Přečtení článku „Darwinismus má dosti tvrdé jádro“ v Orientaci LN ze 7. května 2016 mě podnítilo sestavit tento text. Není polemikou se zmíněným článkem, ten mne pouze vybídl k pozvednutí hlasu. O co jde? Citovaný článek, ale vlastně celá literatura obírající se evolucionismem o něm pojednává, jako by šlo o neotřesitelné a nezpochybnitelné přírodovědecké východisko, které maximálně sem tam může potřebovat nějaké doplnění, i to jen podle sporadicky se objevujícího přírodovědného disidenta, či nepodstatnou opravu mimo zásadních nenahraditelných principů. Tento text vyjadřuje diametrálně odlišné stanovisko. Při pojednávání o evolucionismu je podle mého názoru potřeba vždy začít nedvojsmyslným zdůrazněním, že všechny jeho dosavadní provenience (darwinismus, neodarwinismus, evo-devo atd.) nepatří a nemohou být zařazovány do oblasti exaktní přírodovědy. Jde o součásti světonázoru, o ideologii, a tak se s nimi má nakládat při jejich pojednávání a při konfrontování s jinými světonázory nebo dokonce s přírodovědnými soustavami. Syntetizování evolucionismu s exaktními poznatky z něj neučiní vědu.

Vystříhám a vypíšu několik prakticky neupravovaných fragmentů z mého starého textu a z různých dopisů, kterými vedu již léta na dané téma polemiku s přáteli rozptýlenými doma i po světě. Pouze je níže volně seřadím podle toho, jak jdou po sobě. Měly by stačit i v této podobě k vyjádření, co se má na mysli, a nutit zainteresované k zaujetí promyšleného stanoviska. Nuže:

Základní výrazy evoluční biologie, tj. evoluce, přírodní selekce a adaptace, nejsou definované v současných koroborovaných deduktivních soustavách přírodních věd, proto je musíme považovat za slova bez obsahu. Kdo je použije v exaktním přírodovědném textu, blábolí - ve významu toho slova vymezovaném J. M. Bocheňskim.

N. Timofjejev-Resovskij formuluje takto: Dosud neexistuje přesný logický pojem progresívní evoluce. Na otázku, kdo je progresívnější, zda morový bacil nebo člověk, dosud neexistuje uspokojivá odpověď.

Znalému je tedy známo, že ani po více než 150 rocích forsírování vývojového narativu není k dispozici vědecky udržitelná definice evoluce. Má se na mysli definice, která by ze všeobsáhlého seznamu nejen biologických, ale všech přírodních a společenských dějů vyčleňovala ty, které se nazývají evoluce. Aby nemohlo dojít k nedorozumění, taková definice by musela být pro všechny oblasti v zásadě jediná, zahrnovat požadavek ohraničování objektu, jenž má vykazovat vývoj, explicitně stanovit veličiny, které evoluci vyjevují, a požadovat (trvalý) monotónní průběh těch veličin.

Nejčastější omyl spojený se slovem evoluce: kvůli nepochopení věci se nevhodně používá místo sousloví „časové průběhy“, „historie dějů“. Pokud se slovo evoluce používá ve smyslu historie, pak jde o zbytečné synonymum. Pokud by evoluce měla být jen proměnlivostí reálných objektů, šlo by o bezproblémový koncept našeho myšlení známý a vyjadřovaný po tisíciletí. K jeho připomenutí by nebylo potřeba čekat na příchod evolucionismu. Vidět například změny na paleontologických sbírkách je totiž triviální, ale zda vykazují i evoluci, a kde, je něco zcela jiného, co může vyjevit jen aplikace dobré definice.

Selekce (přírodní) je slovo označující prázdnou tautologii, tj. nepřináší význam. Je-li při pokusu o jeho nápravu naplňováno současnými biology významem „populační dynamika“, jde o evidentní chybu. Selekce (přírodní výběr) nerovná se populační dynamika.

Všechny formulace principu přírodního výběru (natural selection), počínaje Darwinovou až po formulace z doby, kdy je posuzoval K. R. Popper, musely jím být odmítnuty jako nefalzifikovatelné tautologie, tj. experimentem nevyvratitelná vždyplatná tvrzení. (Early in his career, the philosopher Karl Popper ...called evolution via natural selection „almost a tautology“ and „not a testable scientific theory but a metaphysical research program“.)

Popper své odmítnutí tautologických formulací principu přírodního výběru nikdy neodvolal, i když se to tvrdívá, pouze později řekl, že by bylo možné netautologické formulování principu selekce („The theory of natural selection may be so formulated that it is far from tautological“), ale do konce života je nepředložil.Myslíte, že by to neudělal, kdyby to šlo? Ono to totiž nejde. Každý proces v přírodě lze principiálně popsat pomocí koroborovaných exaktních zákonů, u biologie například pomocí formulí populační dynamiky, a takový popis skutečně lze podrobit falzifikaci experimentem. Jenže to již není přeformulování principu přírodního výběru,to je obyčejný přírodovědecký popis děje. Navíc Popper v pozdním stáří, v interview poskytnutém méně než dva roky před koncem života, vyhlásil darwinismus za neuspokojivý a vybízel ke hledání něčeho vhodnějšího (But when I interviewed him in 1992, he blurted out that he still found Darwin’s theory dissatisfying. „One ought to look for alternatives!“). Tohle považuji za jeho názor „z poslední ruky“.

