Jenže to se ve zdravotnictví nekoná. Ve zdravotnictví jde o kompromis.

Přestaňme podléhat iluzi, že máme bezplatné zdravotnictví. Je třeba si uvědomit, že zadarmo není nic a nakonec to vždycky někdo zaplatí. Ten někdo budeme my všichni. Nepodléhejme iluzi, že budeme mít levnější léky. Sice to tak vypadá, jednotlivé léky jsou postupem času levnější. Ale celkový účet narůstá. Kupříkladu léky na snižování cholesterolu zlevnily za posledních 8 let na méně než 1/5 původní ceny. Jenže počet léčených pacientů za stejnou dobu 10x vzrostl. Ne, že bychom byli nemocnější, jen se zpřísňují kritéria pro zařazení mezi pacienty. Léčíme laboratorní hodnoty? Možná. Možná jen nedokážeme přesvědčit pacienty, že mnohem lepší než farmakoterapie (léčba léky) jsou preventivní dietetická opatření. Jenže vepřová je česká národní a koneckonců si na zdraví platíme, tak co? Politika výrobců je jasná a zdaleka neplatí jen pro léky na vysoký cholesterol. Neudržíme-li cenu, musíme zvýšit počet léčených. Všude na světě je počet pacientů omezen počtem obyvatelstva. Celosvětové klinické studie odhalují přínos terapie pro stále zdravější lidi. Odborné společnosti zpracují data z těchto studií do doporučení pro léčbu. Zpřísněním kritérií vzroste počet pacientů.

Ve zdravotnictví jde o kompromis.

Pacienti chtějí nejlepší péči, nejlepší léky, dokonalý servis. Malé a ještě nižší odvody do zdravotního pojištění. Malé nebo vůbec žádné doplatky, ale pokud nějaké, tak ve stejné výši ve všech lékárnách.

Úředníci ministerstev financí a zdravotnictví chtějí velké a ještě vyšší odvody do státní kasy. Málo a ještě míň nemocných. Levné a ještě levnější léky. To, o čem se nemluví nahlas je, že levnými léky se rozumí levné pro státní kasu = dražší pro pacienty.

Ostatně o zavedení vyšší pacientské spoluúčasti, která by regulovala spotřebu léků, hovoří i doporučení Světové banky pro Českou republiku. V těchto doporučeních se dále uvádí i vyšší podpora lékárníků při úsporách generickou substituci léků se stejnou účinnou látkou. A také přehlednější a jednodušší cenotvorbu léků při stanovení úhrad z veřejných zdravotnických prostředků.

Lékárníci chtějí prakticky totéž. Jasně definované podmínky, průhlednou cenotvorbu, stejné doplatky u léků hrazených z veřejných zdravotnických prostředků, generickou substituci…

Ne tak ministerstva. Ministr zdravotnictví už od svého působení v čele lékařské komory důrazně odmítá stejné ceny ve všech lékárnách s tvrzením, že by se tak zdražily léky. To, že léky „zadarmo“ vedou k nadměrnému plýtvání, nikoho na ministerstvu nezajímá, přestože tak ročně proletí komínem spalovny 5 miliard korun. Ani zprůhlednění cenotvorby není prioritou ministrových opatření a generickou substituci odmítá, neboť neuznává odbornost farmaceutů a bagatelizuje jejich možný přínos pro úspory. Pamatuji si dopis, kterým z pozice prezidenta lékařské komory hrozil lékárníkům, kteří „pochybnou generickou substitucí“ narušují dobré vztahy lékařů a výrobců originálních léčiv.

Můžete mu věřit, že vše koná jen pro dobro pacientů. Nebo můžete, jako já, za odmítáním vidět veliké sponzorské (nebo inzertní) pobídky originálních výrobců. Lukrativní místa v komisích a výborech pro stanovení úhrad jednotlivých léků. Výsledky jednání těchto komisí nejsou veřejně přístupné a mechanismy pro určení cen nikdo nekontroluje. Ale proč hned myslet na korupci.

Závěrem snad zbývá jen dodat, že účet za léky tvoří asi 1/5 rozpočtu zdravotnictví. Sektor veřejných lékáren (tedy sektor, ve kterém se realizovaly veškeré letošní úspory) tvoří necelou 1/10 rozpočtu. Proto je i úspora dosažená v tomto sektoru desetinová.