenář Martin se mne zeptal, nakolik je věcně správný hraný dokumentární seriál BBC Závody v dobývání vesmíru, který běží od úterý 31. července na ČT 1. Není snadné na to odpovědět. V základních obrysech podává pravdivý obraz, ale v detailech je chybný, zplošťující. Redakce převzatých pořadů mě požádala, abych přečetl a opravil český překlad – to jsem udělal, ale do samotného příběhu se zasahovat nedalo, jenom pár drobností jsem mohl opravit.

O von Braunovu střelu V-2/A-4, která ničila koncem války západoevropská města, opravdu závodila na jaře 1945 sovětská a americká vojska – byla to tehdy nejdokonalejší raketa na světě, z níž později čerpali ponaučení všichni ostatní konstruktéři. Američané získali většinu hotových raket i samotného Wernhera von Brauna – byť poněkud jiným způsobem, než film popisoval. Byl nacistický kariérista a důstojník SS, jenže vítězní Američané i Sověti využívali každého specialisty, důstojníka či vyzvědače, pokud neměl příliš zakrvácené ruce. Sověti přišli k troskám, které za pomoci zbylých německých techniků a inženýrů pracně rekonstruovali. Konstruktér raketových motorů Valentin Gluško skutečně udal v roce 1938 svého kolegu konstruktéra raket Sergeje Koroljova jako „nepřítele lidu“ – ale za šéfa raketových výzkumů ho jmenoval ministr válečného průmyslu Dmitrij Ustinov. Nebylo to tedy na doporučení Gluška – naopak ten sám usiloval o tohle místo. Oba byli propuštěni z vězeňské konstrukční kanceláře NKVD v Kazani už v létě 1944, nikoliv později. Zajaté německé odborníky si odvezly obě velmoci, USA a SSSR. Generál NKVD Ivan Serov skutečně dohlížel na všechny výzkumy a když se něco nepovedlo, hledal „záškodníky“, kteří to zavinili – nemohl pochopit, že tyhle věci nejdou snadno dopředu. Kremelský diktátor Jozif Stalin požadoval rakety jako nosiče atomových bomb, zatímco Američané se zpočátku spoléhali na strategické letectvo a ponorky, proto v raketové technice zaostali. Takže Sověti vymačkali Němce okamžitě a pak je poslali zpátky, kdežto Američané až později a ti jim pak vybudovali několik velkých kosmických středisek NASA.

Proč jsou ty podrobnosti v TV seriálu poněkud přistřižené? Asi proto, že se to autorům scénáře lépe hodilo ke zvýšení dramatičnosti. Nicméně v zásadě závody o vesmír takto probíhaly – zpočátku šlo o získání raket jako nosičů jaderných zbraní a když odborníci prosadili, aby mohli na jejich špice místo bomb posadit družice, začaly dostihy v kosmu, s nimiž původně nikdo nepočítal. Vojáci chtěli družice co nejvíc využít pro sebe – a to se někdy tlouklo s propagandistickým využitím kosmonautiky, jak ho rychle pochopili Nikita Chruščov a John Kennedy. Nicméně nakonec si jak vojáci, tak politici přišli na své.

Proč zpočátku vyhrávali Sověti – první družice, první kosmonaut? Měli náskok v raketách daný Stalinovým požadavkem. A proč se dostali na Měsíc Američané? Sověti nestačili s dechem – měli málo peněz, malou vědeckou a průmyslovou základnu, vojáci lunární program sabotovali, protože nesloužil jejich cílům. Ve Spojených státech se stal lunární projekt Apollo celonárodním cílem, věcí prestiže, Američané trpěli tím, že je Rusové předběhli, potřebovali si vylízat rány.

V sedmdesátých letech se cesty obou velmocí rozešly. Moskva proklamovala, že jejím cílem jsou orbitální stanice – aby nemusela přiznat porážku v závodu o Měsíc. Washington se orientoval na raketoplány, stanice trochu podcenil. Rozpad sovětského hospodářství a Sovětského svazu přivodil kolaps sovětské-ruské kosmonautiky.

Příběhy Koroljova, Gluška, von Brauna a dalších najdete v obou dílech mé knihy Kolumbové vesmíru. Tam jsem se nemusel ohlížet na potřeby filmové dramatizace. Psaním téhle knihy, která měla dohromady asi 1300 stran rukopisu, jsem strávil asi pět let. Dal jsem do ní všechny své zkušenosti a znalosti, přečetl jsem všechny dostupné knihy, časopisy, zprávy na internetu. A kamarád Tonda Vítek rukopis obětavě přečetl a chyby opravil. To vám tedy může sloužit jako doplněk k tomuto britskému TV seriálu, který si nenechte ujít.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz