V den oslav 17. listopadu 2023 běžela na ČT 24 ve zpravodajské lince informace, že 1/6 občanů České republiky míní, že před rokem 1989 bylo lépe. .

Je škoda, že podobná informace, která je zajímavá nejen ze sociologického hlediska, nebyla podrobně rozebrána, jak tomu bývá u jiných anket, kde se dozvíme zpravidla jak věkovou, tak i vzdělanostní strukturu respondentů. Člověk by mohl použít laciný vtip, že anketa byla provedena na stranické schůzi KSČM, kde je věkový průměr 80+.

Předpokládám, že tomu tak nebylo a že průzkum byl veden poctivě. Je více než dobře, že zbývajících 5/6 dotázaných si to nemyslí a že jsou tedy se svým životem spokojenější, než tomu bývalo kdysi dávno, kdy na nás z obrazovek hleděl přes silné brýle JUDr. Gustáv Husák či jsme poslouchali intelektuální erupce slov Milouše Jakeše.

Onu nostalgii za minulým režimem bych tak trochu chápal ( i když ne zcela ) u našich starších spoluobčanů, kteří vzhledem k letům prožili své mládí v době vlády jedné strany, prožívajíce své dospívání, a do té doby se střetávali se systémem jen sporadicky. Brali život v drátěné kleci jako hotovou věc, stejně jako povinné brigády a uctívání gerontů na tribuně 1. máje. Orientovali se na zcela jiné věci, jako třeba balení holek (opačně kluků) nebo čundry do hor s pocitem svobody, Všechen sliz té doby nechali na starostlivých rodičích.

U těch nejstarších respondentů to byly ony „jistoty“, tedy povinnost pracovat (či práci předstírat) a dostávat za to plat, který stačil na obživu rodiny a jednou ročně dovolenou na Velkém Dářku.

Pokud za tou dobou teskní lidé pod padesát let věku, je to mnohem zajímavější. Dobu budování socialismu nezažili, znají ji jen z vyprávění či nepodařených inscenací té doby, kterými nás tu a tam obšťastní nějaký ten film pro pamětníky. Co je tak přitažlivého na době, kdy byl na výběr jeden typ jogurtu ( a poměrně nechutný), mléko polo a plnotučné v pytlíku, toaletní papír a dámské vložky jako podpultové zboží a několikaletý pořadník na Trabanta? Kdy pro kvalitnější zboží musel pokorně oslovit veksláka před Tuzexem, aby směnil 5 Kčs za jeden bon a poté papírek směnit u kasy za voňavku pro svou milou, případně kvalitní džíny. Co je přitažlivé na době, kdy v nemocnicích nebyly léky a délka života závisela m.j. i na tom, jestli bude k mání umělá ledvina či nějaká ta krabička „dovozového léku“, který měl účinek a menší vedlejší příznaky? Době, kdy stačilo v hospodě zaremcat na režim a člověk měl posléze výrazné kádrové potíže a to byla ta lepší varianta, protože to mohlo skončit i rekreačním pobytem třeba v věznici Rýnovice, kde ve volnám čase skládal pytlíky či navlékal korálky.

Dnešní doba je samozřejmě plná nejistot a turbulencí. Je to daň za svobodu, za možnost rozvoje osobnosti bez toho, aby se člověk musel sklonit před nějakým stranickým idiotem ve vyšším postavení, na němž závisel lidský život žadatele. Doba, kde je možné vyrazit do světa na zkušenou a poznat, že nikde nikdo nikomu zadarmo nic nedá a že jen vlastní um a šikovnost člověku přinese úspěch a potěšení z vlastní práce.

Opravdu je nutné té jedné šestině dotazovaných zařídit nějaké to štábní cvičení v ohraničném prostoru, kde by se simulovala tehdejší situace bez možnosti předčasně odejít pro nesnesitelnost? Je jen škoda, že tento sociologický rozbor nebyl podrobnější s výše uvedenými aspekty.