Optimistické okénko do dvacátých let

Budoucnost to nebude mít snadné. Očekávané nesnáze bych vysvětlil na podobenství. V devatenáctém i dvacátém století, tak do jeho poloviny, možná i o něco déle, by se vynález dal zobrazit jako děťátko obklopené radostně pečujícími rodiči a asistenty a zahrnuté láskyplným zájmem. V druhé části minulého století rodiče zůstali, ale z hloučku zamračených přihlížejících slýcháme mručení na téma „copak je to za parchanta“ a také „co zlého nám provede“. No a ve století jednadvacátém se kolem jesliček rozsadili supové, připravení novorozence při prvním zavřeštění rozsápat. Nebude to mít snadné, ta budoucnost, nicméně ve svůj prospěch má jednu zásadní vlastnost: nelze jí zabránit.

Vstupujeme do roku 2016. Je zajímavé, že se při sumarizování času neříká „nultá léta“ ani „desátá léta“, čekají nás až „dvacátá léta“, pak ta třicátá až devadesátá. Copak nám asi ta dvacátá léta přinesou?

Sklad síly

Úzké hrdlo současné techniky je skladování energie. Elektřinu dokážeme uchovat jen prostřednictvím chemické energie. Působením elektrické energie nastane za specifických podmínek nějaká chemická reakce. Zpětným procesem se pak elektrická energie uvolní. Moderní doba přidala k bateriím a akumulátorům i další technické prostředky, nicméně i dnes platí, že elektřinu snadněji vyrobíme než uchováme. Momentálně nejmodernějším způsobem uchování elektrické energie jsou lithium-iontové akumulátory. Máme je v mobilních telefonech i v těch elektromobilech. Hned tak se jich nezbavíme, nicméně k významné změně dojde už brzy – budou se rychleji nabíjet. Vývoj je založen na nanotechnologiích. Předpokládá se, že už brzy bude možno dobít akumulátor elektromobilu na technicky přijatelnou úroveň během pěti minut a akumulátor takových zařízení, jako jsou mobily nebo fotoaparáty, se dostane na provozní úroveň po nabíjení v řádu desítek vteřin.

Každý zásadní vynález má své dopady společenské a nejinak to bude s akumulátory budoucnosti. Ani odborník dnes neodhadne, zda se půjde cestou gelových, nebo kondenzátorových zařízení. Pokud by ale taková „věčná“ baterie byla zavedena do praxe, bude to znamenat cosi jako energetickou atomizaci společnosti. Výrobní podniky i domácnosti se uvolní od závislosti na ústředních distributorech elektrické energie. Změní se i krajina, zmizí z ní šeredná vedení vysokého napětí. Vzduch bude průzračnější, protože ubude zplodin z komínů a výfuků.

Ráj na zemi nenastane. Nové technologie budou mít své nepřátele, to jsou ti supové posedávající kolem kolébek. Každé zařízení má svoji životnost a s ekologickou likvidací nastanou potíže. O ekologické zátěži plynoucí z vyřazených akumulátorů se moc nemluví, ale je to jen strkání problému pod koberec. Možná se ukáže, že ekologická zátěž z nové technologie bude horší než to, co nás trápí dnes.

Roboti přicházejí

Na elektrické energii jsou závislé i automatické mechanismy. Samočinný vysavač, on je to ve skutečnosti spíš zametač než vysavač, se zabydlel už v mnoha našich domácnostech. K ideálu robota ze sci-fi filmu má daleko, nicméně na antropomorfních automatech se pracuje v mnoha vývojových pracovištích. Není třeba velké předvídavosti k předpovědi, že dřív než automatický domácí pomocník se uplatní automatický voják. Už dnes existují automaty létající – jeden takový ukončil prokletý život Džihádisty Johna. Firma Boston Dynamics se zabývá vývojem samočinných pohyblivých systémů. V současnosti se dostala do impéria megafirmy Google, je součástí divize Google X. Ta se zabývá futuristickými výzkumy na mnoha frontách. Je to samozřejmě energetika, ovšem i robotika v nejširším slova smyslu. Některé novinky jsou takřka na spadnutí a zasáhnou náš život už brzy, ve dvacátých letech určitě.

Především to budou autonomní automobily. Čtenář Lidových novin možná ani neví, že cosi jako autonomní vozidlo dopravuje v tiskárně role papíru ze skladu k rotačce, to je technologie stará dokonce už desítky let. Auta řízená kabelem ve vozovce se v Americe zkoušela už v padesátých letech minulého století. Do výbavy osobních automobilů se už dostaly tempomaty – i to je zařízení splňující základní parametr, totiž schopnost zpětné vazby, jelikož zařízení reaguje na okamžitou změnu podmínek jízdy. Lépe vybavená auta už dovedou uhlídat vzdálenost od vozidla jedoucího vpředu a automatické parkování je též ukázkou praktické robotiky.

Supové si ovšem brousí svoje zobáky. Můžeme se těšit na velké strašení. Filmy o Terminátorovi jsou zatím jen strašidelná pohádka pro dospívající diváky, nicméně souběžně s úspěšností technického vývoje půjde kampaň směřující k omezení a zákazu této technologie. A třebaže je daleko k realizaci vize robota schopného specifických lidských úkonů, jako je třeba posluha v domácnosti, už jsou slyšet varovná slova o právech robotů. Ano, boj za právo čehokoli je velmi oblíbený sport v jednadvacátém století.

Ten se ovšem naplno rozvine, až bude dosaženo mety umělé inteligence. Ta se plíživě vkrádá do celé technologické struktury. Vždyť i těm našim telefonům lichotíme, že jsou chytré. Jaké budou ve dvacátých letech, až se uvolní jejich závislost na spotřebě elektřiny a výpočetní kapacita jejich procesorů důsledkem Moorova zákona se zmnohonásobí: Už dnes jsou úzce svázány s člověkem pomocí hodinek, samozřejmě též chytrých. Ty dokážou sledovat kde co, včetně našeho zdravotního stavu. A už je tu vize mentora, regulujícího náš život. Dnes žijeme v éře akcí proti tabakismu. Na řadu přijde alkohol, na to je možné vsadit cokoli. Po něm to budou pokrmy úředně prohlášené za nezdravé. Inteligentní robot – mobil poháněný věčnou baterií bude hlídat, zdali se necpeme klobásou, a pokud to uděláme, nahlásí přestupek na zdravotní pojišťovnu a hlášení se promítne ve zdravotní pojistce. Rozšlapat tu věc nepůjde, protože se bez ní neobejdeme, a pak, její nošení bude povinné, jelikož péče o vlastní blaho se stane základní povinností občana.

S touto vizí uzavírám okénko do dvacátých let a loučím se s přáním šťastného a radostného roku 2016.

LN, 31.12.2015