Nejvíce romských vyloučených lokalit se u nás nachází v severních Čechách, kde je i nejpatrnější rozdíl ve vzdělání.

Vzdělanost v naší kultuře je jednou ze základních podmínek k úspěšnému uplatnění v životě, kdy předurčuje uplatnění jedince na trhu práce i ve společnosti vůbec. Právě vzdělanost je pro Romy klíčovým předpokladem k jejich celkovému vzestupu a představuje největší potenciál v jejich začlenění do současné společnosti. Což platí i pro vyloučené lokality, kde se za posledních třicet let narodila a vyrostla nová generace, kdy z těchto mladých lidí se stali rodiče, jejichž dětem je třeba nabídnout jinou a lepší perspektivu. A pokud to rodiče sami nedovedou nebo nechtějí, měl by se do tohoto procesu konečně zapojit stát, jestliže nechce jen stále dokola rozdávat sociální dávky. Ovšem představitelé romské komunity se pak musí postarat o to, aby už nevzdělaní Romové nenadávali úspěšným a vzdělaným Romům, nevinili je ze zrady svého národa a neříkali o nich, že se chtějí jen zalíbit gádžům.

Ostatně tato situace se promítá i do současného napětí mezi romskou a ukrajinskou komunitou, jak o tom hovoří bývalá ministryně pro lidská práva a menšiny, psychiatrička Džamila Stehlíková ve svém článku z 26. července: „Jelikož napětí mezi skupinami Romů a Ukrajinců nevzniklo až během uprchlické vlny po invazi Ruska na Ukrajinu, ale trvá již několik desetiletí, můžeme mluvit o dlouhodobé tendenci. Mnoho brněnských Ukrajinců vydělává víc než Romové z „Bronxu“, ukrajinským dětem se daří předstihnout romské děti ve studiu. Větší sociální úspěšnost Ukrajinců a jejich větší ambice v porovnání s nejchudší částí české populace prohlubují pocity frustrace a beznaděje u těch, kdo „zůstává dole“ na pomyslném socioekonomickém žebříčku blahobytu.“

Zde vůbec nejde o to, které děti jsou chytřejší, ale o to, kteří rodiče vedou děti více k učení, dbají na jejich pravidelnou školní docházku a přípravu na výuku. Je pravda, že v tomto směru mezi romskými rodinami existují rozdíly, které jsou způsobeny mírou jejich skutečné integrace. Ovšem ve vyloučených lokalitách se zpravidla jedná o rodinné prostředí ohrožené sociálně patologickými jevy, méně podnětné pro rozvoj kognitivního a morálního potenciálu dětí. Také vztah rodiny k institucionálnímu vzdělávání je tu zpravidla vlažný až negativní, rodina pak dítě nepodporuje, není schopna či nechce jej podporovat ve školních aktivitách a přípravě na školu. Výchova, které se romským dětem v těchto rodinách dostává, se tak často při nástupu do běžné majoritní školy mění v jejich hendikep.

Ale všude tam, kde se jedná o rodinné prostředí méně podnětné pro rozvoj kognitivního a morálního potenciálu dětí, se nelze divit tomu, že je za běžnou formu obživy považována i prostituce, která jde často ruku v ruce s užíváním drog. Ve vyloučených lokalitách se bohužel netýká jen osob starších osmnácti let, ale i nezletilých, tedy těch, co nedovršily patnáctý rok svého věku, dětí školou povinných. A jak se stále ukazuje, nejde tu jen o prostituci nezletilých dívek, ale i nezletilých chlapců. Ve stati aktualizované 2023, publikované na portálu ŠanceDětem stojí: „Objevují se chlapci od devíti let věku, vstupní i průměrný věk stále klesá.“

