Potřebujete na dovolenou v zahraničí cizí valutu? Máte dojem, stejný jako já, že stačí vzít kreditní kartu, dojít do banky a požádat, o vyplacení 500 dolarů z vašeho konta? Dnes jsem se přesvědčil, že to není vůbec jednoduchá akce.

Majitelem Poštovní banky je ČSOB, i zašel jsem do pobočky ČSOB v Lidické ulici v Praze. Úřednice ve slušivém kostýmku s mě s úsměvem zeptala, jaké je mé přání. Vyjevil jsem své přání a podával jsem jí kartu. Paní mi s úsměvem sdělila, že to není možné. Protože seděla pod cedulí pokladna-směnárna, zeptal jsem se proč. "My tady nemáme terminály!" Znovu jsem se pro jistotu podíval jestli stojím před správným okénkem: "Vy tady nemáte terminály? Ale jsem v bance, že jo? Řeznictví je vedle, ale tam s kartami nemají problém." "Ale my tady nemáme terminály, bohužel, já nemám jak tu operaci provést." "Prosím vás, zopakuji znovu svou otázku a dobře si to rozmyslete: Jsem tady správně v bance ČSOB?" "Ano, to jste, ale my tady nemáme terminály, omlouvám se. Stejně máte kartu Poštovní spořitelny a tady jste v ČSOB!" "Vidíte a já jsem si myslel, že ČSOB je majitelem Poštovní spořitelny, takže je jedno, jestli si vyberu peníze u vás nebo v Poštovní spořitelně." "No to není jedno, my nejsme vzájemně propojeni, naše terminály nejsou propojeny s jejich." "Proboha, jaké terminály, vždyť tady žádné nemáte, jak jste říkala. A v které pobočce vaší banky jsou schopni mě na kartu vydat dolary?" "To teda fakt nevím, možná že na Václaváku."

To jsou vskutku neuvěřitelné služby! Za co si manažeři vyplácejí ty šílené odměny, když jejich podnik není schopen ve směnárnách provést naprosto základní servis? Ale má anabáze pokračovala. V ulici V Botanice je hlavní pošta pro Prahu 5. No, tam je určitě pobočka Poštovní spořitelny!

Vešel jsem do pochmurné zšeřelé pošty, z kouzelné bedýnky jsem si vytáhnul lístek pro služby směnárny. Za chvilku cinknutí oznámilo, že mé číslo je na řadě. V okénku se mě slečna zeptala, co bych si přál. "Tady na tu kartu vyzvednout pět set dolarů." "To ale tady nejde, my nemáme dolary!" "Jsem tady správně ve směnárně?" "Ano, je to směnárna, ale dolary nemáme, tady je pošta."

To byla odpověď hodná filozofa! Tady je směnárna a pošta, dolary nemáme! Kapituloval jsem: "Tak si tedy vyzvednu z konta koruny a dolary si někam půjdu koupit, když je ve vaší směnárně nemáte." "Kolik korun si vyzvednete?" "No, abych si mohl za ně koupit 500 dolarů!" "Ale my tady nemáme kurzovní lístek!" "Vy ve směnárně nemáte kurzovní lístek? To si děláte srandu, ne? Ve směnárně nemáte kurzovní lístek?" "Máňo, to musíš zmáčknout hvězdičku a sedmičku a máš to tam!" "No jo, ale to je jenom euro, dolary tady nejsou." "Dámy, to už je na mne moc, máte alespoň kalkulačku? Ráno byl dolar za dvacet jedna korun, tak to vynásobte pěti sty, jestli tedy opravdu máte kalkulačku, ale já už tomu nevěřím." Slečna kupodivu uměla vynásobit pět set jednadvaceti, a tak jsem si vyzvedl peníze.

Přešel jsem Štefánikovu ulici, kde je směnárna. "Dobrý den, mohl bych si u vás koupit pět set dolarů?" "No, to byste musel musel přijít tak za hodinu, tolik dolarů nemám." Už mě nic nepřekvapilo, a tak jsem přešel opět ulici a zašel do Komerční banky. "Co byste si přál?" "Chtěl bych si zakoupit pět set dolarů, je to u vás nějaký problém?" "Ne, není, tak kolik?" "Pět set dolarů!" Slečna začala počítat, počítač chrastil, tiskárny tiskla. Slečna orazítkovala papír, který mi dala podepsat. Částka mě ohromila: "Prosím vás, za kolik máte dolar?" "Tady to máte napsáno!" "Nojo, ale tady máte napsáno euro a to je dražší!" "No jo, to máte pravdu, já jsem to spletla, počkejte, já to předělám, nezlobte se!"

Když člověk vidí banky plné chromu a mramoru, čte, jaké šílené odměny si bankéři vyplácejí, napadá mě: Za co, proboha? Když nic nefunguje? Od rána do večera nás banky masírují, co všechno pro nás udělají, ale běda, když od nich něco chcete! Všechny ty plakáty a rekalmní šoty bych si dovolil považovat za lživou reklamu!

Doufám, že dovolená, která mě čeká, bude fajn a že na banky a jejich "výkony" zapomenu!