Není tomu tak dávno, co služebně nejmladší ministr současné vlády hřímal na jedné z televizních debat na svého stínového kolegu, který nemaje srozumitelných argumentů mával nad hlavou nějakou brožurou. "Vy nás chcete dovést někam do Singapuru!" zaznělo v oné diskusi a následoval výčet evropských zemí, jejichž zdravotní systémy je hodno následovat.

I když nejsem odborník na danou problematiku, v případě Singapuru mi to opravdu nedá.
Pokud je největším hříchem singapurského zdravotnictví jeho princip založený na přímé odpovědnosti každého jednotlivce za své zdraví a plná podpora jen těm nejpotřebnějším, pak tomu rozumím - v zemi, kde již prakticky nikdo neodpovídá za nic, je to vpravdě revoluční myšlenka. Pokud bylo zvolání páně ministrovo myšleno jinak, jako třeba - tam někam do tý jihovýchodní Asie - myslím, že bylo šlápnuto řádně vedle. To, že jeho opoziční protivník nebyl schopen okamžité proti argumentace, zase svědčí o tom, že se na tvorbě oné modré brožurky zřejmě příliš nepodílel.

Jak to tedy je s tím proklínaným Singapurem? Městský stát má zdravotnictví podobně jako u nás rozděleno na veřejné a soukromé. Zajímavostí je, že 80% všech nemocnic je zde zařazeno do veřejné sítě a pouze 20% patří soukromým subjektům.
Do zdravotnictví míří ze státního rozpočtu ročně okolo 6 miliard SGD (90 mld.CZK) a do zdravotních služeb další 2 miliardy SGD. Veřejná péče je dostupná 90% obyvatelstva, připlácí se za nadstandard (jednolůžkový pokoj) nebo tehdy, pokud spoluúčast pacienta nekryje komerční připojištění.

Ministerstvo zdravotnictví ve svých statistikách udává 0,22% dětskou úmrtnost, 1 nemocniční lůžko na 355 obyvatel a 1 lékaře na 670 obyvatel.

V rámci všeobecného pojištění existuje systém Medisave, do kterého přispívají všichni zaměstnanci a podnikatelé, kteří vydělají více jak 6000 SGD ročně. Stát přispívá do druhého systému nazvaného Medifund, který kryje zdravotní péči nízko příjmových skupin obyvatelstva a dlouhodobě nemocných.

Do Medisave přispívají zaměstnanci 6-8% své měsíční mzdy podle stáří (6% od 35 let -8% od 45 let) s tím, že výše úhrady je ohraničena, takže nad stanovenou hranici již neroste. Pokud naspořená částka na individuálním účtu plátce dosáhne 32500 SGD, může si dotyčný nadbytečné úhrady vybírat či je přesouvat na platby do komerčního připojištění.

To se zde dělí na dvě základní skupiny a několik podskupin podle výše úhrady a rozsahu pojistného krytí. Zatímco systém Medishield je levnější a pokrývá jen nejnáročnější zákroky či dlouhodobou hospitalizaci, Eldershield je sice dražší, pojistným plněním však rozsáhlejší.
I zde je mnoho pojistných variant včetně vyplácení renty při nečerpání naspořené částky a dosažení určitého věku. Celý systém je velmi jednoduchý, průhledný a při troše snahy komukoliv srozumitelný.

Je však tento systém lepší než systémy evropské, které mají být naším vzorem? Nevím a jak jsem uvedl výše, přenechám toto hodnocení těm, kteří se problematikou dlouhodobě zabývají. Singapurský systém zdravotnictví je však zcela určitě efektivnější. Právě díky němu vznikla špičková pracoviště, do kterých v loňském roce zamířilo 350 000 zahraničních pacientů. A ne ledajakých. Do Singapuru míří lukrativní klientela ze Středního Východu a jihovýchodní Asie. Pestrou nabídku služeb od banálních vyšetření až po ty nejkomplikovanější zákroky zde nabízí zdravotnický personál z celého světa. Prakticky každý prováděný zákrok je plně automatizovaný a používá se při něm nejmodernější dostupná technika. Singapurská vláda odhaduje, že v letošním roce přivítá o dalších 100 000 zahraničních pacientů více.
A nejen to. Byl to právě Singapur, který si vybraly Spojené arabské emiráty jako partnera při stavbě obřího zdravotnického komplexu. Ten má pro tu nejnáročnější arabskou klientelu vyrůst v nejbližších letech jako společný podnik v Dubaji.
Emiráty vloží do projektu finanční prostředky, druhá strana zejména znalosti. Podstatné je, že část výnosů z tohoto projektu opět zamíří do singapurského zdravotnictví.

Když před několika lety singapurská vláda usoudila, že budoucnost její ekonomiky nemůže stát na stále se zlevňující spotřební elektronice, vsadila kromě rozvoje finančního sektoru, školství a vědy zejména na byznys ve zdravotnictví a farmaceutickém průmyslu.
Díky státní podpoře v zemi vyrostly nejen supermoderní zdravotnická zařízení, ale také desítky farmaceutických firem jak domácích, tak i joint venture s významnými zahraničními partnery.
Masivní vládní investice se měly začít vracet okolo roku 2010. Jaké však bylo překvapení samotného ministerstva financí, když plánovaný dvouprocentní růst domácího HDP v loňském roce překročil šestiprocentní hranici. Nepodílel se na něm však již růst výroby elektrotechniky, ale mimo výnosy z investic státní agentury Temasek, která se stává noční můrou indické a čínské vlády opatrně privatizujících bankovní sektor také export léků a výnosy ze zdravotnictví.

Není náhodou, že podobný systém zdravotní péče má také Hongkong a Macao, ve kterých patří její úroveň a dostupnost k nejlepším na světě a kde je pojem deficitního financování zdravotnictví neznámým pojmem.
Pokud mohu soudit z občasných článků v čínském tisku má to být právě hongkongský model, který s největší pravděpodobností zavede čínská vláda, která již nedokáže zabezpečit ani základní péči pro více jak dvě třetiny obyvatelstva. Čínské problémy jsou navíc typické. Rostoucí ceny léků, které po jakékoli regulaci mizí z trhu, aby se na něm po čase za ještě vyšší cenu objevily pod jiným názvem, a trvale klesající vládní subvence, které nahrazují všudypřítomná korupce a přímé platby v mnohdy nezákonné výši, které od systému veřejného zdravotnictví izolují stále větší objem již i středně příjmové populace.

Čína, Indie nebo Korea jsou nyní jak se říká v módě. Tak doufejme, že se kromě lákání zahraničních "investorů" někdo také v Indii podívá, jak se dělá boom ve farmaceutickém či IT průmyslu, v Číně jaký je na rozdíl od investičních pobídek efekt zvláštních ekonomických zón a v Singapuru či Hongkongu na sytém zdravotnictví či správu bobtnajících penzijních fondů oddělených od státního rozpočtu.
Při naší smůle však spíše hrozí, že tu někdo zavede korejský systém zemědělských dotací.