Minulý týden jsem se dočetl, že nás dělí tři, čtyři roky od vynálezu umělého masa. Podle toho, co tam psali, šlo skutečně o maso, ne o nějaké tofu s masovou příchutí. Má jít o skutečné tkáně, které vzniknou buněčným dělením a budou mít stejnou vláknitou strukturu jako maso zvířecí. Jenomže to nebude chodit a bučet nebo chrochtat. Nějak to vyroste a pak se to rozporcuje, upeče a sní.

Za tři roky že to bude. Podobné prognózy zasluhují skepsi. Ono je to totiž obvykle tak, že se někdo snaží získat prachy na nějaký obskurní projekt a nenápandé mediální popíchnutí může příznivě zapůsobit na investory. Nicméně nepochybuji, že myšlenka takříkajíc visí ve vzduchu a že se realizace dříve či později dočkáme. O umělém masu jsem poprvé četl v románu Až spáč procitne od H.G. Wellse z roku 1910. Jde tam o to, že muž z 19. století upadne do bezvědomí a k sobě přijde v roce 2100. Wells se tedy pokusil o prognózu na dvě století kupředu. Předvídá tam všechno možné i nemožné, hlavně energetiku založenou na síle větru. Maso tu lidé pojídají výhradně umělé. Zabíjení zvířat a pojídání částí jejich těl jim připadá hnusné a barbarské. Myšlenka pak figuruje v mnoha dalších dílech, připomeňme náš seriál Návštěvníci z roku 1983 a jeho amarouny, umělou stravu. Wells situoval svoji vizi do začátku dvaadvacátého století. To z našeho pohledu není tak vzdálená doba, kolem našich nohou se hemží občané, kteří se dvaadvacátého století dožijí. Docela věřím, že oni už budou jíst stravu nikoli zvířecího původu.

Ten trend je patrný, kam se podíváte. Vegetariánství se v Evropě rovíjí od poloviny devatenáctého století. Až do převratu byly vegetariánské restaurace pouhé ubohé vývařovny. V době nové přibývá vegetariánských i veganských stravovacích zařízení na vysoké úrovni. Lidi tam chodí hojně a rádi. Trend pozoruji i na sobě. Zdaleka nejsem vegetarián. Nicméně když to jde, sním bezmasé jídlo. A když to má být maso, tak raději rybu nebo drůbež. Přiznám i motiv. Mám pocit, že ryba nebo drůbež je oproti krávě, neřku-li praseti tupý živočich. Onehdy jsem jel kolem čehosi průmyslového a koukám, prasata tam stojí ve frontě, jedno za druhým. A ona to byla jatka. Nějak se mi při té podívané a při tom pomyšlení sevřel žaludek.

Kdo ví, jak to s uměle vypěstovaným masem dopadne. Je to inovativní, prospěšné, zajímavé, a tudíž to naprosto zákonitě vyvolá prudký odpor. To už tak v dnešní době chodí, že jakmile je něco dobrého a užitečného, shromáždí se aktivisté a domáhají se zákazu. Vývoj se zastavit nedá a nejspíš ty inovace přijdou z Východu, tím myslím z Dálného. Že to bude za tři, čtyři roky, si naprosto nejsem jistý, stejně tak ale nepochybuju, že to přijde. Doufám, že se aktivismu nepodaří prosadit zákaz dovozu. Docela se těším na vepřovou kotletu, která nestála ve frontě na smrt.

LN, 23.7.2018