Po celou dobu šestiletého studia medicíny stejně jako na všech ostatních vysokých školách byly v době komunistické totality součástí výuky povinné přednášky a semináře marxismu-leninismu.

Při slavnostním zahájení studia v prvním ročníku v říjnu 1953 ve velké posluchárně Purkyňova ústavu pražské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se střídali u přednáškového pultu profesoři jednotlivých oborů, každý stručně pohovořil o svém oboru a zdůraznil nutnost soustavně se připravovat ke zkouškám atd. Vystoupil také zástupce katedry marxismu-leninismu, který vzletnými slovy kázal o důležitosti výuky této „vědy“. Vzpomínám si jen zhruba na jeden úryvek z jeho vystoupení. V ruce držel knihu, kterou zvedl do výše, mával s ní nad hlavou a silným hlasem zaníceně pronášel přibližně následující slova: „Soudruzi, během studia budete studovat různé teoretické a praktické lékařské obory. To je, soudruzi, důležité pro to, aby se z vás stali odborníci. Existuje ale jeden obor, který je nejdůležitější a který musí znát každý odborník, každý vědec kteréhokoliv oboru. Jsou to vůbec nejdůležitější poznatky, soudruzi. A ty jsou obsaženy v této knize, soudruzi. Ta kniha se jmenuje Dějiny VKS(b) - Dějiny Všesvazové komunistické strany bolševiků. Musí ji znát každý lékař, každý inženýr, každý chemik, každý fyzik, každý vědec…“

Dnes to zní poněkud komicky, ale tehdy jsme museli bohužel věnovat hodně času účasti na marxistických přednáškách a seminářích a v každém semestru jsme skládali z marxismu zkoušky. Úspěch při zkouškách z marxismu byl podmínkou zdárného průběhu studia stejně jako úspěch u kterékoliv odborné zkoušky.

Na semináře jsme si museli připravovat písemně takzvané konspekty, což byly jakési souhrny k určitému zadanému tématu. Většinou jsme to řešili tak, že jsme zašli do Celetné ulice do Ústavu marxismu, půjčili jsme si tam nějakou marxistickou literaturu, opsali jsme doslova pár odstavců a lektor byl spokojen. Zabralo to ale přeci jen určitý čas. O počítačích se nám tehdy ani nesnilo, nemohli jsme text najít na internetu a použít dnešní jednoduchou metodu CtrlAltC (kopírovat) a CtrlAltV (vložit), text jsme museli opsat ručně. Netušili jsme také, že v daleké budoucnosti bude opisování textů velmi populární dokonce i mezi kandidáty na ministerská křesla.

Semináře se konaly pro menší skupiny asi 15 studentů. Všichni jsme museli hlavně co nejvíce diskutovat, protože jinak by nám na konci semestru lektor nezapsal do indexu zápočet. Tak se plácaly doslova nesmysly, omílaly se kolem dokola stejné řeči o „problémech“ a všichni jsme se tvářili, že to myslíme vážně. Při jednom semináři se probírala politická situace v předválečné Československé republice. Jeden student-diskutér se rozpovídal o situaci v zemědělství a použil termín „třída malorolníků“. Soudruh lektor ho zastavil, krátce se zamyslel a potom pronesl: „Soudruzi, já jsem celého soudruha Gottwalda prostudoval, všechny jeho spisy jsem četl, ale soudruh Gottwald nikde o třídě malorolníků nemluví, soudruzi, soudruh Gottwald vždy mluví jen o třídě dělníků, o třídě rolníků a o třídě pracující inteligence…“

Vedle sedící kolega do mne šťouchne a šeptá mi do ucha: „Celého Aristotela jsem prostudoval, ale nic se tam o skvrnách na Slunci nepraví. Tudíž buďto lžeš ty, nebo tvé optické přístroje…“