Zaprvé, „špatné počasí“ je neinkluzivní, netolerantní a diskriminační termín. Některé dny jsou slunné, jiné zase mají zataženou oblohu a další jsou deštivé, větrné nebo se sněžením či kroupami. Nemáme žádné právo nějaký typ dnů označit za „dobré“, „lepší“ nebo „špatné“, protože jde o projev počasizmu a srážkofobie. Musíme být meteopozitivní a radovat se z diverzity počasí. Diverzita a inkluze všech forem meteorologických podmínek představují naši sílu. Je to pro nás příležitost a díky nim jsme leadery do nového desetiletí.

Každý den má právo mít jakékoli počasí. Nevadí přitom, že den není živý tvor. Odmítat práva neživým objektům je projevem sentientizmu. I neživé objekty mohou mít lidská práva, stejně jako mají nepopiratelná lidská práva i zvířata, jinak bychom se dopouštěli speciesizmu.

Mezi nám žije mnoho osobů/osob/osobx, kteří/které/kterx mají deštivé dny rádi/rády/rádx. Když déšť označíme za „špatné počasí“, vystavujeme je netoleranci a mohou se kvůli nám cítit unsafe. Každý má přitom právo na safe space, kde nebude vystaven jiným myšlenkám, netoleraci a diskriminaci. Samo rozlišování počasí na „dobré“ a „špatné“ vystavuje tyto osoby/osoby/osobx potenciálnímu násilí, tudíž jde o hate speech, kterou nemůžeme v moderní společnosti tolerovat. Hate speech je násilí, a proto nemůže podléhat svobodě vyjadřování.

Rozlišování na „dobré“ a „špatné“ počasí navíc ztělesňuje europocentrický pohled a je formou kolonializmu a rasizmu. Nadprorcionálně jsou tím postiženy jiné kultury, třeba Inuité nebo nativní obyvatelstvo zemí v monzunových oblastech. Kdo říká „špatné počasí“ každé odchylce od hezkého slunného dne s obvyklou středoevropskou teplotou, dopouští se mikroagrese vůči jiným kulturám a projevuje svou podvědomou snahu o bělošskou nadřazenost.

Též jde o nepřijatelnou genderovou a sexuální diskriminaci, neboť někteří lidé se cítí jako deštivý den nebo je sexuálně vzrušují meteorologické jevy. Říci bouřce „špatné počasí“ je formou utlačování/agrese vůči nim a má být zakázáno jako projev nenávisti a popírání práv jiných. Kvůli osobám s popsanou orientací musí být omezeny diskriminační a netolerantní projevy všech ostatních.

Na druhou stranu existují i lidé, kteří se bojí hromu při bouřce. Proto by každá diskuze o bouřce nebo jiných stresujících jevech, kvůli nimž se někdo může cítit nepohodlně nebo unsafe, měla být uvedena příslušným trigger warningem. Věda říká, že lidé, kteří nejsou stresováni, se cítí lépe.

A co je nejhorší, říkáme-li dešti jednoduše „špatné počasí“, bagatelizujeme tím klimatickou změnu. Bagatelizace dokonce může být skrytou formou popírání. Kdykoli budeme hovořit o větru, dešti nebo jinému meteorologickém jevu, mělo by to vždy být uvedeno vysvětlením kontextu a vazby větru a deště na klimatickou změnu. Není přípustné, aby někdo hovořil, aniž by uvedl diskutované věci do správného kontextu.

S ohledem na význam tolerance a četnost závadného jednání (např. označení „psí počasí“, které je problematické hned na několika úrovních) bude třeba, aby Evropská unie zavedla povinnost pro všechny státní úřady a firmy nad 50 zaměstnanců, aby prováděly audity meteoinkluze a meteodiverzity, prováděly patřičná školení pracovníků, zřídily funkci odpovědné osoby na úrovni správní rady a každoročně vydávaly veřejně přístupné zprávy o tom, jak naplňují cíle meteoinkluze a meteodiverzity, včetně hodnocení, zdali používají správné jazykové prostředky. Náklady na tyto činnosti budou zanedbatelné, a navíc – jak již bylo řečeno – představují pro nás příležitost.