4.5.2024 | Svátek má Květoslav


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 205

20.11.2012

Neustále ze všech stran slyšíme, jak musíme šetřit. Město Praha šetří až neuvěřitelně. U nás na Smíchově na Strahovském kopci se rozhodli zrekonstruovat vodovodní řad. Byla vybrána jakási firma a ta se pustila do práce. Vykopala šlic v ulici Pod lipkami, aby ho zanedlouho zase zasypala, aniž by cokoliv udělali. Pak to opět vykopali. V tu dobu jsme dostali do schránek lístek, že tolikátého a tolikátého bude voda zavřená. A tak jsme si napustili vodu, ale ona tekla stále. No bodějť by ne, když nic nevyměnili. V době, když byly v ulicích Nad Klamovkou a Pod lipkami výkopy, kam by se vešel tank, přijeli panáčci s cedulemi, že se 20. srpna budou čistit ulice! Jednalo se patrně o hloubkové čistění, protože výkopy byly asi dva metry hluboké. Všude kolem rozházená hlína, zbytky dřeva, kterým byly výkopy vyztuženy, ale běda, jestli tam měl někdo auto! Tedy, náklaďáky nevadily, ani bagry, ale osobáky odtahovali, pokud se k nim přes stavební překážky (normálně se tomu lidově říká bordel, ale Pes je slušné periodikum) dostali. Kolik musel stát naprosto zbytečný úklid ulic, nemám potuchy, ale mám dojem, že by to ten, kdo to nařídil v době, kdy byly ulice rozkopány, měl zaplatit ze svého.

Jednoho krásného dne bez jakéhokoliv varování voda netekla. Čirou náhodou jsem potkal jednoho člověka s nějakými papíry, který bloumal ulicí Nad Klikovkou, a tak jsem se ho zeptal, jestli neví, proč voda neteče. A on mi řekl, že napouštějí nový systém. "A proč jste nám tentokrát nedali do schránky nějaké upozornění, že nepoteče?" "No to jsme vám dali!" "Ale to bylo před měsícem!" "No a?" Na to jsem neměl argument.

vzpomínky 205 1

Díky tomu, že jezdili s těžkými náklaďáky po starých ulicích, tak se jim podařilo na několika místech vytrhnout přívody do domů, narušit plynové potrubí a posledním husarským kouskem bylo přetržení kabelu veřejného osvětlení.

Předevčírem jsem šel po půlnoci domů a u nás na rohu se objevilo něco jako Karlovarské zřídlo, voda vesele stříkala ze země. Již zasypaný výkop byl druhý den opět vykopán. Stejně tak vykopali opět ulici Nad Klamovkou. Tam překopali křižovatku s ulicí Na vršku, kde vznikl malý protiatomový kryt o rozměru 2 plus 1, takže lidé, co bydlí ve slepé části ulice, byli zcela odříznuti od světa. Malé lávky tvořily jediné spojení. Do toho překopli veřejné osvětlení, takže cesta domů se stala adrenalinovým sportem.

Nevím, za kolik hodin denně jsou zaměstnanci firmy placeni. Když se vracím po noční ráno domů, kolem výkopů pobíhají muži v montérkách, ale v poledne je zde již boží klid, nikde ani noha! Ale Městské části Praha 5 je to evidentně jedno, z městských peněz krev neteče.

Je neuvěřitelné, kterak je jeden výkop několikrát vyhrabán a zase zasypán. Napočítali jsme, že je to v průměru třikrát! Vykopat, zasypat, vykopat, zasypat a zase vykopat! Faktem je, že jednu ulici už definitivně zasypali a vyasfaltovali, leč díky těžké technice narušili plynové potrubí, a tak čerstvý asfaltový koberec rozkopali, a to hned na několika místech, než našli místo úniku.

vzpomínky 205 2

Před několika léty se Praha 5 rozhodla, že neuvěřitelně rozbitou ulici Nad Klikovkou spraví a položí na ni nový živičný povrch. Z toho měl každý obyvatel této ulice, který nevlastnil teréňák, upřímnou radost. Ulici začali opravovat, když začalo sněžit. Na rozbředlý sníh začali dávat penetraci. Honza Čejchan volal na městský úřad, ať se jsou podívat, co platí, že ten povrch vydží akorát ty dva roky, v nichž je v záruce. To samozřejmě odpovědného ouředníka nezajímalo. Ale Honza nelenil a dojel pro toho lempla na ouřad a přivezl ho, aby se podíval, co platí z našich peněz. Ten na to koukal jak Bulhar do mlátičky a kupodivu nařídil dělníkům, ať to udělají znovu, až to vyschne. A tak byla ulice až do loňska perfektní. Pak praskla voda, vykopali to a zaasfaltovali a povrch se propadá a propadá...

Zajímalo by mě, jak by se tito lidé cítili, kdyby se stejní odborníci starali o jejich zdraví nebo kdyby letěli na dovolenou a podobný "expert" by opravoval jejich letadlo.

Foto: autor