Den mých narozenin nezačal dobře. Původně naplánovaný večer na zahradě byl změněn na "mokrou variantu", protože od rána lilo. Prší vlastně od té doby, co mám dodělaného kabrioleta. Myslel jsem, že když ho odstavím, že to hnusné počasí skončí. Neskončilo!

Ráno jsem se podíval z okna a měl jsem dojem, že jsem vstal zbytečně brzo. Bylo šero a šuměl déšť, jen pohled na hodiny mě ujistil, že jsem vstal jako obvykle, když nemusím do práce, a že tma je kvůli tomu, že je "oblačno až polojasno", jak jsem se dozvěděl z televize. Prdlajs, žádné polojasno, prší, ba co dím, leje. Trávník před domem se stal malým jezírkem. A k tomu si pustím jakousi novou televizní stanici "Šlágr TV", která vysílá neuvěřitelnou muziku, to , co člověk může slyšet jen v hospodách VII. cenové skupiny, prostě ten nejhorší škvár. Tři pánové s lehce dementním výrazem ve tváři připomínající absolventy pomocné školy, kteří se jmenovali nějak jako "Kubešova veselá trojka", jásavě zpívali o komeníčkovi, župsjadá… Nevěřil jsem vlastním uším a domníval jsem se, že se dívám na nějakou retro detektivku z první republiky. Až oznámení, že když si CD objednám po dobu trvání této bžundy, dostanu ji se slevou, mě uvedlo do reality. Myslí to vážně! Děs běs, déšť a šílená muzika mne uvedly do stavu naprosté deprese.

S vnučkou Amálkou

Ráno dne, na který se těším každým rokem, začalo prostě nešťastně. Musel jsem zajet do super-hyper nakoupit, protože v prázdné lednici se oběsil pavouk, který neměl co žrát. Když se vzbudila Zuzana, jedním okem, které se jí podařilo zprovoznit, se koukla z okna a když viděla ten liják, pronesla: "Vzbuď mne, prosím, až bude světlo, nějak jsem to přehnala s tím vstáváním, asi nemohu dospat, když mám jít nakoupit!"

"Zuzano, ono je půl desáté, ale je taková tma, protože prší." Rozhodla se, že se podívá na pochmurné ráno 3D, a otevřela i druhé oko. "No jo, máš pravdu, kruci, mě se tam nechce, nezajedeš tam sám, já si "šopíčkování" klidně nechám ujít?"

Nakonec jsme po kávě vyrazili. Ještě mi ségra přinesla svou skvělou bábovku jako dárek k narozkám. Na hlavě měla šátek z igelitky a v druhé měla zabalený dar. Ségra má na rozdíl ode mne dar těsta a bábovky dělá skvělé. "Ty chceš jít nakupovat? Tak to ti přeju hodně zdaru v tom lijáku!"

V super-hyper byla snad celá Praha. Nemohl jsem nidke zaparkovat své "malé" auto. "Já jsem ti říkala, že vezmem Fiestu, s tou bychom se sem vešli, ale se subroušem potřebuješ dvě parkovací místa a ta tady nevidím!" Nakonec na nás zamával holka od myčky a volala: "Klidně si to sem dejte, dneska si určitě auto mýt nikdo nenechá, my vám to neodtáhneme!" "Jste moc hodná, to víte, s touhle krávou se tady blbě parkuje!"

V krámě to už tak hrozné nebylo, a tak seznam do ruky a šup, šup, ať už je to za námi! Metoda bráchancovy ženy "seznam, tužku na odškrtávání a nic jiného nenakupovat!" používáme už dlouho a vyplácí se!

Vypadli jsme do deště, naskládali nákup do auta a vyrazili směr domov. Jak jsem tak koukal skrz stírače na silnici, vzpomněl jsem si na nádherné "Kalný vody blues", kterou nahráli Bluesberry po povodních v roce 2002, kdy se v zatopeném Karlíně utopil byt Petara Introviče. Krásný český text na tradicionál "Muddy water blues" složil Václav Kopta. Jak tak třetí den koukám na ten mazec, toto je hymna těchto dnů. Bohužel, Petar Introvič nepatří mezi recyklované hvězdy, ani není hvězdičkou, jaké produkuje Nova. On je bluesman od narození.

Narozeninový večírek se povedl. Jenom Jana nás musela předčasně opustit, protože je členkou protipovodňového štábu v Černošicích a ta svinská voda stoupala, na mé narozeniny nedbala! A tak jsem na její počest a všech, kterých se to týká, pustil Kalný vody blues. Ten den už asi podesáté.

"Nesedí už Jarda Vlk v kanoi, co má na zahradě? Ne? Tak to ta voda až na Strahov nevystoupá!" "Tak si tam přeneseme jídlo a pití a připravíme se. Jedná-li se o přírodní katastrofu, zachraňují se jen ti nejsilnější! Je nás kolik? Patnáct? To se do kanoe vejdeme, musíme holt stát. Štěstí přeje připraveným!"

Nechci zlehčovat to, co se děje, dost dobře si nedovedu představit, co bych dělal, kdyby se mě to bezprostředně týkalo. Po zatopení Karlína zůstal můj kamarád Honza jen v tom, co měl na sobě. Vzali jsme, co jsme měli doma, a vezli jsme mu to na letiště do Bystřice, kde dočasně bydlel. Tam jsem pochopil, co se může člověku stát, aniž by se o to nějak zasloužil. Pak se u Honzy rozjela zhoubná choroba, se kterou bojuje dodnes.

A tak všem postiženým přeji, ať ten maglajz přežijí pokud možno co nejlépe!