Povolební situace na politickém trhu napovídá, že se také vyjednává o lukrativní posty, které zajistí „dobré bydlo“ i stranám odcházejícím do opozice. Před volbami, které u hlavních rivalů byly vyhrocené až téměř k osobnímu nepřátelství, se žádné dohodovací procesy nekonaly. Nelze tedy tvrdit, že by bylo něco předem domluvené. Největší roli v proběhnutých volbách tak zřejmě sehrál politický marketing, ať již z pozice volebních manažerů či najatých profi agentur ze zahraničí. Tam mají bohaté zkušenosti s vedením předvolebního politického marketingu šitého na míru. Ne však v zemi, kde se přemýšlí, co dobrého naservírovat pro lid obecný. Vzhledem ke skutečnosti, že si ČSSD najala profesionály, lze usoudit, že ODS, jako vítězné straně, se více podařilo kótování stranických akcií na burze cenných volebních lístků. Jakým způsobem se Mirku Topolánkovi podařilo zvrátit ve svůj prospěch poslední tři duely a ten poslední dokonce s hlasitým skandováním svého jména?

Domnívám se, že za jeho konkrétním úspěchem stojí vhodně zvolená kampaň zaměřená na naši specifickou mentalitu, odrážející částečně i proamerické smýšlení. Klipové parodie z filmu Indiana Jones nahrávají skutečnosti, že velká část populace „zabírá“ na prezentování oblíbených snímků, které se u nás prvně promítaly v 80. letech minulého století. Jen tak na okraj připojím souvislost, že již dva roky pozoruji opětovný vzestup a oblíbenost heavymetalových kapel, které se také prvně prezentovaly v osmdesátých letech. A ještě jedna nezvratitelná skutečnost vypovídající o tom, že i zahraniční profesionálové, kteří podcení lidovost v českých kořenech, se nemusí trefit do rozhodujícího faktoru českého myšlení. Tím je bezesporu rozhodování za pět minut dvanáct. A sázka na nezpochybnitelný faktor se ODS vyplatila. I Jiří Paroubek se v prvním ze tří rozhodujících duelů s mírnou úklonou přiznal, že by Mirka Topolánka nejraději obral o jeho lidovost. Zbraň, která je nejvíce účinná právě těsně před dvanáctou, kdy je připraven v českých domácnostech tradiční chutný oběd. Je zvláštní, že člověk z RaJe lidovostí neoplývá. Zřejmě se nechal opojit mocichtivostí, která jemu snížila kredit v očích veřejnosti. Poslední premiéři za sociální demokracii se koneckonců vyznačují infantilní touhou po premiérském lízátku, ať se děje, co se děje. Jakoby Staník Grossů vnesl do křesla výkonné moci jistý syndrom dětské nemoci z moci.

Další faktor, který se projevil ve stylu za pět minut dvanáct, je vyšší procento účasti oprávněných voličů, které nebylo očekáváno. Tím se ukazuje postupná opětovná síla českého ducha, že když jde do tuhého a je třeba zabrat, tak se znova vzchopí. Proto má silnější dopad politický marketing národní než zahraniční. Kdo z lidí dokáže ladit a hrát na národní strunu ve smyslu „tatíčkovské“ demokracie, má minimálně jistotu, že v maximálním možném počtu k televizním obrazovkám a následně do volebních místností přitáhne i ty, kteří se rozhodli využít svého práva nevolit, lidově řečeno „vykváknout“ se na politiky.

Politický marketing naservírovaný lidovým stylem rozhodně zabírá více než otázky typu „Co chcete vy?“ na billboardech. Našinec je totiž silně zakořeněn v postoji „co mně slíbíte, co od vás dostanu (nejlépe zadarmo)“, než aby kladl otázky a ještě si na ně odpovídal. Pokládání otázek a hledání odpovědí je právě příznačné pro mentalitu západní provenience. Styl bodrého Valacha tak paradoxně nejvíce zabral v hlavním městě než na rodné Moravě. Možná tak pražští občané více zlidoví a Moravané budou chtít být více nóbl. Každopádně se máme na co těšit, už proto, že schopní novináři typu Václava Moravce přispěli, přispívají a zřejmě i nadále budou přispívat k rozhýbávání politického myšlení směrem k lidově-zahraničnímu stylu národní politiky.