Každým rokem v tento čas děláme s přáteli nepečené cukroví a vaječný koňak. To se otevírají naše korunovační klenoty, kde není koruna, žezlo a jablko, insignie našich králů, ale jsou tam na promaštěných a pokapaných otrhaných stránkách recepty na rumové koule, vosí hnízda a vaječný koňak. Zejména mou rukou psaný recept na vaječňák je naprostý blábol, kterému by nerozumněli ani kuchaři, které cituje Michellin, ani Pohlreich - a že ten je zvyklý na debily... Krom žloudků s d, protože žloudek je žludý, což je vysvětlivka v textu, jsou tam - co se týká dávkování - úplné nesmysly. Abych ty hovadiny nějak ospravedlnil, na konec jsem přidal poznámku: „Psáno jednou rukou!“ To hovoří za vše! Tehdy nám nějak s bráchancem rum zachutnal víc, než bylo zdrávo.

Vloni jsme vymysleli nové cukroví. Nějak se nám stále srážel rumový krém do vosích hnízd, takže jsme dělali další a další. Nakonec nám ho poměrně dost zbylo. Todor ho rozmíchal, takže nebyl sražený, ale co s ním? Petr dostal nápad tím mazat dětské piškoty. Tehdy to byly skutečné české piškoty Opavia a ne polský šmejd. I namazal Petr piškoty a Honza objevil v kuchyni čokoládu na vaření. Jana ji strčila do mikrovlnky s trochou vody a másla, kde se směs dostala do tekutého stavu. Honza namazané a slepené piškoty začal namáčet do čokolády. Petr mazal a Honza namáčel. Nové cukroví dostalo název „Karlík a továrna na čokoládu“. A tento původně „odpad“ se kupodivu stal nejoblíbenějším cukrovím. Letos byl Karlík již zařazen do repertoáru.

Jak jsme tak ochutnávali rum do vaječňáku, Todor začal namáčet do rumu dětské piškoty, abychom jen bohapustě nechlastali. A nakonec zbyla čokoládová poleva. I Honza namočil půlku piškotu do čokolády a druhou do rumu. Vznikla úžasná kombinace. Takový chuťový akord! Je to ovšem určeno k okamžité spotřebě. Nebo se to dá udělat jako polotovar jen s čokoládou a před podáváním polít rumem. Pojmenovali jsme to „dvojitě polomáčené sušenky“.

Narodila se nám další ředitelka zeměkoule. Když tříletá Amálka přišla do kuchyně a vylezla si na linku, rozhodila rukama a zavelela: „Tak holky, kde jste? Jdeme na to, ne?“ Dlužno podotknout, že jedna „holka“ ten den slavila 59 a druhé je 31! Z kuchyně se pak ozývaly výkřiky jako: „Ami neblbni, vždyť to těsto spadlo na zem!“ nebo „Ježíši, víš jak budeš zaprasená!“ Pak Amálka přišla mezi nás špinavá a šťastná se špinavými angličáky po Honzovi v ruce. „Tak jsem holkám pomohla!“ řekla a odložila bagry a buldozer plné těsta na koberec. A tak to má být! Usnula, ještě než se dostala do postýlky.

Teprve když hlavní pomocník odešel, začala výroba našich rumových specialit, abychom nebyli podezíráni, že malé dítě vedeme k alkoholismu. Aby nám Norové Amálku nesebrali...