Tak jsem doprůvodcoval! Proč? Sám nevím. Neuvědomuji si, že bych někde svou"nevymáchanou hubou" pronesl něco, co bych neměl. Když jsem byl fotit povodně, volal mě kdosi, že byl pověřen, aby mi vyřídil(!), že byl se mnou ukončen pracovní poměr. "Proč?" "To nevím, já byl jen pověřen, abych vám vyřídil…" "Já vám rozumím, ale, když jste byl pověřen, abyste mně vyřídil, tak byste mně také mohl říci proč, když řeknete a, měl byste říct i b." "Já byl pověřen…" "Já nemám zase tak blbou paměť, i když jsem důchodce, abyste mě musel donekonečna opakovat tuto mantru, já chci vědět proč?" "Já byl pověřen…" "Pane, šetřete si dech, to na tom Letiště Praha musí být dobře, když má jednoho zaměstnance, který pověřen, aby vyřizoval ústně vzkaz od někoho, a nic o tom neví, takové místo bych bral, nemáte tam ještě jedno?"

A tak jsem coby důchodce-průvodce skončil. Vrtalo mi hlavou, cože tak strašného jsem provedl, že jsem byl pověřeným pracovníkem vyřízen. Zavolal jsem své nejbližší nadřízené, jestli o tom něco neví. "Musím vám to, Honzo, bohužel potvrdit. Dostala jsem na vás několik pochval, lidem se váš výklad moc líbil. Ale dostala jsem příkaz od mého nadřízeného, že se s vámi musím rozloučit. Napřed mu vadilo, že nenosíte služební trička a bundu, a když jsem mu řekla, že vaši velikost nemáme, tak přišel s tím, že jste zesměšňoval letištní sekuriťáky, a když jsem mu řekla, že jste to napsal před pěti léty, tak mi řekl, že nějaký jeho známý, kterého jste prováděl, říkal, že jste vůbec nechválil Letiště Praha." "A proč bych měl chválit Letiště Praha, když k tomu není důvod a potom já mluvím o letadlech, kterým rozumím, a nevykládám o letišti, kde sice pětačtyřicet let dělám, ale nic o něm nevím a ani mě nezajímá?" "Mě to mrzí, já vím, že vás to bavilo, ale já jsem to dostala jako příkaz a ten musím splnit."

A tak jsem byl vyhozen a nevím proč. Bádal jsem, koho že jsem tak naštval, že se musel pomstít, kdo má toho tak málo na práci, že se zabývá důchodcem-průvodcem. I vzpomněl jsem si. Než přiletěl nový-starý Airbus, potkal jsem v hale Starého letiště jakéhosi kravaťáka. Šel jsem si k sekuriťákům pro pásky, které musí mít každý účastník prohlídky na zápěstí. Převzal jsem je a všiml jsem si, že ten člověk mě sleduje bedlivým zrakem, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, protože takových jsem už viděl. "Vy jste kdo?" řekl a ukázal na mě prstem. Protože mě maminka učila, že mladší se představují jako první, opáčil jsem: "A vy?" Onen divnočlověk cosi zahučel a odešel. Když jsem se svými školáčky nastupoval do letištního autobusu, řidič mi řekl: "Člověče, mám dojem, že jsi tady skončil, ty jsi strašně urazil boha na zemi!" "Proboha, koho? Toho kravaťáka, který byl rudý jak ruská vlajka a vypadal jak před infarktem, co jsem chtěl, aby se mi představil? Já vůbec netuším, kdo to je! Viděl jsem ho prvně v životě a doufám, že naposledy! Na čele nemá napsáno, že je tady šéfem."

A tak jsem urazil ješitnost vrchnosti. Nenapadlo mě, že minutové setkání s ním bude mít pro mne takové neblahé následky. Na intranetu letiště Praha jsem zjistil, že ten člověk má víc funkcí, než japonská kalkulačka. Takový by měl být na úrovni a ne aby s ním jeho ješitnost cloumala. A tak jsem se nechal ohlásit u jeho nadřízeného, ředitele letiště Praha. "Jediné, co pro vás mohu pane Čechu udělat, je, že vám s tím člověkem sjednám schůzku." Bylo mi jasné, že proti rozhodnutí svého podřízeného nepůjde.

Přišel jsem o to, co mne bavilo a co jsem dělal rád. I obávané puberťáky jsem prováděl a krom jednoho jediného případu jsem je i zabavil. I když se na začátku snažili ukázat, že jsem "starej a nemožnej", nakonec se jim to líbilo. Prováděl jsem důchodce i mateřské školy, prováděl jsem studenty moravské technické university, kteří byli téměř všichni zapálení do letadel a měli poměrně rozsáhlé znalosti. S nimi jsem dokonce dostal povolení ukázat jim Airbus zevnitř. Prováděl jsem děti z děcáku i odboráře z vesnice, kde má můj kamarád, bývalý navigátor ČSA, velký samorost, svou chalupu. Všichni byli fajn a těšil jsem se na ně. Domníval jsem se, že skončila doba, když stačilo, aby se člověk někomu znelíbil podle "ksichtu", a měl po "he-he", ale ono to bohužel u mocných přetrvává dodnes.

"Víte, já si vás vážím a jste pro mne ikona, takových průvodců s vašimi znalostmi a uměním vyprávět, kdybychom měli víc!" "Tak proč jste mě vyhodil?" "Protože pro nás představujete potenciální nebezpečí!" "Mohl bych vás poprosit, zda byste nemohl zvážit své rozhodnutí mě vyhodit?" "Dávám vám pět procent, že vás nevyhodím, ale devadesát pět, že ano!" To si ten idiot myslel, že před ním padnu na kolena a budu škemrat? Tak to za pět procent, pane inženýre, pěkný prd! Ale tam, kde ješitnost převažuje nad zdravým rozumem, nelze vidět jakoukoliv logiku. Nakonec perla: "Když jsem vás zahlédl na starém letišti, řekl jsem si, že se vás musím zbavit!" Tady asi není co dodat. A mám dojem, že potencionálním nebezpečím pro Letiště Praha je spíš tento pán, u něhož se mísí komplexy s ješitností. Takový člověk podle mého skromného úsudku nemá co dělat ve vedoucí funkci.