Jsem v důchodu a rozhodl jsem se, že si konečně udělám trochu pořádek v negativech. Vzal jsem mašinku na digitalizování a krabici s negativy. Tedy jednu z mnoha a mnoha. Bohužel nepopsaných. A tak na mne kolikrát juknou lidi, které vůbec neznám, spousty svateb lidí, kteří nějak vypadli z mého života a já si už vůbec nevybavuji, kdo to byl. Ale na jednu holku a s ní spojenou příhodu jsem si vzpomněl. Na začátku let osmdesátých jsme chtěli vyměnit náš panelákový byt v Příbrami za Prahu. Dali jsme si spoustu inzerátů a zažili různá podivuhodná dobrodružství. Jednou přišel tchán, že jeho kolegyně má dceru a ta má garsonku v Praze, ale pracuje v Příbrami, takže by to chtěla vyměnit. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že 15. února v poledne se přijde Broňa, ta nešťastnice se jmenovala Bronislava, podívat na byt. Tak, jak lidi jezdí na chalupy, my jsme jezdili v zimě "na panelák". Datum vyšlo na naše dlouhé volno v práci.

"Výměna bytu? No to tě v tom nemůžeme nechat. Tak tam uděláme mejdan! Jedeme s tebou!" "To asi není ten nejlepší nápad, my to fakt potřebujeme vyměnit a když tam budete dělat brajgl, tak nic nevyměníme." "Ale prosím tě, my a brajgl? My máme vybrané chování, my bychom mohli být i s hraběnkami a s kněžnami, že jo, kluci? Budeme se chovat slušně!" A tak jsem odjel "na panelák" s kolegy z práce.

Přijeli jsme do Příbrami, nakoupili zásoby a šli se podívat na Svatou Horu, což bylo v té době asi tak jediné zajímavé místo v tomto městě. Po kulturním zážitku jsme se vrátili domů a vařili oběd. "Pánové, prosím vás, Broňa přijede v poledne, tak vydržte aspoň do tří střízliví, ať není nějaký malér, prosím." "Na nás se můžeš spolehnout, ani se rumu nedotkneme, dáme si jenom na jiskru, abychom spláchli tristní zážitek z rozpadávající se staré Příbrami."

Stará Příbram 1

Bohužel, děvče nepřišlo ani v jednu, ani ve dvě, ba ani ve tři. Déle jsme již čekat nemohli. "Hele, to vona už nepřijde, ta už mění něco úplně jiného a jinde, dáme si!" Také jsem měl dojem, že to dopadlo, jako většina věcí, které domlouval tchán, takže jsme si nalili veselé kalíšky a přiťukli. Když zmizela první láhev rumu, zazvonil zvonek.

"Ty vole, někdo zvoní! Nejde trochu pozdě? Už jsou tady akorát dva litry rumu, jestli něco nepřinese, jsme v hajzlu!" Šel jsem otevřít. Za dveřmi stála mladá a hezká holka v zimním kabátu: "Dobrý den, já jsem Bróňa a omlouvám se, já jsem se zdržela v Praze a ujel mi autobus." Pomohl jsem jí galantně z kabátu a vykulil jsem oči: pod kabátem měla lurexový rolák víc než nacpaný mohutným poprsím, jinak to bylo děvče velmi štíhlé. Představa, že takto vyvinutá holka přijde do obýváku mezi nametené kolegy, mě polila horkem. Ukázalo se, že ty dvě hodiny, o které přišla pozdě, byly rozhodující. Alkohol a její křivky, to byla smrtící kombinace, i když evidentně byla na pozornost zvyklá, ostatně jinak by si asi nebrala tak přiléhavý oděv.

Bróňa, Pája Večaj (nyní kapelník skupiny "Vrať se do hrobu") a já

"No tě bůh, jakpak ti říkaj, děvenko?" "Já jsem Bróňa." Kolegové se slušně představili a já je po chvilce upozornil, že Broňa má oči výš, než kam koukají. "Ale já jsem na to zvyklá, ať se koukají, když se jim to líbí. A naleje mi tady někdo? Co slavíte?" Velmi rychle zapadla do kolektivu. Byla nejenom hezká, ale byla s ní i sranda, když jí došlo, že ji nikdo nebude prudit ani osahávat (šlo přeci o výměnu bytu a ne o orgie). Tančili jsme mazurku na Beatles, když v tom opět zvonek a přišel švagr se švagrovou na kontrolu. švagr se ukázal jako opravdový kazič nálady, nemohu použít slovo "kazišuk", protože tady o sex skutečně nešlo. Když viděli, že je Broňa nametená, vzali nám ji, posadili do auta a odvezli domů. "Není ten tvůj švára blbej, taková tady byla sranda, proč nám jí odvedl? To je tak prudérní nebo co?" "Taky na to koukám jako blbec, sám si ode mne půjčuje klíče od bytu, aby si sem mohl vodit baby, a teď má strach, aby tady někdo někoho nepřefik. A přitom tady bylo všechno v ažůru!"

Problémy začal dělat až manžel Broni, který nějak nerozdýchal, že se vrátila domů až večer a nametená. Sedl do auta a jel za mým tchánem a vyprávěl mu, jak jsme zfetovali jeho ženu, protože "to víte, stevardka, ta měla určitě doma nějaký drogy, chlast by z ní byl cítit, ale ona je úplně mimo!" Byl jsem podroben křížovému výslechu a řekl jsem, že ten vůl žárlivá užalovaná měl vzít Broňu k doktorovi, aby jí vzali krev. Pak by mu řekli, že ta droga se jmenuje Radost, úsměv, mládí, neboli zkráceně rum. Tak jsem byl zase, byť opět nevinně nařčen z něčeho, co jsem bohužel neudělal, tj. z kurevnictví. Proto se snažím vštípit mému synovi, aby když se něco takového namane chytil příležitost za pačesy, že mu stejně nikdo nebude věřit, že k ničemu nedošlo!

Foto autor