Adaptace je v biologii slovo pokoušející se o dva různé významy. Jeden z nich, „adaptace - vlastnost organizmu“ je mimo beletrii nepoužitelný, jelikož není doprovázen pravidlem, které rozdělí množinu všech možných vlastností organizmu na adaptace a ne-adaptace, takže nevíme, co adaptace jsou. Druhý z nich, „adaptace - proces přizpůsobení“ je v evoluční biologii používán neoprávněně. V biologii existuje schopnost stávajícího organizmu žít (vegetovat a množit se) v daném konkrétním prostředí. Neexistuje proces přizpůsobení se danému prostředí. Používání slova adaptace v obou významech je esejistika.

Věhlasní evolucionisté se tedy ani nedokázali shodnout, zda adaptace, kterou mají na mysli, je nějaká vlastnost viditelná na organizmu, nebo je to proces na souboru organizmů. A vydávat evolucionistické pojetí adaptace za adaptaci podle systémových věd je matení. Jaký funkcionál se v evolucionismu extremalizuje a působením na co? Podívejte se, jak vypadá struktura skutečných adaptačních procesů v systémových vědách: cíl, funkcionál, zpětná vazba na změnu parametrů nebo celých struktur v systému. V přírodě je možno pozorovat mnoho skutečně adaptivních procesů. Jen nejsou adaptivní ty, které za ně vydávají evolucionisté. Zatím srozumitelně nesdělili, co stejným slovem označují.

Zvláště důrazně je také nutno upozornit, že v textech evolucionistů se často objevuje nepřípustné používání slova vysvětlení i tam, kde jde o pouhé poklábosení si o reálných jevech v rámci nějakého metafyzického okruhu, místo jediného oprávněného významu slova vysvětlení jako logicky bezvadného vyvození výsledku pomocí koroborovaných zákonitostí z ověřených předpokladů. Flagrantně je porušován pravý obsah slova vysvětlení zvláště při pokusu „vysvětlovat“ pomocí principu přírodního výběru. Tzv. princip přírodního výběru jako tautologie poskytuje pouze vždyplatná vyjádření, která všechna mají strukturu typu „organismus žije, protože žije“, nebo chcete-li „organismus bude žit, když jej k tomu přírodní výběr vybere“, a taková, ač pravdivá, vyjádření jsou nanic, proto jsou jako experimentálně nevyvratitelná z exaktní přírodovědy vyloučena.

V lidském myšlení jsou okruhy různého druhu. Například různé filosofie, náboženství, světonázory, ideologie, ale i humanitní vědění, samozřejmě také exaktní analytické obory a přírodovědy. Ačkoliv hrubá struktura výstavby všech okruhů lidského myšlení je téměř shodná, potřebujeme odhraničit exaktní přírodovědu od všech metafyzických oblastí. Činí tak Popperův princip falzifikace. Do exaktní přírodovědy lze podle něj připustit pouze ta tvrzení, která lze (principiálně) podrobit arbitráži experimentu, tzn. že je experiment může vyvrátit jako nepravdivá.

Přibalování skutečných přírodovědných poznatků do stejných desek s darwinismem / evolucionismem a svázaných jedněmi tkaničkami není jeho obohacení na neo-darwinismus či vytvoření něčeho podobného. Existuje jediný darwinismus / evolucionismus, plně obsahující slova evoluce, která je dosud bez obhajitelné definice, přírodní výběr jako čirá tautologie a adaptace, která není adaptací ve smyslu věd o systémech. Vytváření tzv. moderních evolučních syntéz je podivné konání. Smíchává nemísitelné ingredience: exaktní přírodovědu a čistě metafyzické okruhy z oboru světonázorů.

Výše shrnuté by mělo postačit k odůvodnění, proč evolucionismus není a nemůže být součást exaktní přírodovědy. Každého přírodovědce hodného toho označení by ale mělo upokojovat, že to odmítnuté mu nebude chybět, pokud zůstane na půdě přírodovědy. Při exaktním vědeckém vysvětlování to nebude potřebovat. Jak by mohl vědec použít nedefinovaná blábolivá slova? K vysvětlování přírodovědeckých dějů přitom postačují koroborované zákonitosti, a v těch se neobjevují bezobsažná slova evoluce, přírodní výběr a adaptace ve významu používaném biology. Ta budou chybět leda ideologovi a možná přírodovědci, kterému schází dochucující omáčka.

Každý sám před svým intelektem si musí ujasnit, zda může považovat současný evolucionismus za součást exaktní vědy nebo pouze za světonázor. Pokud si někdo řekne, že je to sice světonázor, ale líbí se mu, pak nemá smysl mu jej prvoplánově vymlouvat. Mimo přírodovědu se může každý pokusit obhajovat libovolný světonázor. Zbývá položit otázku, na co mu jako vědci světonázor je. Ponechávání si evolucionismu jako metafyzického výzkumného programu (formulace Popperova), jako rámce, v jehož prostředí se prý dobře daří navrhovat skutečné vědecké falzifikovatelné teorie, je neodůvodnitelná iluze. Platí nevyvratitelné pro všechny světonázory bez výjimky: Od světonázoru, či metafyzického rámce, nevede nikdy racionálně vysledovatelná cesta k exaktní teorii, a proto rajtovat na nějakých světonázorech jako na opoře vědy je bláhovost. Něco jiného je, že světonázor je dosti rozhodující pro celkovou lidskou orientaci jedince.

Doporučuji vědomě činit rozdíl mezi přírodovědnými teoriemi,kterémusí být falzifikovatelné, a metafyzickými rámci uvažování o přírodě, tedy jakýmisi povídáními o ní. A dnes považují darwinismus, původní či opravený na neo, za rámec již i někteří profesoři českých univerzit, jak jsem vyčetl z jejich knih.