Zde je pak třeba si ujasnit, co se rozumí pod dětskou prostitucí. Tou se rozumí využití dítěte pro sexuální aktivity, za něž je poskytnuta, nabídnuta či slíbena odměna, kterou mohou být peníze nebo jiný způsob úhrady, protihodnoty, protislužby či protiplnění. A to bez ohledu na to, jestli je tato úhrada, slib nebo protislužba provedena či učiněna dítěti nebo někomu jinému. Dítě může být pachatelem k takovému chování získáno, přivedeno, přinuceno, zprostředkováno či nabízeno. Kromě peněz se může jednat o protihodnotu v podobě uspokojení potřeb nutných ke každodennímu životu (jídlo, bydlení, přenocování), zboží (značkové oblečení, mobilní telefony), u menších dětí to mohou být i hračky. Opravdu alarmujícím trendem, jak se uvádí na stránkách Nejvyššího státního zastupitelství ČR ve zprávě z února 2023, je pak „využívání dětí z dětských domovů, dětí na útěku z výchovných ústavů k provozování prostituce, poskytování sexuálních služeb za úplatu, kdy si část takto vydělaných peněz nechá osoba, která zprostředkovává styk, dopravuje děti na místo apod.“

Romští chlapci, poskytující sexuální služby za úplatu, kterým dosud nebyla věnována taková pozornost jako dívkám, zpravidla nemají homosexuální orientaci. Ta jim bývá vnucena jako obchodní transakce či forma obživy, přičemž chlapci sexuálně zneužití v předškolním či mladším školním věku se v dospělosti dopouštějí ve větší míře sexuálních ataků vůči svým dětem či dětem v blízkém okolí. Značná část těchto chlapců vyrůstala či dosud žijí v dysfunkčních rodinách, v posledních letech mnohdy ohrožených drogovou závislostí, kdy míra užívání tvrdých drog je ve srovnání s ostatní populací ČR až 10krát vyšší vzhledem k typu drogy, kde největší rozdíl byl zaznamenán v případě pervitinu a heroinu. A toluen, který je populární na Slovensku (účinek se podobá intoxikaci alkoholem, ale je kratší euforická fáze a rychlejší upadání do bezvědomí), se podle odborníků už stává nejrozšířenějším zástupcem skupiny inhalačních drog i u nás.

Rodina dosud představovala pro většinu Romů jednu z nejvyšších hodnot a je základní jednotkou komunity. Jenže v celé naší společnosti došlo v posledních letech ke mnoha změnám a dochází tak i ke změnám v uspořádání romských rodin. V posledních generacích je tak vnímán oslabený vliv rodiny, jenž mimo jiné souvisí i s postupným rozpadem romské komunity. Jak uvádí řada autorů v různých studiích, před zhruba padesáti lety romské rodiny byly tradičnější, dnes tu je zřejmá degradace tradiční romské kultury a jsou tu časté a tolerované sociální patologie. Přičemž výchova dětí v romských rodinách je v porovnání s majoritou poměrně volná a nedirektivní, kdy se děti setkávají s menším počtem tabuizovaných témat. Zde pak platí, že jejich vnímání vlastní sexuality, jako u všech dětí, se utváří od raného dětství, zejména na základě rodinného prostředí, ve kterém vyrůstají. Vliv na postoj k sexualitě má také působení různých sociokulturních vlivů, kdy problém představuje i dostupnost pornografie, ke které se dnes děti obecně dostávají v útlém věku, nejčastěji díky všudypřítomnému internetu.

Ostatně neblahé používání komunikačních a informačních technologií dětmi zmiňuje i Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání, která pro Českou republiku vstoupila v platnost roku 2016. Ta totiž konstatovala, že sexuální vykořisťování a pohlavní zneužívání dětí „obecně dosáhlo zneklidňujících rozměrů, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni, zejména s ohledem na vzrůstající používání komunikačních a informačních technologií dětmi i pachateli trestné činnosti“. A aby toho nebylo málo, máme i u nás už dětskou prostituci na internetu, o které Linka bezpečí nedávno na YouTube nahrála svůj podcast.

Pro oblast intimního života a rozvoj zdravé sexuality dětí obecně platí, že jsou odmala nejzřetelněji vychovávány vzorem, tedy tím, jak se k nim a k sobě navzájem chovají dospělí, a to zejména v rodinném prostředí. Sexuální výchova v širším slova smyslu je pak součástí přirozené rodičovské výchovy a rodinných interakcí. Ovšem i v rodině může docházet k pohlavnímu zneužívání. Tak jako u majority i v případě romských dětí navzdory všeobecně panujícímu mýtu, že zneužívající osobou je neznámá, cizí osoba, hrozí dítěti největší riziko zneužití ve vlastní rodině nebo od někoho, koho dítě důvěrně zná a ke komu má blízký vztah. A takovou osobou, u všech etnik, může být kromě rodičů, prarodičů a jiných dospělých příbuzných i vlastní či nevlastní sourozenec. Ačkoliv přesný údaj o výskytu sexuálního zneužívání mezi sourozenci není znám, podle různých výzkumů může být u nás třikrát až pětkrát častější než jiné formy sexuálního zneužívání v rodině.

