Sedím a poslouchám své oblíbené rádio. Muzika je přerušována reklamami. Proč ne? Rádia se tím dnes živí. Většinou se snažím reklamy ve své hlavě vypínat. Protože jsem se vrátil z nákupu, z předvánočního nákupu, jsem ještě rozpumpovaný. Nebylo to ještě semifinále, je týden před svátky, ale nerudných a rvoucích se bab v pletených čepicích bylo již víc než dost.

„Globus, tady je ještě svět v pořádku!“ hlásí rádio. Hm, v pořádku, no jak se vezme. Když jsem viděl na pultu cibuli, země původu Nový Zéland, tak mi to moc v pořádku nepřipadalo. Krucinál, který idiot dováží cibuli z Nového Zélandu? Všetatská cibule, to byl pojem. A rozhodně po týdnu doma ve špajzu neshnila jako sajrajt z Nového Zélandu. Nebo česnek z Číny. Nejenom, že nemá žádnou chuť, ale dočetl jsem se, že ani živiny, pro které je zdravé jíst česnek, neobsahuje. Tak proč ho dováží přes půl světa? Taková blbost obchodníků mě uráží. Proto zásadně nekupuji cibuli a česnek z druhé polokoule. Banány, jasně ty u nás nerostou, pomeranče a mandarinky navzdory globálním oteplencům také ne, ale základní zelenina, která byla i za vlády jedné strany běžně dostupná, kupodivu v naší zemi roste a bývala u nás pěstována. V tom krámě, kde je ještě svět v pořádku, jsem si koupil zahradní žampiony. Na nálepce jsem se dočetl výrobce Česká houba Soběslav, země původu Polsko! No, za Karla IV. by to nebyl problém, ale mám dojem, že česká houba dnes nemůže růst v Polsku - nebo mi něco uteklo.

V jiném super-hyper jsem koupil anglickou slaninu. Na nálepce bylo podivuhodné zjištění: výrobek obsahuje 100% vepřového masa, 10% čehosi, dalších 20% něčeho jiného, a tak když jsem si to sečetl, dalo to dohromady asi 160%! Ta procenta navíc mě vrátila do doby úderníků, kteří dokázali plnit plán na 150%. Prohlížel jsem vakuové balení a marně jsem hledal, kde tak mohou být ta procenta navíc ukryta. Nikde nic, vám musím říct. Je to prostě zábavné čtení, ty nálepky. Nebo víno. Koupíte si víno. Jmenuje se třeba Cabernet Sauvignon, země původu Chile. Krásná cizojazyčná nálepka, výrobce Villa Vinium, Chile. Koupil jsem si jiný Cabernet, tentokrát z Jižní Afriky, a hleďme, výrobce opět Villa Vinium. Vím, že třeba naši hrdí moravští vinaři plní do láhví víno z celého světa a je tam jenom napsáno “země původu“, ale nálepky jsou stejné. Tady to byl i jiný typ lahve. Dokonce i chuť byla naprosto stejná. Že by vinaři v Jižní Africe dokázali vyrobit naprosto identické víno? Kde se ten pokrok zastaví! Nebo spíš, bůhví, kde to vlastně vyrobili.

Nevím kolik tak může stát doprava metráku cibule z Nového Zélandu. Kolik spálí letadlo leteckého petroleje za dejme tomu 20 hodin letu, to si dokážu spočítat, ta cena za kterou se prodává, je naprosto nereálná. Na druhou stranu nás ale nikdo nenutí takovou blbost kupovat. No jo, kde ale seženu českou cibuli, mrkev, celer a brambory? Že by se to vozilo na Nový Zéland, aby letadla nelétala prázdná? Doprava od tuzemských výrobců musí stát promile nákladů na dopravu takové ptákoviny z Nového Zélandu.

Kam se poděly výpěstky našich zemědělců? Nebo se všichni zbláznili z fotovoltaiky či z řepky? Začaly v Praze „farmářské trhy“. I zašel jsem tam, že si konečně koupím dobrý, český česnek a naši cibuli. Koupil jsem a byl jsem spokojený. Horší to bylo s uzeninami. I když se tam jeden výmluvný řezník neustále prsil, že má maso z domácí udírny, a protože jsem miloval maso, které kdysi Jarda Vlček, můj soused udil, nechal jsem se svést. Byla to velká chyba, byl to stejný sajrajt bez chuti, jaký mají v každém řeznictví, rozdíl byl pouze v ceně, toto bylo podstatně dražší.

Pražské tržnice předělali na krámy a Vinohradská, stejně tak i Smíchovská umírají na oubytě. Druhdy slavný Pavilon (Vinohrady), přestavěný na exklusivní obchody, se pomalu vyprazdňuje, Smíchov, kde byla Delvita a teď je tam něco jiného, také zrovna nekvete. Snad jenom tržnice v Rytířské prosperuje, protože na Václaváku si sice můžete koupit tuny padělků českého křišťálu a různé jiné dreky jako české suvenýry od rusky mluvících obchodníků, ale zkuste se najíst křišťálu. Mám za to, že by škrábal v břiše, takže ta tržnice byla až do nedávna jediným místem, kde si člověk mohl normálně nakoupit . Trh na Havelském náměstí? Co to je za trh, když tam prodávají zeleninu z velkoobchodu, nikoliv od pěstitelů?

A tak jenom můžeme vzdychat nad francouzskými a italskými filmy, kde hospodyňky ráno běží na trh nakoupit čerstvou zeleninu. O tom se nám může jenom zdát, a to i na malých městech. Tam každý něco pěstuje, nadává na to, jak je draho, ale nenapadne ho prodat to blbým Pražákům. Nadávání je totiž jednodušší!

Další úžasnou reklamu má Lidl. Při příjemné country si stopne jinoch s kytarou autobus plný dam v krojích. Pak je záběr na kupující v Lidlu: všechny dámy jsou v kostýmcích a v lodičkách jak od Manola Blahnika. Nechodím do tohoto řetězce zase tak často, ale nikdy jsem tam něco takového neviděl! Běsné baby v pletených čepicích a v cibelíňákách a na nohou komisky, to ano, takové tam jsou skoro všechny, ale slušivé kostýmky a lodičky?

Chtěl jsem vás, moji milý čtenáři varovat před vánočním běsněním! Já nemám ještě ani pořádně nakoupeno. Každý rok si slibuji, že to nenechám na poslední chvíli Když se vrátím promrzlý ráno z práce, jsem schopný jenom vypít hrnek čaje a zalézt do postele. Tam mám dojem, že vydávám praskající zvuky, jako motor auta, když chladne. S tím rozdílem, že já se ohřívám. Musel jsem zařídit spoustu věcí a nějak se mi to vyškublo. A přitom nepatřím k těm, co nadávají na Vánoce. Já je miluji! Vzpomněl jsem si na jednoho kolegu. Ten si každý rok koupil láhev rumu a zabalil ji do vánočního papíru. Když se rozbalovaly dárky a došlo na ni, ptal se: “To je od tebe, maminko? Ne? Tak od vás, děti? Také ne? Tak to musí být od Ježíška!“

Užijte si Vánoce s tím, koho máte rádi, držte v onu magickou noc někoho blízkého za ruku. Pamatujte si, že se vždy najde nějaká ruka, která po tom touží!

***********

Knihy si můžete objednat zde