Tento příběh se stal v první polovině sedmdesátých let. Můj kamarád a manžel mé spolužačky v té době dělal odborného asistenta na dřevařské fakultě ve Zvolenu. Rozhodli se s kamarády, že si vyjedou do krásné krajiny Malé Fatry na vandr a jako základna na výlety jim sloužila salaš. Petr tam přijel dřív, a tak se rozhodl, že nadělá na večer dřevo. V té době pastevci vypalovali náletové dřeviny, protože kdo by se s nimi řezal. A on dostal nápad, že z vypálené louky vyseká zbylé dřevo a natahá ho do salaše. Vše bylo plné sazí, a tak se stalo, že můj kamarád, jak byl zpocený, vypadal spíš jako cikán než jako bílý chlapec z Prahy. Při sekání si všiml, že ho pozoruje policajt. Když ho pozoroval delší dobu, zeptal se ho, jestli něco nepotřebuje. Nic, žádná odpověď. Jenom se policajt zvedl z pařezu a odešel dál. "Asi ňákej magor, tady sou všichni magoři, i policajti!" řekl si Petr a pracoval dál. Najednou se z lesa vyřítilo komando policajtů a vrhlo se na něj s tím, že je zatčen, lebo pobil chatára!¨

Naložili ho do gazíka a odvezli do Zvolena. Tam na fízlárně na něj začali řvát: "Tak ako to bolo, cigán poondiatý, ako si to urobil?" "Nejsem cikán a co jsem měl udělat?" "Ty si myslíš, že sme kokoti, že nepoznáme cigána? A kde si sa naučil tak dobre česky? Ozaj, povedz nám svoje meno!" "Jsem inženýr Petr Č.!" "Ja sa pocikám, vraj inženýr, občanku nemáš, co?" "Mám, tady je!" "Tak urobime zápisnicu, hej?" "Ty kokot, on je ozaj inžinier a menuje sa Peter Č.! A ako to, že ste čierny? Čo na toto poviete? Nie vela čiernych inžinierov, ozaj!"

"No, ale já nejsem černý, jak jsem sekal tu vypálenou louku, tak se na mě nalepily saze, podívejte se, že jsem bílý!" řekl jsem a rozepnul jsem si košili. "Ozaj, on je biely! Ty somár, cigána si mal zatknut a nie pána iženýra!" "Veď chatár povedal, že bol čierny, tak som vas zavolal, no!"

Tím ta komedie neskončila. Kriminalisté měli evidentně naváto pod kulichem a podávali své životní výkony. Když psali protokol, tak Petra požádali, aby jim řekl jméno zaměstnavatele a své povolání. "Jsem zaměstnán jako odborný asistent na fakultě Českého vysokého učení technického v Praze." "Bohajeho, a prečo je to meno také dlhé! To som polovicu zabudol! Možete to zopakovať, prosím?" Petr název zopakoval a ten ožralý blb to datloval do stroje. "Meno a povolanie vášho brata?" "Proboha, co ten s tím má společného, vždyť tady ani není?" "Ale máte brata, nie?" "No mám." "No tak, šup, šup!" Tak jim řekl jméno chudáka bráchy, který ani netušil, že je Petr na vandru na Slovači. Když jim řekl, že je profesorem na Českém vysokém učení technickém, katedra jaderné fyziky, nepodařilo se jim to napsat ani na pět pokusů. Když na to slohové veledílo potom Petr koukal, nestačil se divit. Hrubky, to bylo to nejmenší. Chtěli ode něj podepsat, že "su néni cigán, lebo som fakultný inženýr a chatárovi po papuli nedal, lebo nebol." Nevím, proč tam napsali jeho bráchu, ale jak se nemohli trefit do jména školy, tak propiskou ty překlepy zaškrtali a napsali "ako hore" a udělali šipku k Petrovu jménu. Korunu tomu dali na konci: poslali dopis na fakultu a tam na obálce bylo napsáno: Věc: vykradení chaty v Gaderské doline. Takže Petr musel až k rektorovi, aby mu to vysvětlil, ale přiložená slohová práce jasně ukázala, že ani není co vysvětlovat.

"No jo, tam je všechno jinak. Ne nadarmo zpívá Ivan Hlas, že Evropu od Asie odděluje Karlínský viadukt." "Tak to pozor, tady jste narazili, já, i když jsem chodila s vámi do školy na Smíchově, jsem žila v Karlíně. Ve Svobodné republice Karlín!" poznamenala Svatka, Petrova manželka "Takže ty sis vzala vlastně Petra jenom kvůli tomu, abys dostala zelenou kartu! Abys mohla žít v kulturním blahobytu Smíchova! Asi budeme muset zavolat na cizineckou policii, že je tady někdo, kdo se sňatkem dostal z Karlína na Smíchov. Školy jsme ti dali, prvotřídní vychování v ústavu základní školy na Podbělohorské a na Plzeňské třídě a tobě se stále stýská po Karlínu? No to snad není možné. Je vůbec Karlín v EU?

Zapsala slavná osobnost v dějinách Prahy 5 (viz stejnojmenná kniha, str. 58)

Foto starého Smíchova autor