Mnohdy se zneužívání mezi sourozenci, což platí pro celou společnost, snaží rodiče skrývat před okolím či neadekvátně zlehčovat. Důvodem může být snaha o udržení rodinné soudržnosti, pocity viny z rodičovského selhání, podvědomá snaha chránit oba sourozence, obava z reakcí okolí, důsledků pro rodinu a podobně. Pokud rodiče sexuální zneužívání mezi sourozenci bagatelizují, nebo předstírají, že se nic neobvyklého neděje, popírají tak realitu a dovolí tím, aby zneužívání pokračovalo. Přičemž v některých případech mohou rodiče popírat zneužívání v rodině z toho důvodu, že jim samotným oživuje vzpomínky na vlastní zneužívání v dětství.

O sexuálním zneužívání mezi sourozenci se leckdy ve sdělovacích prostředcích hovoří jako o incestu. Ovšem tak se označuje jen soulož mezi příbuznými v pokolení přímém, což náš zákoník trestá odnětím svobody až na tři roky, přičemž na Slovensku incest před pár lety v případě romské komunity představoval historický předsudek. Ve skutečnosti o sexuální zneužívání mezi sourozenci jde tehdy, když jeden sourozenec je jakýmkoli způsobem, kdy nemusí jít přímo o násilí, donucen či přemluven druhým sourozencem, obvykle starším nebo silnějším, aby se s ním podílel na sexuální aktivitě. Nejčastější formou sourozeneckého zneužívání je sexuální vztah mezi sourozenci opačného pohlaví, typicky starším bratrem a mladší sestrou, ale může se objevit i mezi sourozenci stejného pohlaví, tedy i u chlapců. Například když starší bratr se od sourozence relativně nízkého věku nechá uspokojovat orálně za slíbenou výhodu či odměnu, třeba za sladkosti. Což u takto zneužívaných chlapců může následně vyústit v dobrovolnou homosexuální prostituci, kdy podobnou „službu“, kterou nepovažují za nic zvráceného či neobvyklého, pak poskytují i cizím osobám za úplatu.

V souvislosti s nedávnou romskou demonstrací v Krupce, původně vyvolanou údajným zneužitím romských dětí cizinci, jsem si ve svém článku dovolil upozornit na prostituci romských chlapců na severu Čech, jak se o tom v závěru loňského roku na vlastní oči v Předlicích přesvědčili reportéři z iDnesu. Můj článek převzal Neviditelný pes, kde se pod ním v diskusi do mne obul jeden ze starších blogerů s tím, že „takové kecy o dětské prostituci jsme tady měli někdy kolem roku 2000, když zde německé lidskoprávní organizace včetně německé televize vykládaly, že ČR nesmí vstoupit do EU, dokud zde bude dětská prostituce, což bylo celé zmanipulované a vymyšlené.“ A když pak měl Bundestag nařídit vyšetřování, údajně se ukázalo, jaká je to vymyšlená lumpárna, ve které byli namočeni nejmenovaní svědci. Na ty však měla uhodit česká i německá policie, aby se pak potvrdilo, že lhali a za ty lži dostali od „aktivistů“ peníze.

Jenže Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004 přesto, že šokující zpráva o dětské prostituci na česko-německé hranici, se kterou veřejnost seznámil projekt KARO, svého času byla v televizním zpravodajství německých stanic na prvních místech, neboť zneužívání dětí se u nás dopouštěli především Němci a německá pobočka UNICEF tak české pohraničí označila za ráj pedofilů. Zde ale o žádné výpovědi „podplacených svědků“ nešlo. To nakonec našim novinářům Cathrin Schauerová potvrdila: „Vše můžeme dokázat, v dokumentaci máme zvukové nahrávky dětí, které hovoří o násilí od pasáků i sexuálních turistů. Viděli jsme jejich podlitiny i hrůzné řezné rány na genitáliích.“ Celou záležitost mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu tehdy komentoval těmito slovy: „Dětská prostituce u nás existuje, ale jde pouze o ojedinělé kauzy. Žádný organizovaný trh s dětmi, jak tvrdí německá zpráva, tady nefunguje. Velmi úzce spolupracujeme s německou policií a ta nás na to, že by šlo o masový jev, nikdy neupozornila.“

