Simulaci pobytu nelze přeceňovat, ale ani podceňovat. Nadšení účastníků je sympatické

V neděli skončil experiment financovaný NASA. Šest výzkumníků strávilo rok v simulovaných podmínkách marťanského pobytu. Na skalnaté plošině 2400 metrů nad mořem přebývali výzkumníci ve vzduchotěsném dómu o rozměrech jedenáct krát šest metrů. Ven se dostali jen ve skafandru, jedli jen kosmickou stravu, kterou jim dopravovali jednou za čtyři měsíce. Příděly vody dostávali po dvou měsících. S vnějším světem mohli komunikovat prostřednictvím elektronické pošty. Odpověď chodila s dvacetiminutovým zpožděním, s takovým, jaké by zatěžovalo jakoukoli komunikaci při reálné expedici na Mars.

Experiment dostal název HI-SEAS jako zkratku po Hawaii Space Exploration Analog and Simulation. Foneticky název připomíná „high seas“, tedy „volné moře“. Navozuje představu dobývání neznámých prostor, jak to podnikali odvážní mořeplavci počínaje patnáctým stoletím.

Limity romantiky

Kolumbovo jméno se v souvislosti s kosmickým podnikáním cituje velmi často. Jako každá historická analogie je ovšem i tato zavádějící. Dávní mořeplavci nepodnikali svoje výpravy z nějakého zvědavostního přetlaku. Vikingové byli nájezdníci, vrazi a lupiči. Jejich následovníci, dnes řazení pod Kolumbovu korouhev, nebyli o nic lepší. Jejich cíle nebyly idealistické. Snažili se loupit a ten záměr se zdařil. Bylo by pokrytecké se jim za to šklebit, zasloužili se přinejmenším dílem i o náš současný blahobyt.

K dobývání jiných kosmických těles, počínaje Marsem a prozatím Marsem konče, není ani jeden rozumný důvod. Ostatně právě proto zůstal nedokončen lunární projekt Apollo, nebyly realizovány všechny plánované mise. Historie odkladů marsovské expedice zaplní tlustou knihu. Wernher von Braun načrtl první nárysy projektu už v roce 1952 a autor tohoto článku živě pamatuje doby, kdy se o roce 1989 vážně uvažovalo jako o reálném termínu. Nyní je cesta na Mars promítána do mlhoviny roku 2030. Aby projekt dostal konkrétní obrysy a hlavně aby se reálně uvedl do pohybu, bylo by třeba naplnění aspoň jednoho, nejlépe dvou předpokladů. Jeden spočívá v pohonu kosmických lodí. Přes veškerý pokrok zůstává princip chemického raketového motoru primitivní a limitovaně použitelný. Ten druhý je v důvodu, proč takovou cestu podnikat. Hillaryho bonmot typu „protože je“ si vyslouží potlesk, když je vyřčen při cestě z Everestu domů. Před cestou na Mars ale nemá dostatečný iniciační náboj. Dokonce ani přesvědčivé důkazy o existenci života v minulosti Marsu nebudou mít dostatečně drtivou přesvědčovací sílu, dá se odhadnout. O kanálech na Marsu se mluví už sto čtyřicet let. Mars nám od té doby připadá blízký a když Ludvík Souček vydal své Cesty slepých ptáků, nejeden čtenář uvěřil, že se na Mars skutečně už létá. Loni uvedený film Marťan nás přesvědčuje, že je všechno technicky v podstatě ošéfované a že když se do věci vloží Číňané, úspěch nás nemůže minout. Jenomže ta realita je hluboce za horizontem dosažitelnosti a těkavý zájem veřejnosti ho nepřiblíží.

Díky vám

Toto jsou všechno teze dostatečně známé a omílané. Přesto projekt cesty na Mars nezapadl do skladiště neuskutečnitelných projektů, někam mezi kámen mudrců a perpetuum mobile. Šest mužů a žen bylo ochotno podstoupit celoroční útrapy v projektu HI-SEAS. Před nimi se jiných šest dobrovolníků nechalo zavřít na osm měsíců a napoprvé jich bylo osm a bivakovali v marsovských podmínkách čtvrt roku. Nezapomnělo se ani na pilotované cesty k Měsíci. Pokud jde o Lunu, do věci se vložil i soukromý sektor a chystá – pravda, nepilotované – lunární výpravy. Navíc, ve hře zůstává i mezinárodní faktor. Čerstvě završený experiment byl americký, ale ani Ruská akademie věd neztrácí Mars ze zřetele. Mezi roky 2007 a 2011 iniciovala mezinárodní experiment MARS-500, podobný tomuto HI-SEAS. K návaznému podniku věru nejsou politické podmínky, o to silněji se prosazuje faktor prestiže, v Rusku a samozřejmě i v Číně. Už se začalo hovořit o obnově kosmických závodů, ve smyslu negativním i pozitivním.

Smysl HI-SEAS, tedy všech jeho tří etap, je třeba hodnotit střízlivě. Pokud se marsovský projekt pohne, popudy přijdou odjinud, z oblasti technologií nebo možná od vojenských kruhů. Ale ať to bude jakkoli, lidský faktor bude muset být připravený. S pobytem ve vesmíru jsou dnes už bohaté zkušenosti, kosmická psychologie je samostatný obor. Je navíc zřejmé, že pobyt na orbitální stanici je i z tohoto hlediska přínosnější než bivakování na Havaji. Na Havaji je to pořád ještě nácvik chůze po provaze – nataženém na zemi. Nemá však smysl jeho smysl zcela podceňovat. Přinejmenším pomáhá tu ideu udržovat při životě. Ve svobodné společnosti přece jen musí tak náročný projekt mít veřejnou podporu. Nadšení obětavých mužů a žen budí sympatie – a i na nich budoucnost kosmických výzkumů závisí.

LN, 31.8.2016