Česká společnost na ochranu dětí pak v roce 2006 vydala publikaci Komerční sexuální zneužívání dětí, kde autorka Eva Vaníčková všem, co tvrdili, že u nás dětská prostituce neexistuje, nalila, jak se u nás říká, čistého vína. Značný rozruch způsobila především rozhovory, které poskytla novinářům, když prohlásila, že všechny dětské oběti komerčního sexuálního zneužívání nejde spočítat a na vlastní odhad si netroufá. Své přesvědčení o vzrůstajícím počtu těchto dětí zakládala na vlastní zkušenosti odbornice v oblasti sociální pediatrie a preventivního lékařství a na poznatcích kolegů psychologů a pedagogů. A jak k tomu tehdy podotkla, před několika lety si ještě odborníci mysleli, že dětská prostituce v Česku žádná není. Brzy se ale přesvědčili o opaku.

V roce 2012 jsme se také díky MUDr. Evě Vaníčkové a řediteli K-centra v Mostě Lubomíru Šlapkovi již dozvěděli, že chlapci z Mostecka jezdí do větších měst a do zahraničí si vydělat homosexuální prostitucí. Kdy „prodávají svá nedospělá tělíčka mužům a pochybným individuím. Přesto je toto téma tabu.“ A ač to zní v souvislosti se současným děním paradoxně, tehdy se také ukázalo, že největší zahraniční lokalitou, kam chlapci z Mostecka dojížděli, nebylo jen Německo s Rakouskem, ale i Ukrajina.

Fenomén dětské prostituce je u nás dlouhodobě spojován zejména s oblastmi v pohraničí, které jsou snadno dostupné pro cizince. To je i případ Aše, kde dodnes působí KARO e. V. pobočka Česká republika, která si spolu s Agenturou pro sociální začleňování v případě zdejší prostituce stanovila za úkol bojovat proti sexuálnímu vykořisťování dětí. „Problém se netýká jen dospělých žen, ale také mladistvých nebo dokonce žen s mentálním hendikepem,“ říká Pavla Radová z Agentury. Její slova potvrzuje i každodenní zkušenost sociálních pracovnic, kdy oběti sexuálního vykořisťování, kterým pomáhají, jsou často dívky, které zneužívá přímo jejich nejbližší rodina od dětství. „Nikdo si prostituci nevybere dobrovolně, vždy je to poslední možná varianta. Buď ženy nevidí jinou možnost, jak se uživit, nebo jsou od mládí zvyklé, že jiné místo na světě prostě nemají,“ dodala k tomu v říjnu 2020 Hana Souhradová.

Pokud jde pak o výše zmiňované Předlice (německy Predlitz) coby části statutárního a krajského města Ústí nad Labem a jeho okolí, ústecká policie měla řešit v loňském roce nejméně dvanáct případů trestných činů, ve kterých při obchodování s lidmi šlo o osoby mladší osmnácti let. „Konkrétní případy, kterými se zabýváme, nemůžeme s ohledem na probíhající šetření a věk zúčastněných konkretizovat, aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízení. Rovněž nebudeme z taktických důvodů specifikovat konkrétní opatření, která jsme přijali,“ reagoval na dotaz novinářů mluvčí ústecké policie Daniel Vítek. Ovšem podle neoficiálních informací z policejních zdrojů část zúčastněných byla mladší patnácti let, tedy děti, zbytek pak okolo tohoto věkového limitu.

Jinak řečeno, i když u nás organizovaný trh s dětmi s největší pravděpodobností neexistuje a Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se jím nezabývá, stále platí, že především v německo-českém pohraničí děti z romských rodin poskytují sexuální služby za úplatu, jak o tom mluví sociální pracovnice z Aše a jak se o tom v závěru loňského roku na vlastní oči v Ústeckém kraji přesvědčili reportéři.

Ale dětskou prostituci nelze tabuizovat. O té je třeba hovořit, její příčiny diskutovat. A hledat řešení tohoto ožehavého problému, o kterém představitelé romské komunity zarytě mlčí.